Zamyšlení nad odbornou kvalifikací veřejné správy

29.únor 2016   Autor :  Eva Horzinková

Odborná kvalifikace pracovníků veřejné správy v České republice je jednou ze základních podmínek její úspěšné činnosti a je chápána jako součást širší koncepce rozvoje lidských zdrojů pro veřejnou správu a ve veřejné správě. V době reformy veřejné správy bylo jejím cílem připravit takový systém vzdělávání pracovníků, který by odpovídal současnému trendu dnešní vzdělávací politiky zemí Evropské unie a dalších rozvinutých zemí světa.

Principy demokratického právního státu předpokládají, že zaměstnanci veřejné správy jsou připraveni na kvalitní, výkonnou, spolehlivou, apolitickou a nestrannou profesionální veřejnou službu. Při vzdělávání pracovníků musí být kladen důraz nejen na odbornost, ale i na jejich celkové chování a další schopnosti, aby veřejná správa fungovala tak, jak má. Zaměstnanci veřejné správy by měli mít nejen organizační schopnosti, umět komunikovat s lidmi a uplatňovat etické principy jednání, nacházet optimální cestu k řešení problémů občanů, ale i schopnost zvládat krizové situace. Přesto v mnoha případech se na jednotlivých stupních řízení setkáváme s tím, že tyto předpoklady pracovníkům chybí, a proto je nezbytné se těmito základními zásadami zabývat a stále si je připomínat.

Vzdělávání po celý život

V demokratických státech jsou jasně stanovena nejen pravidla a předpoklady k výkonu veřejné služby, ale také podmínky pro neustálé vzdělávání zaměstnanců během jejich působení ve veřejné správě. V mnoha nejen evropských zemích je vzdělávání zaměstnanců ve veřejné správě nezbytnou součástí personální práce. Problematika vzdělávání je chápána komplexně a spočívá již v metodice konkurzního řízení při přijímání pracovníků, přes jejich rozmisťování, metodiku odměňování, kariérní systém až po celoživotní odborné vzdělávání. 

Odborná kvalifikace zaměstnanců veřejné správy patří v EU k nejdůležitějším součástem personálního managementu, což se také projevuje v tom, že zájem o vzdělávání zaměstnanců veřejné správy neustále stoupá. Velká pozornost se věnuje i získávání různých certifikátů ve vzdělání nebo v kvalifikaci, a to jak pro oblast státního školství, tak i pro nestátní vzdělávací instituce. Pro dobré fungování veřejné správy je především důležité, aby formy vzdělávání zaměstnanců jednotlivých stupňů veřejné správy byly zakotveny legislativně. Zatímco v zemích s rozvinutou tržní ekonomikou je tato skutečnost již poměrně dobře propracovaná, u nás má stále mnohé rezervy a celková legislativa pokulhává. 

Ve většině členských států EU existují školy a školicí střediska, které poskytují vzdělávání zaměstnanců veřejné správy na poměrně dobré úrovni. Systém vzdělávání pak může být různý, buď v něm působí centrální instituce, které organizují a koordinují vzdělávání, nebo existuje velké množství vzdělávacích institucí, a konečně jsou země, kde se vytváří specializovaná vzdělávací zařízení.

V zemích EU, které mají tradičně vysokou úroveň a výkonnost veřejné správy, se uplatňuje zásada, že každý správní úřad neustále zkvalitňuje profesionální úroveň svých zaměstnanců, a tudíž zajišťuje nepřetržitý proces vzdělávání. Vlastní vzdělávání zaměstnanců probíhá nejen při zaměstnání, ale také částečně v osobním volnu, protože existuje vysoká míra motivace a snaha zlepšit si prostřednictvím vlastní odborné přípravy služební postavení a odbornou výkonnost. Celkově lze říci, že příprava zaměstnanců veřejné správy v těchto zemích tvoří ucelený systém, který obsahuje na sebe navazující oblasti. 

Pokrok v mezích zákona

V České republice cílená provázanost personální problematiky a přípravy zaměstnanců pro veřejnou správu a ve veřejné správě není u konce. Personální politika a příprava zaměstnanců v rovině koncepční, informační, koordinační a výkonné není ještě zcela provázána. Byly sice vypracovány obecné a speciální předpoklady zaměstnance veřejné správy, ale mnozí tyto předpoklady nesplňují. Situace v České republice se v oblasti vzdělávání pracovníků veřejné správy zlepšuje velmi pomalu.

