Alkohol se vyplatí regulovat

22.říjen 2012 | Autor: Jiří Kozák

Po metanolové aféře se v Česku budou zpřísňovat podmínky prodeje alkoholu. Británie šla před pár lety opačnou cestou, když uvolnila velmi přísné limity, aby je teď zase utáhla.

Alkohol ročně zabije po celém světě přes dva miliony lidí, což činí zhruba 4 % všech úmrtí. Smrt spojená s alkoholem je téměř dvakrát častější než zaviněná dopravní nehodou.1 Není tedy divu, že se civilizovaný svět snaží spotřebu alkoholu všemožně regulovat.

Česká republika až do metanolové aféry byla v regulacích velmi liberální. V podstatě se omezovala na spotřební daň, věkový limit, nulovou toleranci při řízení a zákaz reklamy. Nebyl ale problém zakoupit alkohol téměř na jakémkoliv rohu ulice v kteroukoliv denní či noční dobu.

Velká Británie (která je nám ve statistikách vztahu k alkoholu paradoxně blíže než třeba Slovensko) je v regulaci alkoholu daleko přísnější. Historie omezení sahá až do poloviny osmnáctého století. V roce 1750 byl vydán Zákon o prodeji alkoholu známý jako Gin Act 17512, který zavedl licencovaný prodej ginu s poměrně vysokým poplatkem za licenci. Gin byl tehdy lacinější a populárnější než pivo a jeho konzumace byla viděna jako hlavní důvod vysoké kriminality. Roční spotřeba na hlavu (včetně žen a dětí) v roce 1750 v Anglii dosáhla k 7,5 litrům.

Začátek první světové války přinesl významné omezení prodejní doby. Alkohol se mohl prodávat pouze v licencovaných nálevnách a jen mezi polednem a třetí hodinou a pak od půl sedmé do půl desáté večer. Toto omezení trvalo až do roku 1988, kdy byly hodiny rozšířeny na dobu od 11.00 do 23.00.

Tradiční odzvánění posledních objednávek v jedenáct bylo od té doby předmětem velkých diskuzí. Mnozí v něm viděli důvod nezřízené spotřeby alkoholu stylem „vypij, co do jedenácti stihneš“. Bezpečnostním rizikem mělo být i „hromadné vypouštění“ opilců z hospod v prakticky stejný čas před půlnocí.

V roce 2003 tedy přišla tehdejší labouristická vláda s návrhem povolujícím prodej alkoholu i po jedenácté večerní. Hlavním cílem bylo právě snížení násilí spojeného s unifikovanou zavírací dobou a omezení rychlého opíjení se. Součástí zákona bylo i zjednodušení licenčního systému pro restaurace.

První drinky v režimu nového zákona si mohli lidé užít v listopadu 2005. Zkušenost příštích pár měsíců platnosti zákona však ukázala, že nepřinese kýžený efekt. Spotřeba alkoholu se nezpomalila, jen se protáhla doba pití. Kriminalita podnícená alkoholem neklesla, naopak stoupla a rozprostřela se do celé noci.

Po volbách 2010 se nová vláda pustila do opětovného zpřísnění podmínek prodeje alkoholu. Spočívá hlavně v rozšíření pravomoci lokálních úřadů limitovat prodej mezi půlnocí a šestou ranní a v zavedení poplatků, kterými bary a restaurace budou přispívat na rozšíření policejní přítomnosti. Toto omezení vstupuje v platnost v říjnu 2012.

Britská zkušenost bohužel ukazuje, že co se alkoholu týká, přílišná liberalizace nevede k větší individuální zodpovědnosti. Naopak společenské škody mohou být ještě větší. Autorita zde má svou nezastupitelnou roli. České republice by v oblasti alkoholu regulace ve stylu více kvality před kvantitou určitě také prospěla.