Prezident Zeman první rok ve funkci: Jak je vnímán českou veřejností?

30.duben 2014   Autor :  Daniel Kunštát

Dokončení prvního roku mandátu Miloše Zemana v nejvyšší ústavní funkci je bezesporu vhodnou příležitostí k ohlédnutí za tím, jakým způsobem jej v průběhu tohoto období hodnotila česká veřejnost.

V České republice proběhly na počátku loňského roku historicky první přímé volby prezidenta. Zahraniční zkušenosti ukazují, že přímé volby hlavy státu často vytvářejí – zejména před druhým kolem, je-li volba dvoukolová – určitý psychologický příkop mezi oběma kandidáty a jejich podporovateli, který často můžeme identifikovat v průzkumech veřejného mínění i v následujícím období. Vyhrocená předvolební kampaň do jisté míry logicky vytváří konfliktní atmosféru „my“ a „oni“, tedy poměrně ostré rozdělení táborů přívrženců obou hlavních kandidátů. Na základě sociologických sond lze říci, že i u nás se tato atmosféra přenesla nejen do prvních povolebních měsíců, ale do značné míry přetrvává až do dnešních dnů. Výsledkem je, že do prezidentského úřadu Miloš Zeman vstupuje s podstatně horší prestiží než oba jeho předchůdci, vzešlí z „nepřímé“ parlamentní volby (připomeňme, že důvěryhodnost Václava Havla i Václava Klause se v prvních letech působení na Pražském hradě pohybovala zhruba mezi 70 a 80 procenty). 

Graf 1 ilustruje, že v prvním šetření prezidentovi důvěřovalo šest z deseti respondentů (třetina mu nedůvěřovala), přičemž vzápětí se jeho hodnocení veřejností ještě o něco zhoršilo a až do října mu vyslovovala důvěru už jen asi polovina dotázaných (přitom více než dvě pětiny mu v uvedeném období nedůvěřovaly). Další zlom nastal v podzimních měsících, kdy ve výzkumech poprvé převážili ti, kteří mu nedůvěřují – prezident ztratil další přibližně desetinu podporovatelů a naopak více než polovina české populace mu vyslovovala nedůvěru. Tato změna byla patrně způsobena hned několika faktory (z hlediska veřejné reflexe pochopitelně s různou mírou důležitosti) s negativním synergickým efektem: vedle toho, že se Miloš Zeman od prvopočátku tradičně nedokázal vystříhat celé řady kontroverzních výroků, ale i čistě praktických kroků (ústavně ne zcela konformní instalování Rusnokovi „prezidentské“ vlády či poněkud nadbytečný spor s rektory vysokých škol), největší škody na jeho veřejném obraze bezpochyby zanechaly jak v zásadě mimopolitické aspekty (dnes již proslulé symptomy „chřipky“ u korunovačních klenotů či vystupování některých osob z nejbližšího prezidentova okolí), tak i záležitosti ryze politického rázu, když hned několikrát vážně zpochybnil to, co od prezidenta občané očekávají v maximální možné míře, totiž elementární nadstranickost: více či méně nepokrytě podporoval „svoji“ politickou stranu v předvolební kampani, aby nadto vzápětí po volbách (a po truchlivém neúspěchu uskupení jeho obdivovatelů) ­neodolal pokušení ingerovat do vnitrostranického dění v sociální demokracii. Po postupném zklidnění vnitropolitické atmosféry po volebním klání (a ano: i po určitém zklidnění hlavy státu) 

se opět počala pozice Miloše Zemana ve veřejném mínění zlepšovat a výsledkem tohoto trendu je skutečnost, že v současnosti jsou skupiny důvěřujících a nedůvěřujících prezidentu republiky rozděleny téměř přesně a na ideální poloviny. Doplňme, že dlouhodobě prezidentovi častěji důvěřují respondenti ­starší 60 let, ekonomicky neaktivní, důchodci a příznivci levice, zejména sympatizanti ČSSD a KSČM.

Centrum pro výzkum veřejného mínění SOU AV ČR, v. v. i., se v šetření v lednu 2014 vedle tradičního zjišťování obecné důvěry zaměřilo také na poněkud podrobnější hodnocení působení Miloše Zemana v prezidentském úřadě (viz graf 2). 

