Bouře v neziskovkách?

  Autor :  Michal Barbořík

Tak jako letní bouřka krásně pročistí vzduch, který dýcháme, pročistí i nový institut veřejné prospěšnosti prostředí mezi „neziskovými“ organizacemi v České republice?

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „NOZ“), který by měl nabýt účinnosti 1. ledna 2014 (nad tímto datem se však vznáší stále více otazníků), přináší řadu podstatných změn do právní úpravy právnických osob (dále jen „PO“) soukromého práva. Týká se to i dnešních občanských sdružení, obecně prospěšných společností, nadací, nadačních fondů, ale i církví a náboženských společností a evidovaných PO církví a náboženských společností, které jsou dnes na základě své právní formy považovány za „nestátní neziskové organizace“.

Spolky místo občanských sdružení

Místo občanských sdružení upravuje NOZ spolky (přitom rozdíl není pouze v názvu), nadace a nadační fondy dostávají nový obsah, ruší se zákon o obecně prospěšných společnostech (stávající o.p.s. ale budou moci pokračovat i nadále), jako zcela nová právní forma budou moci vznikat ústavy. V zákonem stanovených případech bude moci docházet ke změnám právní formy PO. Zcela nově by měla být upravena oblast veřejných rejstříků (vládní návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob projednává aktuálně Poslanecká sněmovna), nově by měl vzniknout i veřejný rejstřík spolků, kdy tuto agendu by navíc již nevedlo Ministerstvo vnitra, ale rejstříkové soudy.

Velké rozčeření stojatých vod českých neziskových organizací pak přináší institut veřejné prospěšnosti a status veřejné prospěšnosti. NOZ upravuje veřejnou prospěšnost v §§ 146–150. Stanoví, že veřejně prospěšnou je PO, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování PO mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu. 

Rozhodovat má obsah, nikoli forma

Podstatou navrhovaných změn v oblasti veřejné prospěšnosti je snaha opustit přístup, kdy PO vykonávající veřejně prospěšné aktivity jsou posuzovány zcela nelogicky a nesprávně pouze podle své právní formy. Místo toho se zavádí přístup obvyklý i v jiných evropských zemích, kdy rozhodující není právní forma, ale obsah, tj. jaké činnosti PO vykonávají a jak využívají své prostředky.

Právo používat ve svém názvu, že je veřejně prospěšná, bude mít jen ta PO, která bude mít zapsán ve veřejném rejstříku status veřejné prospěšnosti. Ten jí bude moct být zapsán (jedná se ze strany PO o právo, nikoli povinnost) pouze v případě, že splní podmínky sta­nove­né zákonem o statusu veřejné pro­­spěšnosti (dále jen „ZSVP“), jehož vládní návrh rovněž aktuálně projednává Poslanecká sněmovna (ovšem dokončení jeho projednávání a účinnost k 1. lednu 2014 souběžně s NOZ je ve světle aktuálních politických turbulencí velkou neznámou).

NOZ a ZSVP zároveň vedle zaměření činnosti PO kladou také velký důraz na jejich transparentnost a čistotu (jaké osoby se podílejí na rozhodování, s jakým majetkem hospodaří, jak jej dále využívají). Návrh ZSVP mj. stanoví, že 

• PO v zakladatelském právním jednání musí určit, že její hlavní činností je veřejně prospěšná činnost (tu přitom zákon nedefinuje ani nestanoví taxativní výčet, ale uvádí jen demonstrativní příklady), musí zřídit kontrolní orgán, vypořádací podíl a podíl na likvidačním zůstatku určit tak, aby nedocházelo k vyvádění majetku k jiným než veřejně prospěšným účelům,

• podnikání může být vykonáváno jen jako vedlejší činnost výlučně pro podporu hlavní činnosti (s výjimkou sociálního družstva),

• nerozděluje zisk mezi zakladatele, společníky, členy, členy orgánů, zaměstnance a osoby jim blízké (výjimka pro nadace se smíšeným účelem),

• nesmí mít nedoplatky vůči státu,

• musí předložit (a i nadále během své činnosti předkládat) zákonem dané listiny, zejména výroční zprávu s účetní závěrkou, vč. přehledu o všech zdrojích příjmů, nákladů zvlášť na veřejně prospěšnou činnost a na vlastní správu apod.

O právu na zápis statusu by rozhodoval soud, stejně jako o jeho výmazu v případě, že PO přestane splňovat podmínky či poruší povinnosti dané zákonem (a chyby neodstraní ve stanovené lhůtě). Status bude vyznačen jako zvláštní příznak v rejstříku, ve kterém je PO vedena.

Požadavky na transparentnost a čistotu jsou pak logické jednak z důvodu, že by PO se statusem měly požívat větší důvěry (zejména ze strany veřejnosti a dárců), ale i proto, že s jeho získáním budou spojeny i konkrétní výhody napojené na veřejné rozpočty, zejména v podobě daňových výhod. Do budoucna však vláda nevylučuje, že budou se statusem spojeny i výhody jiné. Dotace obecně vázány na status veřejné prospěšnosti nebudou, nelze však vyloučit, že jednotlivá ministerstva takovou podmínku zavedou. 

Reálný dopad institutu veřejné prospěšnosti pak bude především v rukou soukromých dárců a orgánů, které poskytují těmto organizacím podporu z veřejných zdrojů. Pokud tito budou podmiňovat svou podporu transparentností svých příjemců, může vést institut veřejné prospěšnosti a zapisovaný status skutečně ke zprůhlednění a pročištění vzduchu v českém „neziskovém“ sektoru.