Bezdomovci a kriminalita. Co o ní vlastně víme?

20.prosinec 2012 | Autor: Michal Barbořík

Bezdomovectví je významným společenským fenoménem a je nedílnou součástí demokratické společnosti. Představuje krajní případ sociálního vyloučení. Tendence tohoto fenoménu je v naší společnosti spíše vzestupná.

Podle mezinárodně uznávané definice Evropské federace národních sdružení pracujících s bezdomovci FEANTSA je bezdomovectví absence vlastního, trvalého a přiměřeného obydlí. Bezdomovci jsou ti lidé, kteří nejsou schopni získat vlastní, trvalé a přiměřené obydlí nebo si nejsou schopni takové obydlí udržet kvůli nedostatku finančních prostředků nebo jiným sociálním bariérám.

Český právní řád žádnou legální definici pojmu bezdo­movectví, bezdomovec apod. nezná (alespoň ne ve smyslu výše uvedené definice) a tato problematika není explicitně, samostatně českým právním řádem ani řešena. Přesto však existuje řada právních předpisů, které, byť jsou formulovány obecněji, je možné více či méně aplikovat i pro oblast bezdomovectví. Takové právní předpisy můžeme rozdělit do několika oblastí, a to na oblast lidských práv a svobod, předpisy správního práva (evidence obyvatel, cizinecké předpisy), oblast sociální, zdravotní, bydlení, předpisy v oblasti bezpečnostní a obecně závazné vyhlášky obcí. Je ale nutné zároveň poznamenat, že jak uplatňování práv ze strany bezdomovců (např. na zdravotní či sociální péči), tak vynucování povinností na nich (např. ukládání a vymáhání sankcí za přestupky) vyplývajících z těchto předpisů bývá velmi často jen obtížně vymahatelné.

To beze zbytku platí i pro oblast kriminality a postavení bezdomovců jako pachatelů i obětí trestných činů a přestupků. Za nejdůležitější předpisy v této oblasti můžeme považovat zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích (upravující např. ­ přestupky proti majetku, proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití, přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě apod., sankce za tyto přestupky, řízení ve věcech přestupků a další), zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, dále pak zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník či zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád (všechny uvedené zákony ve znění pozdějších předpisů). Dalších provinění (pře­stupků) se pak bezdomovci často dopouštějí porušováním obecně závazných vyhlášek měst a obcí sloužících mj. k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku.1 Důležité jsou rovněž zákony, které upravují kompetence, práva a povinnosti represivních složek, které řeší provinění páchaná bezdomovci, a to zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii (vše ve znění pozdějších předpisů).

A jaká je vlastně kriminalita bezdomovců či páchaná na bezdomovcích v České republice?2 

Bezdomovci jako oběti trestné činnosti se v policejních statistikách evidují pouze jako alternativní objekty napadení u násilných a mravnostních tr. činů. Ze statistik tak není možné vysledovat celkové číslo, v kolika případech figurovali jako oběti tr. činnosti, protože v řadě případů takto prostě nejsou sledováni. Z toho, co ve statistikách zjistit lze, byli v roce 2009 bezdomovci jako oběť tr. činu evidováni celkem v 57 případech, nejčastěji se stávali obětí tr. činů úmyslné ublížení na zdraví (16 případů), kapesní krádeže (11), jiné krádeže na osobách (9), loupež (7). V 5 případech se stali bezdomovci oběťmi vraždy (z toho 4 případy byly motivované osobními vztahy). Za zmínku rovněž stojí 3 případy znásilnění. Za první pololetí roku 2010 pak byli bezdomovci evidováni jako oběti tr. činů ve 41 případech, kdy vedle úmyslného ublížení na zdraví (18) byl velký počet bezdomovců obětí rovněž tr. činu nebezpečné vyhrožování (8).

Nízký počet evidovaných obětí tr. činů z řad bezdomovců je zapříčiněn jak vysokou latencí (bezdomovci kvůli svému specifickému vztahu k represivním orgánům, zejména policii, většinou tr. činy, které na nich byly spáchány, nehlásí), ale také systémem statistické evidence, kterou policie vede.

Evidence pachatelů – bezdomovců neexistuje

Ještě hůř je na tom policie v evidenci bezdomovců jako pachatelů tr. činnosti. Zde nejsou bezdomovci evidováni vůbec. Přitom do 31. 12. 2003 existoval více než 4 roky kód pro identifikaci bezdomovců. Za toto období však byli do statistiky kriminality zavedeni pouze 3 bezdomovci jako stíhané a vyšetřované osoby. Poté byl příslušný kód zrušen. Pomineme-li latenci kriminality, pak lze na základě těchto informací (ale nejen z nich, nýbrž např. i porovnáním statistik přestupků) soudit, že bezdomovci páchají v převážné míře přestupky, tr. činy pak spíše výjimečně (řada z nich má ale kriminální minulost ještě z doby, než se stali bezdomovci, a tato tr. činnost a následný nepodmíněný výkon trestu odnětí svobody byly v mnoha případech faktorem, který u dané osoby vedl k bezdomovectví).

V rozporu s těmito údaji z policejních statistik jsou pak průzkumy prováděné mezi bezdomovci,3 které uvádějí, že až 40 % zkoumaných uživatelů azylových domů má za sebou trestnou činnost (stejně ale téměř 40 % z nich se stalo i obětí trestného činu či přestupku).

Lze tak konstatovat, že o kriminalitě spojené s bezdomovectvím toho příliš nevíme, a pokud ano, tak spíše z průzkumů mezi bezdomovci než z oficiálních statistik. To ve svém důsledku vede i k tomu, že odpovědné orgány jen velmi těžko nalézají vhodná opatření, kterými by před takovou kriminalitou mohli chránit jak společnost, tak i samotné bezdomovce.

Informace o specifikách bezdomovců jako obětí i pachatelů trestné činnosti, o vyhodnocení obecně závazných vyhlášek obcí týkajících se bezdomovců či přehled a popis právních předpisů vztahujících se k bezdomovectví si můžete přečíst v nezkrácené verzi článku na www.cicar.cz.

 

1 Jedná se především o obecně závazné vyhlášky o zákazu požívání alkoholu na veřejných prostranstvích či vyhlášky o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje žebrání.

2 Níže uvedená čísla a přehledy jsou čerpány z materiálu Ministerstva vnitra ČR „Bezpečnostní aspekty bezdomovectví“, vypracovaného na podzim roku 2010.

3 Štěchová, M., Luptáková, M., Kopoldová, B.: Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha. 2008.