Má stát hazard pod kontrolou?

22.říjen 2012   Autor :  Michal Barbořík

Loterie, sázky a jiné podobné hry jsou staré jako lidstvo samo a stejně tak staré jsou snahy společnosti/státu tuto oblast regulovat, těžit z pozitiv a minimalizovat negativa, které s sebou hraní přináší.

Mezi pozitiva patří tvorba pracovních míst (v ČR se jedná o desítky tisíc zaměstnanců), výnosy z daní a poplatků pro veřejné rozpočty (odhad Ministerstva financí na rok 2012 je 8–9 mld. Kč), pro hráče zábava a požitek ze hry. Negativními projevy jsou závislost hráčů, patologické hráčství a z toho plynoucí zdravotní, sociální a ekonomické problémy, navazující kriminalita atd.

Státy si toto uvědomují a s různým důrazem buď na snahu vytěžit co nejvíce z výhod spojených s hazardem, či naopak s důrazem na eliminaci jeho negativních dopadů zavádějí různé formy regulace tohoto trhu. Zkušenosti ukázaly, že snahy státu o naprostý zákaz hazardu (místo rychle zaujímá černý trh ovládaný mafiemi a přinášející organizovaný zločin, korupci, prorůstání mafií do veřejné správy, stát se navíc zbavuje možnosti hazard ovlivňovat, ztrácí příjmy do veřejných rozpočtů), či naprostá liberalizace bez jasných pravidel (kdy stát nemá ani ambice regulovat negativní dopady spojené s hazardem) nejsou řešením.

V České republice jsou loterie, sázky a jiné podobné hry upraveny zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Ten je postaven na principu, že loterie a jiné podobné hry obecně zakazuje, s výjimkou případů stanovených tímto zákonem a za podmínek v něm upravených. Zákon definuje loterii a jinou podobnou hru, upravuje udělování povolení k jejich provozování a podmínky takového provozování, ale také odvody (daně a poplatky) z nich, státní dozor či zakotvuje možnost obce regulovat obecně závaznou vyhláškou provozování zákonem vymezených her na svém území, od místních či časových omezení až po úplný zákaz.

V dalším textu bych se ale chtěl blíže věnovat problematice, kterou zákon neupravuje a které se bohužel ve své práci nevěnují doposud patřičně ani odpovědné osoby a orgány. Jedná se o problematiku patologického hráčství, jeho negativní dopady na osudy lidí, rodin i celé společnosti a o možnosti, jak tato negativa napravovat a zejména jak jim předcházet.

Gamblerstvím na okraj

Patologické hráčství, nazývané též gambling, gamblerství, závislost na automatech apod., patří mezi tzv. návykové a impulzivní poruchy a mezinárodní klasifikace nemocí je definuje jako poruchu spočívající v často opakovaných epizodách hráčství, které převládají na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. V roce 2010 se s touto diagnózou v ČR léčilo v ambulantních zdravotnických zařízeních 1 456 osob, v psychiatrických zdravotnických zařízeních pak bylo hospitalizováno 536 osob. Prevalence počtu osob s problémovým a patologickým hráčstvím se ale v České republice odhaduje na 15 823–84 388 obyvatel (což je 0,15–0,8 % populace). Nejčastější skupinou pacientů jsou muži ve věku 25–34 let v kategorii zaměstnání „nepracující, dítě, studující“, ale mezi pacienty jsou osoby všech věkových skupin, stupňů vzdělání i nejrůznějších profesí. Léčba v ČR probíhá ambulantně, anebo ústavní formou, obvykle společně s léčbou závislostí na alkoholu a jiných návykových látkách, využívány jsou i různé formy sociálních služeb a sociální práce. Systém péče o tyto pacienty však prozatím není na potřebné úrovni.1, 2

Negativní dopady na patologické hráče, jejich rodiny i celou společnost jsou nejen zdravotní, psychologické (zvýšený výskyt sebevražedného chování), ale i sociální a ekonomické. Mezi typické problémy patologických hráčů patří zadluženost, chudoba, bezdomovectví, potíže v práci vedoucí až ke ztrátě zaměstnání, rozpad rodiny, přetrhání společenských vazeb, vytlačení na okraj společnosti.

Hazard a kriminalita

Specifickým jevem spojeným nejen s patologickým hráčstvím, ale s hazardem obecně je kriminalita. Kriminalitu v této oblasti můžeme rozdělit do několika skupin: kriminalita spojená s provozováním hazardních her (hospodářská, daňová trestná činnost, neoprávněné provozování loterie a podobných sázkových her, provozování nepoctivých her a sázek, ohrožování výchovy dítěte atp.), kriminalita páchaná patologickými hráči a na patologických hráčích (majetková kriminalita, podvody, krádeže, zpronevěry, drogová kriminalita, ale i násilná trestná činnost atp.), kriminalita páchaná pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek (opilství, ublížení na zdraví, výtržnictví, poškozování cizí věci, rvačky atp.), kriminalita páchaná v provozovnách jako místech, kde se vyskytuje větší finanční hotovost (násilná trestná činnost, loupeže atp.).

Jaké jsou možnosti předcházení této trestné činnosti? V několika městech jsou ve spolupráci samospráv, podniků provozujících loterie a jiné podobné hry a neziskového sektoru činěna opatření spočívající v odstranění světelných panelů zařízení kumulované výhry Jackpot a jeho napodobenin, dynamických reklamních panelů s texty či grafikou (= odstranění spouštěčů), v instalaci kamerového systému v provozovně a před vchodem s nahráváním záznamu (= prevence kriminality a hráčství osob mladších 18 let), ve zrušení benefitů ve formě nápojů a potravin pro hráče zdarma (= snížení poptávky) a v závazku úklidu prostranství a dodržování veřejného pořádku kolem provozovny. Jako další preventivní opatření je potřebné zvyšovat informovanost o rizicích hráčství, ale i o možnostech účinné pomoci (letáky, plakáty, inzerce, web), a to jak samotným hráčům, tak jejich nejbližšímu okolí, provádět opatření situační prevence kriminality, podporovat sociální služby a terénní práci ve městech a obcích, více se věnovat analýze lokálních problémů, výzkumu či vzdělávání.

Po dlouhé době nečinnosti se zejména z iniciativy neziskového sektoru začíná problematikou patologického hráčství zabývat i státní správa, samospráva, zdravotnický sektor a aka­demická obec. Svou odpovědnost musejí ale přijmout i provozovatelé loterií a jiných podobných her a podílet se na opatřeních k prevenci patologického hráčství, kriminality a souvisejících sociálněpatologických jevů, ale i na léčbě patologických hráčů a na jejich resocializaci. Tyto snahy jsou však na samém počátku, ale věřme, že se budou dále rozvíjet a pomohou uvedené problémy řešit.

Text byl z kapacitních důvodů zkrácen, jeho plnou verzi obsahující podrobnější zákonnou úpravu, více informací o léčených osobách či dopady preventivních opatření na bezpečnost v obcích naleznete na webu www.cicar.cz.


1     Aktuální informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR č. 63/2011.
2     Verosta, P., Vejrosta, P.: Patologické hráčství: souhrn faktů a aktuální situace v České republice (revidované znění k 4. březnu 2012), přehledový článek.