Bádensko-Württembersko zezelenalo

Duben 2011 | Autor: Petr Sokol | 17. květen 2011

Shrnutí

Německo si zvyká na fakt, že jedna z nejkonzervativnějších a nejtradičnějších spolkových zemí si zvolila zeleného premiéra. A klade si otázku, zda historicky první zemský šéf z řad Zelených předznamenává budoucí celoněmecký vývoj.

A kde jsou kořeny bádensko-württemberského politického zemětřesení: Jde jen o následky fukušimské havárie, nebo o dlouhodobý trend v německé politice?

Nebývá zvykem, aby se volby v jedné ze spolkových zemí Německa těšily pozornosti i za hranicemi země. To, co se stalo předposlední březnovou neděli v zemi na jihozápadě Německa, si pozornost ovšem zaslouží. Voliči zde totiž v zemských volbách rozmetali hned několik jistot německé politiky. V Bádensko-Württembersku vládla pravostředová Křesťanskodemokratická unie (CDU) nepřetržitě od roku 1953. Střídaly se její jednobarevné vlády a koalice s liberály nebo sociálnědemokratickou SPD. CDU proto vydávala Bádensko-Württembersko za svou „vzorovou“ spolkovou zemi, a dokonce o něm mluvila jako o „Stamland“ – tedy zemi, odkud strana pochází. Spolkové zemi, která má tolik obyvatel jako Česká republika, se skutečně dosud hospodářsky dařilo. Stala se centrem německého automobilového průmyslu, protože tu sídlí třeba výrobci automobilů Mercedes, Audi nebo Porsche. I to přispělo k druhé nejnižší nezaměstnanosti po Bavorsku. Stoupající sebevědomí země se projevilo i v jejím novém oficiálním sloganu: „Umíme všechno. Kromě spisovné němčiny“.

Zelení na místě konzervativců

Jenže v politice se tu letos něco zadrhlo. Osvědčeného premiéra se kancléřka Merkelová zbavila jako potenciálního stranického rivala její typickou cestou, kdy ho „vykopla“ nahoru a jmenovala ho německým členem Evropské komise. Ve Vile Reitzenstein, kde sídlí zemští premiéři, ho nahradil Stefan Mappus. Ten se ovšem krátce před volbami výrazně kompromitoval podporou gigantické přestavby nádraží v centru Stuttgartu, pro kterou se vžilo označení Stuttgart 21. Proti stavbě se zvedla široká vlna občanského hnutí, ale Mappus si zůstal na svém názoru a začal ztrácet i konzervativní voliče ve prospěch Zelených, kteří se postavili do čela protestů.

Ze zemské organizace Zelených se vždy rekrutovali spíše umírnění politici, kterým se uvnitř strany říká „realos“. Ostatně s jiným postupem by asi v konzervativním Bádensku-Württembersku jen těžko uspěli. Pragmaticky se zachovali i před letošními komunálními volbami, kdy do čela kandidátky postavili velmi umírněného, středoškolského učitele Winfrieda Kretschmanna, který byl jako praktikující katolík a hodnotový konzervativec ideálním „lapačem“ hlasů voličů unavených dlouho vládnoucí CDU. Sázka na Kretschmanna, který byl dokonce málem jednou za málo levicové názory ze strany vyloučen a přemýšlel o přestupu k CDU, nakonec vyšla.

Atomová Merkelová

CDU sice zemské volby vyhrála, ale doplatila na „paroubkovský“ problém, kdy neměla koaličního partnera, protože koaliční liberálové zaplatili i ve své tradiční baště za nepovedené angažmá ve spolkové vládě a ztratili celou polovinu voličů. CDU by se sice mohl nabízet „neortodoxní“ model spolupráce se Zelenými, což už křesťanští demokraté zkusili v Hamburku (neúspěšně) a v Sársku (zatím úspěšná „jamajská“ koalice černé CDU se Zelenými a žlutými liberály z FDP). Jenže cestu k němu zavřela kancléřka Merkelová, která sice stranu posouvá do politického středu nebo ještě dál, ale zároveň se po spolkových volbách v roce 2009 rozhodla revidovat rozhodnutí o budoucím uzavření německých atomových elektráren. A s „atomovou“ CDU se Zeleným vládnout nechce. Merkelová své rozhodnutí nevypnout atomové elektrárny sice po fukušimské havárii na rychlo změnila, ale na důvěryhodnosti v očích Zelených jí to už nepřidalo. O koalici CDU-Zelení proto nemohlo být v Bádensku-Württembersku ani zmínky a situace, kdy Zelení předběhli SPD v souboji o druhé místo a zeleno-rudé spojenectví získalo v zemském sněmu těsnou většinu, rozhodla, že W. Kretschmann bude historicky prvním zemským premiérem za Zelené.

Jakou roli sehrála ve volbách fukušimská havárie? Určitě přispěla několika procenty k volebnímu zisku Zelených, ale celkově volby asi nerozhodla. Zelení totiž vyrovnaně soupeřili s SPD o druhé místo v žebříčku popularity na zemské i spolkové úrovni již několik měsíců před Fukušimou. Spíše se projevila „opotřebovanost“ zemské CDU, Merkelové posun do středu na spolkové úrovni, tápání SPD, která se na spolkové úrovni ocitla v opozičním stínu Zelených, i krize v liberální FDP. Tu porážka v Bádensku-Württembersku dokonce donutila k výměně spolkového předsedy a ministra zahraničí Guido Westerweleho.

Zelený kancléř?

Jaké dozvuky bude mít bádensko-württemberské zemětřesení v celoněmecké politice? Zatím se zdá, že zásadní, protože celoněmecké preference začaly kopírovat výsledek zemských voleb na jihozápadě Německa. CDU sice vede, ale jen o dvě procenta před Zelenými, kteří by společně s SPD získali aktuálně 51 % hlasů, když sami mají rekordních 28 %. U Zelených se proto rozjíždí debata, kdo bude jejich kandidátem na kancléře ve spolkových volbách v roce 2013.