Slepé (a temné) uličky státních zásahů

30.duben 2011   Autor :  Ladislav Tajovský

Co svět světem stojí, činí lidé mylná rozhodnutí. Děje se tak dnes a denně, a hledáme-li nějakou životní jistotu, pak ji můžeme nalézt právě zde. Jsou však zásahy centrálních institucí do vztahů mezi ekonomickými subjekty správnou cestou, jak množství chyb a omylů minimalizovat?

V rámci tržní ekonomiky dochází prostřednictvím interakcí mezi jednotlivými účastníky trhu k distribuci bohatství, příjmů. Ekonomické zdroje jsou nějak rozdělovány mezi jednotlivé subjekty. Zásahy netržní instituce s pravomocí vynucovat si na ostatních subjektech své představy o podobě rozdělení těchto zdrojů – tedy státu – mohou mít do jisté míry opodstatnění.

Vždy je však třeba mít na zřeteli, že jde o snahu pozměnit rozdělení příjmů mezi ekonomické subjekty – a to na základě předem definovaných kritérií a představ.

A zde se dostáváme ke klíčovému problému spojenému s netržními zásahy do fungování směny. Základním východiskem musí být nutně vědomí, že výsledkem nejrůznějších úlev, podpor, dotací atd., tedy obecně arbitrárních zásahů do tržního rozdělení bohatství, bude stav, který je nějakým způsobem „lepší“, společensky přijatelnější.

Další předpoklad je skrytější. Vychází z prostého a zcela jistě pravdivého faktu – totiž že trh čas od času přináší mylná řešení, není schopen nás vyvarovat slepých uliček. To je bezpochyby opakovaně doložená skutečnost. Podstatou naší ochoty akceptovat netržní zásahy do ekonomiky je očekávání, že tyto chyby a omyly budou efektivně a rychleji napraveny a v ideálním případě se  jim díky těmto opatřením vyhneme – a ve výsledku tak ušetříme. Předpokládáme tedy, že netržní řešení budou provázena méně častými chybami než ta tržní. Přitom ale zapomínáme na prastarou moudrost „víc hlav víc ví“. Jestliže je trh výslednicí bezpočtu rozhodnutí osobně zainteresovaných subjektů, proč by pak měly být netržní zásahy centrálních autorit lepší, efektivnější? Taková rozhodnutí činí titíž jedinci druhu homo sapiens, akorát jich je podstatně méně a jejich motivace je vše, jen ne nesporná. Pravděpodobnost chyby či omylu je tudíž neskonale vyšší.

Cesta do pekel je dlážděna…

Realita opakovaně prokazuje iluzornost předpokladu o efektivnějších a omylů prostých rozhodnutích netržních institucí. Historie i současnost dokládá bezpočet příkladů, kdy na konci snahy o efektivnější a společensky přijatelnější podobu distribuce příjmů stojí mnohdy chudší společnost a velmi omezený počet těch, kteří z realizovaných opatření profitují. Ztráty v důsledku neefektivních řešení vynucených centrálními orgány jsou ve svém důsledku mnohem vyšší než ty, kterým měly předcházet. Příčina je zcela zřejmá – má-li vést k omylu tržní rozhodnutí, musí se „dobrovolně“ mýlit velké procento dotčených subjektů. To se stává, ale velmi zřídka. Samou podstatou fungování moderní společnosti je existence silných donucovacích pravomocí centrálních institucí – když je zde realizováno mylné či chybné rozhodnutí, má pak instituce k dispozici dostatečné nástroje včetně těch represivních k tomu, aby bylo uvedeno do praxe. A to i v případě, kdy je většina společnosti přesvědčena o jeho neefektivitě. Mechanismy filtrující chybná řešení jsou zde výrazně slabší, než jaké známe z fungování trhu.
Výše uvedené předpokládá konání v dobré víře, tedy že netržní, státní instituce usilují o hledání společensky nejpřijatelnějších řešení a „pouze“ při tomto hledání selhávají. Drahé omyly a chyby jsou tak jen průvodními, vedlejšími jevy dobrých úmyslů. Skutečnost je však mnohdy brutálně odlišná, až po okraj naplněná morálními selháními těch, u kterých z nepochopitelných důvodů předpokládáme absenci zištných a na čistě vlastní prospěch zaměřených vlastností. Jako ekonomové můžeme tisíckrát analyzovat nejrůznější zdánlivě nelogická a chybná hospodářsko-politická opatření a marně se ptát po příčinách a důvodech, které na první pohled zcela chybí. To, co vypadá jako omyl učiněný v dobré víře, je v důsledku opatření zacílené na získání prostředků ve prospěch těch, kteří by se k nim prostřednictvím vysmívaného trhu nedostali.

…zlými úmysly!

Za mnoha daňovými prázdninami, podporami, všemožnými úlevami s negativními společenskými důsledky tak nehledejme nedostatek informací, ale naopak správnou kalkulaci, která se jen navenek tváří jako nešťastné, pomýlené rozhodnutí těch, kteří jinak vše mysleli dobře. Velmi často zde totiž vystačíme se starým latinským cui bono. Je otázkou, co je horší – zda chyby a omyly, či chytrá a správná rozhodnutí ve prospěch těch správných kapes.