Odměny lékařů zvítězily nad regulačními poplatky

07. duben 2011   Autor :  Ondřej Mátl

Zvykli jsme si na to, že kontroverzní téma změn ve zdravotnictví v posledních letech okupuje tuzemská média. Zdravotnictví, zejména diskuse nad regulačními poplatky, se stalo jádrem politického boje.

Zdravotnictví se stalo trumfem krajských politiků, kteří na tomto tématu demonstrovali štědrost vůči občanům. Připomeňme si, že tyto poplatky byly zavedeny od 1. ledna 2008 novelizací zákona o zdravotním pojištění zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů. Od té doby platíme u lékaře za návštěvu s vyšetřením, za výdej léku na předpis, za pobyt v nemocnici a za návštěvu pohotovosti. Na regulačních poplatcích jsme uhradili v roce 2008 přibližně 5,5 miliardy Kč, z čehož nejvíce prostředků bylo vybráno za poplatky za položku na receptu, a to přibližně 2,39 miliardy Kč. Na třicetikorunovém poplatku za návštěvu lékaře bylo vybráno 1,78 miliardy Kč, v nemocnicích jsme zaplatili na poplatcích za hospitalizaci 1,15 miliardy Kč a 0,17 miliardy Kč za pohotovostní službu. Téma regulačních poplatků bylo hlavním volebním tématem v krajských volbách v roce 2008. Výsledkem je, že v roce 2009 kraje utratily téměř 0,5 mld. Kč na darech regulační poplatky kompenzujících.

Média ve znamení lékařského exodu

V poslední době se však množství článků a reportáží o zdravotnictví rapidně zvýšila. Mediálně úspěšná nátlaková akce Lékařského odborového klubu s názvem „Děkujeme, odcházíme“ si kontinuálně zajišťuje pozornost. Každý den tuzemská média přinášejí desítky článků o lékařích, jejich platech a podaných výpovědích. V průběhu loňského roku se tak regulační poplatky dostaly zcela na okraj mediálního zájmu. Paradoxně pozornost médií a krajských politiků nevzbudily ani navrhované změny regulačního poplatku za ošetřovací den ze současných 60 Kč na 100 Kč a změna regulačního poplatku z položky na receptu na regulační poplatek za recept, která je součástí novelizace zákona o veřejném zdravotním pojištění, jež je v současnosti v připomínkovém řízení.

Vraťme se ale k lékařům. Podle údajů Ministerstva zdravotnictví k počátku roku 2011 výpovědi podalo 3 755 lékařů, což je přibližně 18,8 % z celkového počtu 20 014 lékařů působících v nemocnicích. Hrozbou hromadných odchodů lékaři protestují proti výši platů a množství přesčasů. Požadují dvě stě korun hrubého na hodinu pro absolventa a čtyři sta korun na hodinu pro kvalifikovaného doktora. Podle jejich odhadů je ke splnění požadavků třeba 3 miliardy Kč. Diskusí na téma, zda je u nás málo či hodně lékařů, zda je forma a cíl nátlakové akce správná či nikoliv či zda je hlavní příčinou současného stavu korupce, bylo již hodně. Opomíjeným aspektem mediální diskuse však je, jak na tuto novou situaci reagují krajští politici. Zajištění poskytování zdravotní péče je totiž v samostatné působnosti krajů ČR. Kraje jsou navíc zřizovatelem více než třetiny (cca 34,6 %) všech nemocnic v České republice. Do určité míry tak mají situaci ve svých rukou.

Zlomí to krajským politikům vaz?

Krajští politici profilující se na zdravotnictví jsou nyní ve složité situaci. Jako zřizovatelé ovlivňují výdaje svých nemocnic a tím i platy svých lékařů. Navíc mohou restrukturalizovat výdaje krajských rozpočtů a posílit příjmy nemocnic. To ostatně nabízí i srovnání půl miliardy Kč, kterou každoročně darují občanům na poplatcích, se třemi miliardami Kč, které lékaři na zvýšení platů požadují. Jak celá nátlaková akce dopadne, je zatím nejasné. Jedno je však jisté již dnes. Krajští politici budou muset skládat účty občanům, kteří očekávají, že se o ně v nouzi postarají. A jedním z těchto účtů je i zajištění kvalitní péče v krajských nemocnicích, kde se bez lékařů neobejdou. Pokud nedokážou vzniklou situaci vyřešit, zlomí jim nakonec jejich štědrost ve zdravotnictví a proplácení poplatků vaz.