Itálie 40 dní před volbami

29.leden 2013   Autor :  Tatiana Wartuschová

Ve dnech 24.–25. února se v Itálii konají volby do obou komor parlamentu. Kdo má šanci uspět a jaká je nálada ve společnosti?

Il Cavaliere ještě není mrtev?

Chvíli to vypadalo, že Silvio Berlusconi má svá politická léta za sebou. Mnozí snad i věřili tomu, že nebude znovu kandidovat, ale Il Cavaliere, jak se mu tady v médiích běžně říká, nehodlá jen tak odejít do politického důchodu.

Jak je možné, že ho k zemi nesrazily jeho sexuální a další aféry? Odpověď je celkem prozaická. Jsme v Itálii. A průměrný volič Berlusconiho se řídí podle toho, co vidí a slyší v televizi ovládané právě Berlusconim, ať už přímo nebo nepřímo. Část mužů se s ním ztotožňuje, protože který muž by nechtěl mít v 76 letech stejný sexuální apetit, obdiv žen, sílu, moc a prestiž, jaké má on. Část voličů bez rozdílu pohlaví, především ale v seniorním věku, jeho aféry s nezletilými neodsuzuje, protože v tom vidí jeho soukromé aktivity. Navíc by si přáli, aby se jejich dcerám či vnučkám podařilo mít takového bohatého přítele, jakým je právě Berlusconi. Část starších voličů v něm dokonce vidí jakousi paralelu s Mussolinim, a to v tom pozitivním slova smyslu. Když Berlusconi říká: „Já jsem jediná záchrana Itálie,“ Italové mu i po 17 letech věří. Tedy alespoň těch cca 17 %, kteří jej momentálně chtějí volit.

Když byl Berlusconi na začátku ledna pozván do pořadu Servizio Pubblico na kanálu LA7, share dosáhl 33,59 %. A to byl rekord v historii této televizní stanice. Pořad sledovali jeho příznivci, ale i ti, kterým politická situace v Itálii není lhostejná. Debata trvala 2,5 hodiny. Ti, co ji neviděli v přímém přenosu, si ji následně stahovali na internetu. Berlusconi tak nadále zůstává fenoménem. Opravdu totiž působí jinak než ostatní politici. Jeho silnou stránkou je projevování emocí. Když se díváte na jakoukoli debatu s ním, můžete si myslet cokoli, ale nuda to rozhodně není. Voliči se s ním snadněji ztotožňují, část mu věří.
Berlusconi navíc působí jako úplný opak seriózního profesora Maria Montiho a suše se tvářícího Pierluigiho Bersaniho, jehož Demokratická strana má podle dlouhodobých výzkumů šanci získat v parlamentu většinu. Bersani patří mezi zkušené politiky, na druhou stranu mu škodí, že opozice za doby Berlusconiho vlády nebyla schopna žádných větších aktivit. Pro Italy zmítané ekonomickou krizí, zvyšujícími se daněmi a hrozící nezaměstnaností, dosahující 10,8 % (mezi mladými až 37 %), je preference levicových stran nasnadě.

Dalším politikem, který v současné době stojí za zmínku, je Beppe Grillo, který v roce 2009 založil prostřednictvím svého blogu hnutí MoVimento 5 Stelle (M5S). Grillo je původně komik a politický satirik a jeho blog patřil mezi nejnavštěvovanější a nejvlivnější v Itálii. Částečně jej chtějí volit bývalí voliči Berlusconiho, ale pro část elektorátu znamená především protestní volbu k zavedeným stranám. Je však otázkou, jak vážně budou nakonec voliči své rozhodnutí brát.

Favoritem je levice, ale…

Před nastávajícími volbami se zaregistrovalo 215 politických uskupení. Hned dvě strany, které vznikly po odstoupení Montiho vlády 21. 12. 2012, mají šanci ve volbách do sněmovny uspět. Jedná se o stranu bývalého premiéra Montiho Scelta Civica – Con Monti per L'Italia a hnutí Revoluzione civile Ingroia.

Výzkumy většiny italských agentur vykazují podobný trend. Největší šanci získat ve sněmovně většinu má Partito democratico (PD) v čele s Bersanim. Výhodou PD je oproti ostatním stranám i to, že není vázána na jednu osobnost. Pokud by skončil Bersani, nahradil by ho s největší pravděpodobností Renzi, který by byl přijatelnější lídr levice pro většinu Italů, ale levicově orientovaní voliči si v primárkách za lídra vybrali právě Bersaniho. Projevila se zde konzervativnost voličů strany. V době primárek došlo k nárůstu preferencí PD, a to nejen vlivem medializace, ale i díky tomu, že voliči vnímali jednotu strany.

Na druhé místo se dostala Berlusconiho strana Popolo della Liberta (PDL). Stalo se tak poté, co její staronový lídr oznámil svoji kandidaturu, resp. odstoupila Montiho vláda. Vliv na vzestup jejích preferencí má především Berlusconiho neustálá přítomnost v médiích. Podobně jako Montiho strana dosahuje PDL 12 %. Naproti tomu poklesly preference hnutí MoVimento 5 Stelle (M5S), kterému sebral hlasy především Berlusconi. Na počátku ledna ale zabodovalo i hnutí Revoluzione civile Antonia Ingroiy.