Kdo chce kam, pomozme mu tam aneb BYOD

  Autor :  Petr Hájek

BYOD je zkratkou Bring your own device. U odpůrců se lze setkat s výkladem Bring your own Danger, či dokonce Bring your own Disaster. A zaměstnanci, kteří BYOD využívají, mluví často o Bring your own Duplicity. Proč vlastně?

Na řadu technických zařízení, s nimiž jsme v každodenním styku, jsme si časem prostě zvykli, a to dokonce tak, že se jich nechceme vzdát, nechceme opustit určitou značku, výrobce, uživatelskou přívětivost či způsob práce. Někdy proto, že využíváme aplikace, které jiné zařízení nepodporuje nebo bychom je museli znovu kupovat, jindy proto, že dalo dost práce si zařízení osvojit. Často jde také o nadčasový design či o provázanost s dalšími zařízeními v domácnosti. Co ale dělat ve chvíli, kdy máme pro práci používat jiné zařízení, když nám zaměstnavatel nabídne například namísto smartphonu starší mobil? Určitě se zeptáme, zda bychom mohli používat vlastní.

Poplach 

První se ozvali z IT. Za léta zkušeností se správou počítačů ve firemní síti, která už šlapala jako hodinky, přichází nové úkoly a s nimi problémy. Ale s novými zařízeními přicházeli nejprve manažeři, kterým nešlo jejich požadavky tak snadno zamítnout. Jak jedni hledali důvody pro odmítnutí, druzí hledali důvody pro prosazení. Samozřejmě, ti z IT bezpečnosti měli argumentů už historicky v rukávu celou řadu. 

Předně ohrožení bezpečnosti, odtud ty výkřiky Nebezpečí nebo Katastrofa. Vyšší nároky na připojení k internetu. Zvýšení počtu různých zařízení v síti, narůstající podpora nových zařízení a nové požadavky na správu sítě. A tak to zkusili s tvrzením – používejte svá zařízení, ale nechtějte se připojovat do firemní sítě. To pak ale BYOD zůstává jen „ztracen v překladu“, kdy do práce sice nosíte vlastní zařízení, ale pro práci ho prakticky nevyužijete. Někde dosáhli toho, že z BYOD udělali CYOD, Bring změnili na Choose. To znamená, že se nebude využívat libovolné zařízení, ale pouze to, které firma pro pracovní užití podporuje. Svou logiku to má a lze to považovat i za pokrok, dokud je v souboru povolených zařízení právě ten typ, který chceme využívat. Pravděpodobnost shody se rozvojem technologií a záplavou produktů rychle zmenšuje, takže tudy cesta nevede. 

Příznivci BYOD na tyto argumenty odpověděli tím, na co každá firma slyší – úsporami. Vždyť vybavení pro zaměstnance se nemusí tak rychle obměňovat, protože ti, kterým zastaralé zařízení nevyhovuje, rádi využijí vlastní, čímž firma ušetří. O vlastní zařízení se staráme lépe, než o to erární, což se na výdajích také projeví. Pracovní flexibilita a efektivita se významně zvýší. Někde argumenty zabraly více, někde méně, rozhodně většina firem již model v určité míře připouští a zaměstnanci využívají to, co je jim dovoleno.

A najednou je to tady

Teď je BYOD všude kolem nás, meziroční nárůst v desítkách procent. Společnost IDC uvádí BYOD mezi 10 klíčovými prognózami pro rok 2013, IT specialisté detailně rozebírají pro a proti. Společnost ESET prováděla loni výzkum v USA a zjistila, že více než 80 % oslovených zaměstnanců pracuje s vlastními zařízeními, která si koupili a využívají je jak pro práci, tak pro osobní potřebu. Když se letos v březnu v rychlém průzkumu agentura YouGov dotazovala 2 151 Britů na využívání vlastních zařízení v práci, zjistila, že 47 % z nich používá osobní smartphone, notebook nebo tablet pro pracovní účely. Tato vysoká procenta využívání BYOD ale neříkají, že se všechna zařízení na BYOD podílejí stejně. Mobilní telefony vedou, již delší dobu využívají zaměstnanci vlastní mobily i pro služební volání a pro vzdálený přístup k firemní síti, typicky na mailový server. S notebooky a tablety to již tak snadné není, což vychází z povahy těchto přístrojů, jejich HW a SW vybavení i typu práce. Ne všechny obory jsou pro BYOD vhodné.

Hurá! A kam se jde? 

Sotva skončila přestřelka zaměstnanců s firemním IT, přichází čas na další otázku, která zůstala v pozadí. Chceme opravdu úplný BYOD? To, že máme jeden mobilní telefon pro služební i soukromé hovory, je již běžný standard, tam BYOD chápeme. Jak ale uplatnit BYOD na notebook? Znamená to, že bychom se opravdu vzdali firemního počítače a využívali pouze vlastní? I když na tom byla postavena počáteční argumentace o úsporách, naprostá většina zaměstnanců má stále dvě zařízení. Pracovní počítač využívají méně, ale přece – pro připojení do vybraných aplikací a interních systémů, ať již z důvodu konfigurace, licencí, uživatelského pohodlí, interních předpisů či bezpečnostních omezení. Odtud tedy ta zmiňovaná Duplicita. 

Ale to, co brzdí rozlet BYOD v podobě jednoho zařízení pro vlastní využití i pro práci, není ani tak zdvižený prst IT specialistů nebo váhavý přístup firem. Tím hlavním důvodem je obava z „velkého bratra“, kterého nechceme pustit do svého soukromí. Již jsme si zvykli na to, že zaměstnavatel může, pokud chce, monitorovat naši činnost ve firemních systémech a práci s firemními daty. Ale pokud máme stejné zařízení i pro soukromé účely, většinou nechceme, aby zaměstnavatel byť jen logoval naše soukromé aktivity, když třeba o polední přestávce obchodujeme s akciemi. 

V jednom zařízení je množství osobních údajů, které považujeme za důvěrné a chceme je chránit, vedle toho je v něm řada firemních dat, které zase zaměstnavatel považuje za důvěrné a chce je chránit. Soukromé a pracovní soubory jsou ukládány vedle sebe, není například možné bez souhlasu zaměstnance vzdálené smazání obsahu zařízení, což je bezpečnostní nástroj využívaný v zájmu ochrany firemních dat při ztrátě či odcizení. A co softwarové vybavení, licence, administrátorská práva a autorská práva k vlastním dokumentům? Pokud si do svého zařízení koupíme software či stáhneme placenou aplikaci, která usnadní naši práci, musí s tím zaměstnavatel souhlasit? Můžeme očekávat, že se firma bude podílet na nákupu licence? Je čas na osvětu.

Kdo s koho?

Hlavní slovo v dalším rozvoji BYOD již nebudou mít IT specialisté, ale právníci. Podstatnou část vyřeší firemní strategie BYOD a interní předpisy, ale i to je procesně komplikované, zvláště pokud se dotýká pracovních smluv. A tak půjde především o kompromis s vědomím, že využívání technologií není cílem, ale nástrojem k dosažení cílů.