Vzdělání není spotřební statek

10.září 2012   Autor :  Jan Průša

Vzdělání obecně a univerzitní vzdělání zvlášť je z ekonomického hlediska pro jednotlivce jedna z největších životních investic. Pro uskutečnění každé investice je nutné vytvořit úspory, a tato základní poučka platí i pro vzdělání.

Ve veřejné diskusi naneštěstí panuje představa, že vzdělání je spotřebním statkem, který si téměř zdarma dopřeje každý podle své chvilkové nálady – stejně jako si kupujeme třeba zmrzlinu při odpolední procházce s rodinou, když zrovna dostaneme chuť. Tato představa je však nejen zásadně chybná, ale také velmi nebezpečná, neboť podkopává význam vzdělání pro jedince i pro společnost.

Na studium je nutné našetřit

Omyl této zažité představy spočívá v zanedbání významu úspor, které je potřeba v ekonomice vytvořit, aby jeden student mohl získat například tříleté bakalářské vzdělání. Úspory musí toto vzdělání podpořit v několika rovinách:

 Zaprvé, je nutné zaplatit fungování instituce, která vzdělání poskytuje. V této instituci se spotřebovává mnoho zdrojů, které by mohly být využité jinak. Vzdělání však své výsledky přináší až v budoucnu. Přínosy ze vzdělání jsou budoucí, ovšem náklady současné (okamžité). Proto se musíme dnes omezit ve spotřebě všeho jiného a tyto úspory věnovat na uhrazení nákladů za vzdělání – náklady na budovy, učitele, knihovny, počítače a veškerý ostatní provoz škol.

 Zadruhé, sám student potřebuje pro své studium určité prostředky na bydlení, stravu, učební pomůcky. Veškeré tyto statky mají své současné náklady, zatímco přínos vzdělání se projevuje až v budoucnu. Na každého studenta musí někdo uspořit velké prostředky, aby se tento student na škole uživil.

 Zatřetí, studující člověk nepracuje. Musí uspořit svůj čas, který místo produktivní činnosti věnuje studiu. Jinými slovy, student navíc nese své náklady příležitosti, musí obětovat peníze, které by jinde získal svou prací.

Pokud všechny tyto náklady na studium sečteme, dostaneme obrovské částky a uvědomíme si, že vzdělání je vskutku velmi vzácný statek.

Povrchní vztah ke vzdělání

V systému bezplatného veřejného vysokého školství dochází k zásadnímu negativnímu jevu – většina nákladů na univerzitní vzdělání se přenáší na anonymního daňového poplatníka, který s tímto vzděláním ani nemusí mít nic společného. Tím se rozbíjí vztah ke vzdělání – v první řadě u studentů, kteří za školu nic neplatí a ještě se nechají živit svými rodiči. V druhé řadě do jisté míry také u rodičů, kteří sice svým dětem musí platit kapesné na jejich studentský život, ale nenesou hlavní náklady na školu. Proto občas tolerují, když jejich děti neberou školu příliš vážně a chovají se spíše jako na prázdninách.

Nejdůležitější pro úspěch vzdělávacího procesu je přitom přístup samotných studentů, který v současném systému bez školného významně trpí. Studenti si často neuvědomují všechny náklady, které jsou s jejich studiem spojené. Nedokáží docenit jeho budoucí přínosy a tím ani jeho hodnotu.

Drahé? Ne, jen nechtěné

Jestliže se dnes navrhuje školné v řádu 20 000 korun ročně, považují to studenti za nepřijatelné. Přitom se jedná o měsíční náklady pouhých 2 000 korun. Uvědomme si, že řada studentů utrácí stejné nebo vyšší částky za jiné materiální statky. Studenti neváhají pořídit si značkové džíny za 2 000 korun, což by v takovém případě odpovídalo měsíci studia. S přehledem vydají 10 000 korun za supermoderní telefon, ale zdráhají se stejnou částku zaplatit za půl roku studia. Nemluvě o sportu, kde se výdaje mohou pohybovat řádově mnohem výš za vybavení a soustředění, například pravidelné lyžařské zájezdy.

Je samozřejmé, aby se každý rozhodl, zda chce své peníze vložit do vzdělání jako do investice s dlouhou návratností, nebo zda si za ně raději koupí nové kolo. Netvařme se však, že problémem školného je nedostatek peněz studentů – ve většině případů to totiž neplatí. Velká část studentů by peníze na školné s přehledem měla a svými protesty se snaží jen o zachování svého životního (nad)standardu.

Nemůžeme se potom divit, že si studenti považují víc luxusního oblečení, které si rádi platí ze své brigády, než univerzitních přednášek, na které mohou chodit zadarmo.