2010: Rok nevídaných hospodářských politik - rozhovor s Josefem Šímou

07. duben 2011 | Autor: Ladislav Mrklas

Díky krizi snad lidé budou chtít mít svůj osud opět pevněji ve vlastních rukou; uvědomí si, že svět budící dojem rychlého zbohatnutí je pomíjivý a svět bezpracného příjmu neexistuje.

Pane rektore, je vůbec možné bilancovat celoroční vývoj světové ekonomiky, konkrétně za rok 2010, v několika větách?

Těžko… Pravdou ale je, že svět za minulý rok prošel bezprecedentním vývojem, kdy se na poli hospodářských politik prováděly věci, jež byly ještě před pár roky naprosto nemyslitelné. Dříve oslavovaní tvůrci politik a centrální bankéři, kterým novináři a investoři odezírali ze rtů, jsou dnes po zásluze zatracováni. Přestože nebyl vytvořen nový konsensus o podobě hospodářské politiky, může být dnešní situace v některých ohledech pozitivní. Na výsluní veřejného zájmu se totiž dostávají polozapomenuté mikroekonomické přístupy, jež nabízejí alternativu, např. vysvětlení hospodářské krize z per ekonomů tzv. rakouské školy. Na druhou stranu to však znamená, že ožívají i teorie nepřátel kapitalismu a zastánců intervencionistických směrů.

Jaká je v těchto diskusích pozice Evropy? Jak si vedou evropské vlády, a to i v souvislosti s evropskou integrací, s problémy eura?

Evropa v mnoha ohledech dodala další prvek nejistoty. Tím je experiment se zavedením společné evropské měny. Ne náhodou řada ekonomů od počátku upozorňovala, že teprve první krize ukáže jeho životaschopnost. Milton Friedman např. předpověděl, že euro nepřežije hned první velký otřes. A byl za to vysmíván. Nyní se však skutečně rozhoduje o jeho bytí a nebytí. Navíc řada lidí v posledních letech podléhala iluzi, že moudré vládní politiky nás krizí a státních bankrotů zbavily. A teď se tato představa zhroutila. ČR proto dělá dobře, když s přijetím eura nepospíchá.

 

Lepší škrtat, než zvyšovat daně

Podepsal byste komentáře řady novinářů i ekonomů, že kroky vlády v jejím prvním půlroce jsou škrty, a ne reformy?

I škrtání je reforma. Vláda se za škrty ve výdajích rozhodně stydět nemusí. Možná by se mohla spíše trochu stydět, že neškrtala více a odvážněji – každou vteřinou přibývající dluh je hrozivý! Zároveň by si měla vláda uvědomit, že si zadělala na jisté problémy do budoucna tam, kde nešla cestou škrtů – tedy krácením výdajové stránky, ale cestou opačnou – zvyšováním daní. Ale např. každé zvýšení spotřebních daní na pohonné hmoty povede ke snižování mobility obyvatel a zvýšení nezaměstnanosti.

 

Hlavní výzvou je nyní penzijní reforma. Na sklonku roku se objevily návrhy všech tří vládních stran. Prosím o komentář.

Úvahy o reformách penzí jsou nutností. Dnešní důchodci byli vtaženi do systému, kdy jsou vydáni na milost či nemilost politiků, a totéž nastane znovu! Jsem velkým zastáncem odpolitizování penzí a finanční nezávislosti důchodců na státu – zastáncem opravdového opt- -outu ze státního systému. Lidé musí mít právo zvolit si podobu svých investic na stáří. Měli by mít volbu, zda investovat doma či v zahraničí, zda investovat do nemovitostí, drahých kovů či akcií. Jakýkoli jejich omyl v investičním rozhodnutí nezasáhne tak jako dnes plošně celou generaci, která najednou zjistí, že je naprosto závislá na politickém přerozdělování.

 

Otázka penzijní reformy souvisí s demografickým vývojem…

Problematika stárnutí populace je primárně problémem pro státní rozpočty a důchodové a zdravotní systémy státního typu. Prodlužování lidského života je fenomenální úspěch naší civilizace, který by měl být oslavován. Není to žádný problém. Problém je to pro designéry státních systémů, kteří trpěli – Hayekovými slovy řečeno – osudnou domýšlivostí. Chtěli plánovat něco, o čem nevěděli, jak funguje. Decentralizované systémy řeší veškeré problémy organicky, postupně – změnami konkrétních smluv, změnami forem zajišťování na penzi… Lidská společnost není stádo krav, kde k maximální produkci mléka potřebujete mít určitou kompozici stáda a určitou optimální skladbu krmiva. Lidská společnost nemá cíl!

 

Úspěch = nejen malý stát, ale i vzdělání, inovace a kvalita společnosti

Jak byste vysvětlil prosperitu skandinávských zemí navzdory vysoké míře regulací jejich ekonomik?

