Arabské nepokoje a bezpečnost Evropy: tři rizika

Duben 2011 | Autor: Irena Kalhousová | 17. květen 2011

Shrnutí

Arabské země, ve kterých lidé povstali proti svým vládcům, se značně liší geopolitickým postavením a povahou svých politických režimů. Proto nelze jednoduše zobecnit, jaké bezpečnostní následky bude mít probíhající vlna povstání.

Z evropského pohledu je přesto možné tato rizika rozdělit do tří oblastí: energetiky, migrace a možné změny v regionální rovnováze, které budou mít dopad na mezinárodní společenství.

Pro mnohé členské státy EU představuje dramatický vývoj v Severní Africe a na Blízkém východě značné dilema. Na jednu stranu je obtížné nefandit odvážným demonstrantům, kteří se rozhodli postavit autoritářským vládcům disponujícím často nemilosrdnými bezpečnostními aparáty. Na druhou stranu se v ohrožení ocitly dlouho budované ekonomické vazby, které se nezřídka opíraly o energetiku. Známým příkladem takového partnerství byly italsko-libyjské vztahy. Přes čtvrtinu ropy získával Řím právě od Tripolisu. Možná i kvůli zájmu na přežití Kaddafího režimu se Itálie stala největším evropským exportérem zbraní do Libye. Doplněno o italské investice do libyjského ropného průmyslu a libyjské investice v italském bankovnictví a automobilovém průmyslu pád Kaddáfího režimu bude mít pro italské zájmy značný význam.

Ropa arabská i ruská

Nestabilita v severní Africe vyhnala cenu ropy výrazně vzhůru. Pokud by se navíc přelila i do klíčové Saúdské Arábie, mohla by cena ropy vyskočit až na 200 dolarů za barel. Ve spojení s pošramocenou pověstí jaderné energie v souvislosti s událostmi v japonské Fukušimě je tak otázka evropské energetické bezpečnosti zase o něco aktuálnější.

Využít toho bude chtít především Rusko. Již koncem února při svém setkání s předsedou Evropské komise ruský premiér Putin zdůraznil důležitost projektů Nord Stream a South Stream. Evropskou energetickou závislost je třeba řešit komplexně změnou našich energetických návyků. V krátkodobém horizontu se ale ve světle arabských nepokojů zřejmě nevyhneme intenzivní spolupráci s Ruskem – se všemi bezpečnostně-politickými následky takové spolupráce.

Zaplaví uprchlíci Evropu?

Africký kontinent již dlouhá desetiletí trpí nestabilními politickými systémy, konflikty, chudobou a následnou emigrací, často právě těch schopnějších. Ani severní Afrika nebyla těchto negativních trendů ušetřena. Nezbývá než doufat, že současná vlna nepokojů nastartuje proces, který povede k celkovému zlepšení situace. Bez toho bude Evropa vždy cílem emigrantů.

EU ve snaze zamezit ilegální emigraci z Afriky ještě donedávna spoléhala právě na spolupráci s Libyí. Kaddáfí také neváhal vyhrožovat Evropanům, že pokud budou podporovat rebely, nechá Evropu zaplavit vlnou emigrantů. Afričané už také do Evropy ve velkém množství přicházejí. Především jihoevropské státy se budou muset s touto humanitární katastrofou vyrovnat. Současné chaotické situace se navíc mohou pokusit zneužít radikální islamistické skupiny a společně s uprchlíky se dostat přes země severní Afriky do Evropy.

Současný vývoj zřejmě zamíchá i s dosavadním rozložením sil mezi arabskými zeměmi. Ve chvíli, kdy na ulicích ještě stále umírají lidé a mnozí vládci si nemůžou být jisti, jestli se udrží při moci, lze jen spekulovat o tom, které země mocensky získají a které ztratí.
Pro stabilitu celého regionu bude důležité, jak z otřesů vyjde perský Írán. Ten arabské revoluce oficiálně oslavoval jako začátek konce Izraele a amerického vlivu v regionu. Dva velcí spojenci USA a regionální konkurenti Teheránu, Egypt a Saúdská Arábie, procházejí totiž těžkou zkouškou. Pokračování spojenectví Egypta s USA je nejisté a saúdská politická garnitura se obává, aby se nepokoje nepřenesly i do její země.

Ani další blízkovýchodní spojenec Západu, Bahrajn, se vlně politických protestů nevyhnul. Můžeme jen spekulovat, jakou roli sehrává převážně šíitský Írán při podněcování nepokojů mezi šiíty žijícími v této zemi. Ti se ovšem právem cítí jako druhořadí občané, kterým vládnou minoritní sunité. Pro Írán jsou každopádně současné nepokoje zajímavou příležitostí pro zvýšení vlivu v oblasti.

Klíčová je Sýrie

Rozhodujícím faktorem ale bude vývoj hlavního spojence Teheránu, tedy Sýrie. Teprve pokud by současná vlna syrských nepokojů přerostla v pád prezidenta Asada, bude třeba začít přepisovat geopolitickou mapu Blízkého východu. Sýrie je do určité míry klíčem k mnoha současným regionálním problémům – k arabsko-izraelskému konfliktu, budoucnosti libanonské demokracie a perspektivám domácí palestinské politiky.