Zdravotnictví stabilizováno, ale na jak dlouho?

22.listopad 2013   Autor :  Jan Průša

Podle některých politických komentátorů měla úřednická vláda jmenovaná prezidentem Zemanem oslabit sociální demokraty před volbami. V případě zdravotnictví však dočasná vláda udělala naprostý opak. Alespoň na krátkou dobu totiž zažehnala krizi zdravotnictví, které by jinak nová vláda čelila hned po nástupu do funkce.

Státní zdravotní pojištění nefunguje nikde na světě a Česká republika není výjimkou. Vzhledem k systémovému plýtvání v tomto centrálně plánovaném ­sektoru se celý zdravotnický systém ­pravidelně dostává na hranici platební schopnosti. Jinými slovy, ve zdravotnictví docházejí peníze do té míry, že už na jeho fungování nechce nikdo půjčit.

Tyto platební krize se opakovaly už několikrát. Další repríza se připravovala jako vánoční dárek pro povolební vyjednávání, ve kterém se už před volbami očekávala podstatná role sociálních demokratů jako pravděpodobné vítězné strany. Do situace však včas zasáhl ministr zdravotnictví v demisi Martin Holcát, kterého lze s nadsázkou považovat za zachránce vlády vzešlé z předčasných voleb, ať už bude vypadat jakkoliv.

Nedostatek a přebytek ve zdravotnictví

Často se situace ve zdravotnictví hodnotí jako nedostatek peněz na péči o pacienty, tedy nedostatek zdrojů. Jenže takový pohled není úplný. Rozpočty (zdroje) jsou omezeny v každém hospodaření, ať se týká zdravotnictví, školství nebo třeba výzkumu. Aby bylo porovnání peněz ve zdravotnictví smysluplné, musíme proti zdravotnickému rozpočtu postavit spotřebu zdravotnických služeb.

Hospodaření českého zdravotnictví je skutečně ve ztrátě, což znamená nejen nedostatek zdrojů, ale také nadbytek výdajů. Existuje tedy nedostatek peněz v porovnání s tím, jakou péči pacienti požadují. Jinými slovy, pacienti požadují luxusní a drahou péči, nechtějí však za ni adekvátně zaplatit. Pojišťovny se s tímto tlakem nedokáží vyrovnat, cenové vztahy ve zdravotnictví jsou totiž státem řízené a nepodléhají ekonomickým zákonitostem poptávky a nabídky.

Deficity hospodaření vznikají ve zdravotnictví systémově. Náklady péče neustále narůstají vzhledem k novým lékům a metodám nebo ke zvyšování mezd lékařů. Těmto nárůstům neodpovídá výběr pojistného – mzdy nerostou, a tím pádem neroste ani pojistné plošně počítané ze mzdy. Většinu pojištěnců navíc tvoří tzv. státní pojištěnci, tedy občané, za které platí pojistné stát. Jedná se o důchodce, děti, stu­denty, nezaměstnané a další nepracující osoby. Vzhledem k fixně stanoveným platbám pojistného ale nemá nikdo z pacientů zájem zamyslet se nad vlastní spotřebou péče. Pacientům chybí motivace šetřit.

Deficitní hospodaření

Všeobecná zdravotní pojišťovna, která je s 6,2 miliony pojištěnců největší pojišťovnou v ČR, od počátku krize kumuluje výrazné deficity. Za roky 2009 až 2012 dosáhla celková ztráta VZP 19 mi­liard korun, což odpovídá více než 3 000 korun na jednoho pojištěnce. Pro srovnání, na roční péči o jednoho pojištěnce vydala VZP loni 23 293 korun. Těmto ztrátám nezabránilo ani přerozdělení přebytků od ostatních pojišťoven, kterým VZP loni odčerpala 3 miliardy korun. Zaměstnanecké pojišťovny tím vyčerpaly všechny své rezervy a dostaly se poprvé od roku 2008 do ztráty.

Letos se hospodaření VZP vyvíjelo podobně, a to i přes rozsáhlé provozní úspory (například 250 milionů ročně díky propuštění 800 zaměstnanců). Navíc však díky vyčerpání rezerv hrozilo, že se akutní nedostatek peněz přenese na nemocnice a zastaví se jejich provoz.

Nesystémové krizové opatření

Dočasná vláda nakonec sáhla k tomu nejsnazšímu opatření. Rozhodla se navýšit měsíční platbu za státního pojištěnce ze 723 korun na 787 korun. Toto navýšení už posvětil i levicí ovládaný senát a jeho zavedením se příjmy pojišťoven zvednou ročně odhadem o pět miliard korun.

Nejedná se však o systémové řešení. Platba za státní pojištěnce je platbou ze státního rozpočtu. Deficit zdravotnictví se tak pouze přesunul na daňové poplatníky, tedy na stále se zmenšující skupinu pracujících. Příští rok všichni zjistí, že v systému je peněz dost, pacienti opět zvýší své nároky na péči, poskytovatelé opět zvýší své nároky na ceny, lékaři a sestry zvýší své nároky na platy a deficit se s časovým zpožděním zopakuje.

Otázkou zůstává, jak bude oddálený problém řešit nová vláda. Lze se jen dohadovat, neboť v předvolebních kampaních poněkud překvapivě o zdravotnictví nepadlo ani slovo. A to i přesto, že se jedná o resort s ročním rozpočtem 235 miliard korun, což odpovídá šesti procentům HDP.