Bariéry ve veřejné dopravě: Za málo peněz málo muziky

22.únor 2013  

Přístupnost veřejného prostoru je jen zdánlivě tématem pro nepočetnou skupinu lidí s tělesným handicapem, ačkoli je tak mnohdy mediálně prezentována. Je třeba připustit, že přístupnost budov a veřejné dopravy je komfortnější i pro ty, kteří jsou v pohybu omezeni jen dočasně, pro rodiče s malými dětmi v kočárku a pro početnou skupinu lidí seniorského věku.

„Boom“ nákupu nízkopodlažních vozidel polevuje

To by mělo rozhodovat při plánování a realizaci projektů, zejména ve veřejných službách. Pokud se však podíváme blíže, konkrétně na situaci v dopravě, jistá opatření potřebu „bezbariérovosti“ a funkčnosti v tomto ohledu nerespektují. Podstatné finanční škrty v rozpočtu dopravních podniků nutí snižovat nároky na rozvoj dopravy i na nákup nových dopravních prostředků. Oblast, na které se šetří stále více, je paradoxně právě bezbariérovost. Zatímco před 15 lety nastal vítaný „boom“ a preferoval se nákup vozidel s dostatečnými úpravami a vesměs nízkopodlažních, nyní se z nároků slevuje. 

Samozřejmě že lze slevovat pouze v rámci platných předpisů, i v nich ale nalezneme skuliny. Jednu je možné využít nákupem menších vozů s nižší přepravní kapacitou, tzv. midibusů. Midibusy jsou stále častěji nasazovány na linkách, které nepotřebují větší přepravní kapacitu nebo vedou komunikacemi, kterými by běžný autobus neprojel. Pro jejich využívání ale jistě hraje i jejich nepoměrně nižší cena a také nižší nároky, které na takové vozy kladou předpisy. 

Záleží na vůli investora, které vozidlo zakoupí

V současné době u nás vedle sebe paralelně existují dva předpisy, směrnice 2001/85/ES a předpis EHK OSN 107.05, Dohoda o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a částí, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech a o podmínkách pro vzájemné uznání homologací udělených na základě těchto pravidel. Směrnice 2001/85/ES je méně přísná a platí do 1. 11. 2014. Evropský předpis je důslednější. Nicméně v současné době si mohou investoři vybrat, který předpis budou respektovat. Předpis EHK 107.05 v § 5.2 uvádí: Vozidla třídy I musí být přístupná pro cestující se sníženou pohyblivostí včetně nejméně jedné osoby užívající invalidní vozík, a to podle technických opatření stanovených v příloze 8. A právě tady dostávají midibusy zelenou, protože jako vozidla spadající do třídy nižší než běžné autobusy tedy nemusejí být ani podle jednoho z platných předpisů jakkoli upraveny pro potřeby cestujících s omezenou schopností pohybu. Záleží jen na vůli investora či objednavatele.

Příloha 8 citovaného předpisu obsahuje také popis tzv. referenčního vozíku, který mírami neodpovídá nejčastěji používaným elektrickým vozíkům. Předpokládá se celková délka vozíku 1 200 mm, ale trend výroby nových kompenzačních pomůcek směřuje spíše k robustnějším a v terénu stabilnějším elektrickým vozíkům, které mají poloměr otáčení až 1 400 mm. Běžné autobusy prostorové nároky splňují, problém nastává při nasazování vozidel menších. 

Nasazování midibusů bez konzultace s uživateli

Nutno poznamenat, že v midibusech zakoupených Dopravním podnikem hlavního města Prahy se s místem pro přepravu cestujícího na vozíku počítá, prostorové řešení je však nevhodné a rozhodně neumožňuje současně přepravovat vozíčkáře a například dětský kočárek. Vzhledem k četnosti ­spojů na některých linkách je tak pro ­cestující s postižením nebo rodiče s kočárky fakt, jestli se autobusem dopraví, kam potřebují a kdy potřebují, sázka do loterie. Bohužel při nasazování midibusů na linky v Praze byla téměř vynechána konzultace se samotnými uživateli. Praktické zkoušky vozu sice proběhly za účasti více než deseti členů Pražské organizace vozíčkářů, kteří se pohybují na různých ortopedických vozících s různými rozměrovými nároky, nicméně připomínky v té době již neměly příliš šancí, kontrakt na nákup vozů byl totiž již uzavřen. 

V současnosti Praha uvažuje o nákupu dalších midibusů, jejich zkouška proběhne v březnu. Bylo přislíbeno, že investoři budou trvat na tom, aby vozidlo bylo homologizováno minimálně na současnou přepravu vozíčkáře a dětského kočárku a aby místa byla vyznačena. I přesto však problém vyřešen nebude, zejména v některých lokalitách města, kde jsou koncentrovány byty zvláštního určení.