Nadpoloviční většina českých občanů kladně hodnotí, jak prezident Miloš Zeman plní funkce svěřené Ústavou (odpověď „velmi dobře“ nebo „spíše dobře“ zvolilo 53 % dotázaných) a jak je v kontaktu s občany a zná jejich problémy (52 %). Ve všech dalších sledovaných oblastech převážil podíl kritického hodnocení nad tím pozitivním. Polovina českých občanů (50 %) hodnotí jako ­špatné to, jak prezident Miloš Zeman ovlivňuje vnitropolitický život, 44 % tuto oblast hodnotí kladně. Polovina obyvatel (51 %) negativně hodnotí Miloše Zemana coby reprezentanta ČR v zahraničí, pozitivně tuto oblast vnímalo 37 % oslovených. Šest z deseti dotázaných (61 %) pak kritizovalo péči Miloše Zemana o vážnost a důstojnost prezidentského úřadu, k pozitivnímu hodnocení se přiklonila třetina dotázaných (35 %). Stejný podíl respondentů (61 %) negativně vnímal také působení prezidenta Miloše Zemana coby autority u občanů, pozitivně zhodnotila tuto oblast necelá třetina dotázaných (31 %).

V porovnání s působením Václava Klause v prezidentském úřadě (viz tabulku 1), a to od roku 2004 až do roku 2013, hodnotí u Miloše Zemana čeští občané výrazně pozitivněji jeho kontakt s občany a znalost jejich problémů. Tuto oblast hodnotili lidé u Václava Klause zdaleka nejhůře, a to po celé sledované období. Srovnatelný podíl pozitivního hodnocení jako Václav Klaus na konci svého volebního období, tj. v březnu 2013, dosahuje Miloš Zeman v oblasti vlivu na vnitropolitický život, i když podíl respondentů, kteří hodnotili tuto oblast u Miloše Zemana negativně, je vyšší o 6 procentních bodů a shodně u obou politiků převažuje kritické vnímání dané oblasti.

Ve všech ostatních oblastech zhodnotili čeští občané působení Miloše Zemana v prezidentském úřadě hůře než Václava Klause během celého jeho funkčního období. Výrazně kritičtěji se čeští občané staví především k tomu, jak současný český prezident dbá o vážnost svěřeného úřadu – rozdíl v pozitivních hodnoceních této oblasti je mezi březnem 2013 v případě Václava Klause a lednem 2014 v případě Miloše Zemana 29 procentních bodů. Výrazně negativněji v porovnání s celým působením Václava Klause ve funkci prezidenta hodnotí lidé současného prezidenta také v tom, jak reprezentuje Českou republiku v zahraničí – ve srovnání s odcházejícím Václavem Klausem má nyní Miloš Zeman o 17 procentních bodů nižší podíl pozitivního hodnocení. Podíl pozitivních hodnocení je nyní u Miloše Zemana nižší i v tom, jak působí jako autorita u občanů a jak plní funkce svěřené Ústavou.

Rozdíly v názorech obyvatel při hodnocení působení Miloše Zemana v prezidentské funkci se ve všech oblastech projevují zejména podle sympatií k politickým stranám. Pozitivněji současného prezidenta hodnotili respondenti, kteří by podle svých slov ve volbách do Poslanecké sněmovny odevzdali svůj hlas ČSSD nebo KSČM, výrazně kritičtěji se k prezidentovi stavěli potenciální voliči TOP 09. Ve všech sledovaných oblastech hodnotí lépe působení prezidenta Miloše Zemana ve funkci rovněž důchodci a s výjimkou kontaktu s občany a znalosti jejich problémů také respondenti starší 60 let. Značné rozdíly panují také mezi lidmi, kteří se na škále politické orientace přiřadili k levici, a těmi, kteří se naopak řadí na pravou stranu politického spektra. Levicově orientovaní respondenti přitom hodnotili působení současného prezidenta v úřadě výrazně pozitivněji, pravicově orientovaní jsou naopak významně častěji kritičtí. Podobné diference pak také najdeme mezi dotázanými, kteří prezidentovi vyjadřují důvěru, a těmi, kteří mu naopak podle svých slov nedůvěřují, přičemž nijak nepřekvapí fakt, že důvěřující hodnotí působení prezidenta ve funkci ve všech sledovaných oblastech výrazně pozitivněji. Obyvatelé Prahy jsou kritičtější k tomu, jak současný prezident plní funkce svěřené Ústavou, dbá o vážnost a důstojnost úřadu a působí jako autorita u občanů.

Podobný typ výzkumu byl prováděn i v průběhu prezidentského mandátu Václava Havla. Graf 3 ilustruje srovnání hodnocení V. Havla a V. Klause v jednotlivých parametrech na konci jejich funkčního období se současným hodnocením působení Miloše Zemana ve funkci českého prezidenta. Václav Havel byl vnímán lépe než jeho dva následovníci zejména v případě reprezentace republiky v zahraničí, o něco pozitivněji bylo u prvního prezidenta vnímáno také plnění ústavních pravomocí a více bylo oceňováno také to, že u občanů plnil roli autority. Obecně lze konstatovat, že Miloš Zeman je zatím ve většině sledovaných parametrů hodnocen hůře než oba jeho předchůdci. Jediný aspekt, kde současná hlava státu v porovnání s oběma předchůdci zřetelně „boduje“, je názor občanů, že je více v kontaktu s občany a zná jejich problémy.