Chladné přijetí zdravotnické reformy

10.září 2012   Autor :  Ludmila Habadová

Koncem června a počátkem července tohoto roku provedla společnost Ipsos Public Affairs mezi obyvateli České republiky výzkum, který měl ukázat, do jaké míry jsou seznámeni s novinkami, jež jsou zaváděny ministerstvem zdravotnictví v rámci probíhající zdravotnické reformy, a jak jsou tyto reformní kroky občany vnímány a využívány.

Nadstandard přijala pouhá třetina obyvatel

Od 1. ledna 2012 došlo zákonem o veřejném zdravotním pojištění k významné změně v souvislosti s poskytováním hrazených zdravotních služeb. Nová právní úprava užívá tento pojem namísto dřívějšího pojmu zdravotní péče, který má nyní užší význam. Konkrétní zdravotní službu lze nyní poskytnout více než jedním způsobem (např. druh očkovací vakcíny, nitrooční čočky, sádrové dlahy případně způsob provedení operačního zákroku apod.). Podmínkou je, aby všechny tyto způsoby měly stejný léčebný účinek. Rozlišuje se „základní varianta“ – standard – a „ekonomicky náročnější varianta“ – nadstandard, této zdravotní služby. Základní varianta je levnější a je plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění, zatímco ekonomicky náročnější varianta je dražší a ze zdravotního pojištění je hrazena pouze částečně. Přesněji je hrazena ve výši odpovídající úhradě za variantu základní, zbývající částku tedy uhradí pojištěnec, který si daný nadstandard zvolí. Podle výsledků průzkumu společnosti Ipsos Public Affairs souhlasí s rozdělením zdravotní péče na standard a nadstandard pouhých 33 % dotázaných respondentů. Proti nadstandardu je potom celých 59 % obyvatel. Dle očekávání jsou nejvíce proti zavedení nadstandardu senioři (70 a více let), kteří s ním nesouhlasí v 66 %, pouze 22 % jich je ochotno tuto změnu přijmout a s hrazenou péčí u vybraných výkonů souhlasí (graf č. 1).

Institut dříve vysloveného přání zaregistrovalo pouze 21 % občanů

Zákon o zdravotních službách zavádí od letošního dubna novinku v podobě tzv. Institutu dříve vysloveného přání. Pacient si může dopředu stanovit přání, jak má být léčen v případě, že o sobě nebude moci rozhodovat. Toto vyjádření musí být písemné, s úředně ověřeným podpisem a potvrzením lékaře, že pacienta poučil o důsledcích rozhodnutí. Podle některých odborníků je ale sporné, že přání platí jen pět let. Za tu dobu může být pacient ve stavu, kdy už nebude schopen přání obnovit. K tomuto opatření se vztahuje také tzv. pojistka proti eutanazii – dříve vyslovené přání nelze respektovat, pokud nabádá k činnostem vedoucím k aktivnímu ukončení pacientova života.

Podle průzkumu 79 % dotázaných o této možnosti vůbec neví. 43 % osob by pak o institutu dříve vysloveného přání v případě potřeby uvažovalo (graf č. 2). Nejstarší generace je opět zavedení novinky nejméně nakloněná, když by tuto možnost využilo pouhých 35 % dotázaných, oproti 64 % zamítavých odpovědí, a to i přes to, že tento institut by měl být právě pro starší pacienty zajímavým posílením jejich práv v léčebném procesu.

Změna zdravotní pojišťovny neláká

Další průzkum se zabýval postojem občanů k novince zavedené novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění dotýkající se možnosti měnit zdravotní pojišťovnu pouze jednou ročně. Tato novela koncem minulého roku zásadně změnila podmínky pro přechod k jiné zdravotní pojišťovně. Pojišťovnu lze nyní vyměnit jednou za 12 měsíců, a to pouze k 1. lednu následujícího kalendářního roku. Přihlášku k nové zdravotní pojišťovně musí pojištěnec navíc podat nejpozději 6 měsíců před požadovaným dnem změny, tedy do konce června. Výsledek průzkumu ukázal, že tato novela se občanů nijak podstatněji nedotkne, protože 59 % dotázaných pojišťovnu ještě ani jednou neměnilo, 24 % ji změnilo za svůj život pouze jednou. Častěji než jednou ročně se k tomuto kroku uchýlilo zanedbatelné 1 % respondentů (graf č. 3). Komplikací spojených s touto změnou se bojí pouze 6 % dotázaných, zbylých 94 % je přesvědčeno o opaku.

Výsledek průzkumu ukazuje, že občané zdravotnickou reformu nijak zvlášť nesledují a ani nemají subjektivní pocit, že by nějak výrazně zasahovala do jejich práv. Dle očekávání mají největší problém s přijetím reformních opatření starší lidé, kteří s probíhajícími změnami nesouhlasí, a pouze velmi malé procento seniorů se chystá tyto změny využít, ať už se to týká možnosti platby za nadstandardní péči nebo využití institutu dříve vysloveného přání.