Začátky vzdělávání pracovníků veřejné správy se objevily již po roce 1989, kdy se vytvořily na některých vysokých školách a později i na vyšších odborných a středních odborných školách vzdělávací programy poskytující vzdělávání budoucím zaměstnancům veřejné správy. V následujících letech se nabídka podstatně rozšířila, a dokonce se začaly realizovat i výzkumné úkoly a konzultativní a poradenská činnost. Dá se říci, že celková úroveň budoucího vzdělání pracovníků veřejné správy se podstatně zvýšila, lze však vidět nedostatky především v tom, že pro vědeckou a výzkumnou činnost existuje malý prostor, neboť počet akademických funkcionářů v této oblasti je stále nedostatečný.

V mnoha případech chybí i zpětná vazba, která by vypovídala o kvalitě vzdělávacích programů, neboť se jen ojediněle vytvářejí přehledy uplatnění absolventů středních, vyšších a vysokých škol ve veřejné správě. Tuto skutečnost zhoršuje i to, že řada absolventů, kteří se ve svém studijním programu přímo specializovali na problematiku veřejné správy a správního práva, po ukončení studia nenastoupí do orgánů a organizací veřejné správy, ale volí jinou kariéru.

Na úroveň pracovníků veřejné správy má také vliv určitá nestabilita zaměstnanců, kdy mnohdy není vyřešena otázka proporcionality. Na některých správních úřadech je pracovníků dostatek, na některých pracovníci chybí a jsou zavaleni prací, což se odrazí i na kvalitě výsledné práce. Doba projednávání určitých věcí je stále příliš dlouhá nebo dochází až k nečinnosti. Je nezbytné do budoucna vytvořit předpoklady pro lepší motivaci pracovníků, a to jak po stránce finanční, kariérní, tak i prestižní. Důležitým kritériem je bezesporu vztah mezi obsahem vzdělávacího programu a požadavky veřejné správy na profil absolventa.

Pro celkové zpracování další koncepce vzdělávání pracovníků veřejné správy a následně její realizaci je významná i zahraniční pomoc. Tato pomoc spočívá především v tom, že řada českých vysokých škol již nyní spolupracuje se zahraničními univerzitami a vysokými školami, které se spolupodílejí nejen na vlastní odborné přípravě budoucích zaměstnanců veřejné správy formou výměnných stáží, ale jsou součástí odborných a výzkumných programů, kde je mnohdy zahraniční pomoc přímo vázána na tuto skutečnost.

Významná je celková provázanost vzdělávacího procesu zaměstnanců veřejné správy, kdy již nyní existují různé druhy školení a kurzů, na kterých se podílejí jak ústřední orgány státní správy, tak i obecní úřady.

Vzdělávání zaměstnanců probíhá ve vzdělávacích střediscích jednotlivých úřadů, na příslušných středních a vyšších odborných a vysokých školách nebo na nestátních vzdělávacích institucích. Ústřední orgány státní správy i další správní orgány organizují pro své zaměstnance různé druhy školení podle aktuálních potřeb zaměstnanců nebo úřadů. Jedná se zejména o krátkodobé kurzy zaměřené na inovace v oboru, na počítačovou a informační potřebnost, jazykové kurzy a školení k problematice EU.

Výše uvedené vzdělávání ovšem významně přispělo ke zkvalitnění výkonu veřejné správy, a to i přes určité nedostatky. Vzdělávání pro řadové zaměstnance státní správy není mnohdy dostatečně koordinováno, jeho obsah často vzniká jednorázově a odpovědnost za jeho efektivnost není zřejmá. Centrálně organizované vzdělávání se realizuje pouze v některých oblastech, zejména se jedná o problematiku EU pro vedoucí zaměstnance a pro zaměstnance územní a místní správy, kde chybí, až na výjimky, legislativní rámec.

V minulosti se vzdělávání zaměstnanců orientovalo na vzdělávací aktivity, které byly zaměřeny na jazykovou výuku, právní a legislativní problematiku, výpočetní techniku a na odborné prohlubující studium. V posledních letech se zvýšil především počet proškolených zaměstnanců v otázkách, jež souvisejí s problematikou Evropské unie.

