25 let obecní samosprávy – ochrana základních práv a svobod občanů

28.leden 2015   Autor :  Eva Horzinková

Právo na samosprávu nepochybně představuje jeden z významných a základních institutů každého demokratického právního státu, přičemž územní samospráva se díky tomu velmi často stává zdrojem rozličných sporů, a to jak politických, tak především sporů právních.

Spory vznikají mezi jednotlivými orgány veřejnoprávní korporace, ale častěji se nyní vyskytují spory vnější mezi územním samosprávným celkem a jinými orgány veřejné moci. Mnohdy jde o to stanovit, kam až v praxi sahá výkon práva na samosprávu. V tomto směru hraje důležitou roli judikatura, která v současné době má stále větší význam při výkladu jednotlivých ustanovení zákonů aplikovaných orgány územní samosprávy. I když názor na to, do jaké míry má být výkon práva na samosprávu regulován judikaturou, se různí. Soudy často provádí výklad jednotlivých ustanovení zákonů, které upravují výkon samosprávy, ale především výkon státní správy. Při realizaci těchto právních norem může často dojít, a také dochází k porušení práv a svobod občanů.

Ochrana základních lidských práv a svobod je v současné době otázkou velmi aktuální právě proto, že často je tato ochrana nedostatečná. Základní práva a svobody jsou obsaženy v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

Orgány veřejné správy by měly při své činnosti tyto základní práva a svobody nejen chránit, ale také dodržovat. Při činnosti orgánů obcí, ale i krajů dochází často k porušení základních práv a svobod ze strany těchto orgánů, což vyplývá z aplikace řady různých zákonů. Orgány územních samosprávných celků vystupují ve dvojí roli jako orgány veřejné moci, kdy rozhodují v rámci přenesené působnosti nebo jako samosprávné orgány, kdy realizují samostatnou působnost.

Orgány obce mnohdy nejen že neví, kdy se jedná o přenesenou nebo samostatnou působnost, ale často ani nemají představu o tom, že jednají protiprávně. Ochrana proti jejich rozhodnutím je pak velmi problematická právě s ohledem na silné právní zakotvení samosprávy v Ústavě. Povinnosti vyplývající pro orgány územní samosprávy ze zákona o obcích a zákona o krajích jsou pouze deklaratorním vymezením jejich povinností, kdy se spíše jedná o odpovědnost politickou.

Občané v mnoha případech ani nemají představu o tom, jakým způsobem se bránit proti jejich nečinnosti, nesprávnému úřednímu postupu nebo nezákonnému rozhodnutí, a těchto případů stále přibývá. Velmi často je také porušován např. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, neboť v malých obcích, kde starosta obce, který je odpovědný za poskytování informací o činnosti obce, informace poskytnout nechce a nezbývá, než se nakonec obrátit na soud.

Velkým problémem pro samosprávu při výkonu státní správy stále zůstává samotné rozhodování ve správním řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), kdy zejména v malých obcích, kde jsou pouze starosta a zastupitelé, starosta je osobou, která rozhoduje jak v samostatné, tak i přenesené působnosti. V případě, že starosta má silné postavení, je jeho rozhodnutí určující a zastupitelé v podstatě pouze jeho rozhodování potvrzují. Častým nedostatkem je pak to, že starosta si všechna rozhodnutí nechává odsouhlasit zastupiteli. Zastupitelé se dostávají do situací, kdy rozhodují i o věcech, které nejsou samostatnou působností. V důsledku toho jsou porušovány základní zásady činnosti správních orgánů, které jsou upraveny v § 2 až § 8 správního řádu. S tím pak souvisí i porušování principů dobré správy a práva na spravedlivý proces.

Pro účastníka řízení jsou rovněž významné ústavní záruky práv účastníka správního řízení. Orgány obcí v mnoha případech rozhodují o důležitých právech a povinnostech fyzických a právnických osob nebo o sankcích za správní delikty, aniž je zaručena jejich nestrannost a nezávislost, jako je tomu u soudního řízení. Právo na spravedlivý proces nelze chápat pouze jako předem daný výčet základních procesních práv účastníka ve správním řízení, ale jako obecný ústavně procesní princip, který se vyvíjí a formuje. Ve správním řízení mají bezesporu důležitý význam základní procesní práva účastníka řízení, která vyplývají ze správního řádu.

Přesto že existují výše uvedená pravidla a jejich dodržování patří k požadavkům na řádnou správu orgány a institucemi Evropské unie, jsou předmětem četných rozsudků Evropského soudu pro lidská práva i Soudního dvora Evropské unie. Mnohdy jsou tato pravidla v praxi správních orgánů porušována nebo nejsou dodržována vůbec.

Na rozdíl od některých právních oblastí, kde si můžeme vytvořit určitý přehled a představu o rozhodovací činnosti soudů, v oblasti výkonu samostatné a přenesené působnosti obcí tomu tak mnohdy není. Judikatura v dnešní době umožňuje rychle se zorientovat a získat základní informace o dané problematice, ale v této oblasti je judikatura stále nedostatečná. Obce si často právo vykládají ve svůj prospěch a následně buď úmyslně, nebo z neznalosti poškozují práva občanů, neboť si jsou vědomy toho, že vymahatelnost práva je v této oblasti více než problematická.