Musíme si uvědomit, že důsledky hospodářských politik se projevují se značným zpožděním. Například Švédsko mělo mezi lety 1870 a 1950 nejvyšší růst příjmu na hlavu na světě a bylo zároveň zemí s malou vládou a silnou tradicí svobodného obchodu. Do roku 1932, kdy se dostali k moci sociální demokraté, byly vládní výdaje drženy pod 10 % a ještě v roce 1950 mělo Švédsko fakticky nižší míru přerozdělování než USA! Následný enormní nárůst daní a budování přerozdělovacího státu přivedly Švédsko do krize – ekonomika upadala, velké firmy začaly kvůli daním Švédsko opouštět, soukromý sektor chřadl. Až krize na přelomu 80. a 90. let způsobila obrat – došlo k dramatickému snížení daní, privatizaci a deregulaci řady odvětví. Švédsko se od „svého“ modelu v podstatě odvrátilo. Na druhé straně je potřeba připomenout, že kvalita života ve Skandinávii je dána kvalitami místní společnosti, jež dodává důležité a nutné ingredience hospodářského rozvoje. Ten totiž není závislý jen na tom, jestli je vláda velká nebo malá, ale i na dalších parametrech, jako je kupříkladu míra korupce, funkčnost systému práva, vzdělaná populace apod. Severské země tedy sice mají velké vlády, ale v jiných ohledech jsou pionýry.

Podíváme-li se na výsledky nedávno zveřejněného Legatum Prosperity Indexu (viz strana 7), skutečně vidíme, že pozice zemí na špici úzce souvisí s jejich pozicí z hlediska kvality vzdělání. Prvních pět zemí (Norsko, Dánsko, Finsko, Austrálie, Nový Zéland) zaujímá podle indexu prvních pět míst v žebříčku vzdělávacích systémů.

Za vzorovou zemi na poli vzdělání se dnes často uvádí Finsko. Finsko má zjevně výkonný, relativně levný a vesměs státní systém školství. Z toho mnozí čerpají argument proti soukromému školství. Studie popisující vývoj vzdělávacího systému ve Finsku však zdůrazňují, že klíčem k dnešnímu úspěchu byl přechod od byrokratického, centrálně striktně regulovaného systému k decentralizovanému a na důvěře založenému systému s klíčovou rolí autonomních škol. Neopomínají též zdůraznit, že něco takového může fungovat jen ve společnosti s vysokou mírou důvěry a s mírou korupce, jež se blíží nule. Z toho jasně vyplývá, že argumentovat v našem prostředí pro nastolení kvality vzdělávání pomocí konkurence, debyrokratizace a trhu neznamená finskou zkušenost ignorovat.

 

Zkuste na závěr shrnout, v čem byl rok 2010 poučný.

Díky krizi snad lidé budou chtít mít svůj osud opět pevněji ve vlastních rukou; uvědomí si, že svět budící dojem rychlého zbohatnutí je pomíjivý a svět bezpracného příjmu neexistuje; že k bohatství vede trnitá cesta práce, úspor a kvalitních investic; že žádný geniální centrální bankéř ani žádná propracovaná redistribuční politika nic takového z principu dokázat nemohou.

 

 

Legatum Prosperity Index 2010

Legatum Prosperity Index je jediný index na světě, který komplexně zkoumá prosperitu. A to na základě 89 proměnných rozdělených do osmi subindexů. Identifikuje tak proměnné vysvětlující rozdíly v bohatství i ve vykazované životní spokojenosti. Jako zdroj slouží tvrdá data i data z anket a průzkumů Gallup World Poll. ČR se stejně jako v roce 2009 umístila na 24. místě a je – s výjimkou Slovinska na 21. místě – na čele zemí střední a východní Evropy. Vykazuje také relativně rovnoměrné umístění ve všech subindexech.

 

Poznatky a závěry LPI 2010:

1. Subindex podnikatelské příležitosti vysvětluje prosperitu účinně jinež kterýkoli jiný faktor.
2. Být demokracií se vyplácí.
3. Změny ve společenských postojích a sociálním kapitálu mohou vést k velkým změnám v prosperitě.
4. Příležitosti a svoboda volby jsou pro subjektivní spokojenost důležitější než možnost rychle si vydělat.
5. Evropa zůstává rozdělená na fiskálně odpovědný, rostoucí severozápad a stagnující jižní periferii.
6. Před zeměmi střední a východní Evropy stojí volba, kterou cestou se chtějí vydat.
7. Velké země mají cestu k prosperitě těžší než země malé.
8. Velké rostoucí ekonomiky rozvojového světa se potýkají s řadou problémů brzdících jejich prosperitu.

 

Více na www.prosperity.com