Ze získaných materiálů vyplývá, že největší zájem ze strany zaměstnanců i zaměstnavatelů je o jazykové kurzy, výpočetní techniku a aktualizaci vzdělávání. V posledních letech lze sledovat i zvyšující se zájem o problematiku spojenou s legislativou Evropské unie.

Nabídka vzdělávacích programů se v posledních letech značně zvýšila, neboť vznikl velký počet vzdělávacích agentur. Stále ovšem neexistuje žádný kreditní systém, který by určoval kvalitu jednotlivých seminářů, a proto zaměstnanci veřejné správy nemají možnost tuto skutečnost posoudit. Na další vzdělávání pracovníků jsou vynakládány velké finanční prostředky, a proto mnohdy finanční náročnost kurzů má nemalý význam. Často zaměstnavatelé dávají přednost školicím organizacím, které jsou méně finančně náročné, a důležitá je i vzdálenost od místa školení.

V mnoha případech ovšem nelze finanční náročnost žádným způsobem ovlivnit, neboť existují obory s vysokými požadavky na odbornost zaměstnanců, a tím i jejich nutnost neustálého aktualizačního vzdělávání. Jedná se zejména o vzdělávání zaměstnanců některých ústředních úřadů, kde se vynakládají na vzdělání zaměstnanců za rok desetitisícové částky. 

Pomoc EU

V současné době v této oblasti vzdělávání zaměstnanců hraje významnou roli pomoc zemí Evropské unie. Zahraniční pomoc je především orientována na zkvalitnění lidských zdrojů ve veřejné správě. Jednotlivé mezinárodní instituty se spolupodílejí na zpracování nejen návrhů vzdělávacích systémů, ale i na organizování některých vzdělávacích aktivit.

Důležitou roli v oblasti vzdělávání zaměstnanců veřejné správy má i zapojování občanů, podnikatelů i nevládních neziskových organizací do řešení regionálních nebo místních problémů. V tomto směru se jedná především o projekty spolupráce mezi státní správou a samosprávou a nevládními neziskovými organizacemi. Hlavním přínosem je zlepšení komunikace v dané lokalitě, zapojení aktivní veřejnosti do rozhodovacích procesů, zpětná vazba zastupitelů i zaměstnanců veřejné správy.

Je třeba se zaměřit na řadu problémů, které se ve vzdělávání pracovníků veřejné správy neustále vyskytují. Kvalitního výkonu veřejné správy nelze dosáhnout bez reformy v oblasti řízení pracovníků veřejné správy. Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že sebelépe propracovaná koncepce vzdělávání ještě neznamená konečný efekt, ale je třeba problematiku zkoumat a studovat ve všech jejích souvislostech.

Změna ve veřejné správě, jak ukazují i mnohé poznatky ze zahraničí, není možná bez změny systému přípravy zaměstnanců, kteří budou tuto změnu realizovat. Je nutné zkvalitnit komplexní systém přípravy, který bude zahrnovat nejen školní přípravu na úrovni středních, vyšších odborných a vysokých škol, ale také systematickou přípravu ve struktuře dalšího profesního vzdělávání, které zaručí jak vlastní odborný růst zaměstnanců veřejné správy, tak i postupné zvyšování úrovně služeb, které veřejná správa svým občanům poskytuje.

Současné vzdělávání klade důraz především na problematiku vrcholového řízení, ale základním článkem dobře fungující státní správy a samosprávy je zaměstnanec na nejnižší úrovni tohoto systému, který bezprostředně komunikuje s občany.

Z uvedeného vyplývá, že proces vzdělávání pracovníků veřejné správy není jednoduchou záležitostí, bude třeba i nadále mu věnovat ještě mnoho času a musí zahrnovat vzdělávání zaměstnanců nejen před jejich vstupem do veřejné správy, ale i v průběhu celoživotního profesního vzdělávání. Nezbytná bude i legislativní podpora celého systému, která se v současné době neustále tvoří. Důležitý je proto zákon o státní službě i zákon o úřednících územních samosprávných celků, ale i další navrhované zákony.