Bratrovražedná komunikační bitva

28. leden 2012 | Autor: Marek Buchta

Kampaně v republikánských primárkách Prezident Obama nemá protikandidáta a může se tak plně soustředit na obhajobu svého mandátu. Na druhé straně zatím zuří nelítostný boj v republikánských primárkách.

Již dlouho nebyla situace pro americké republikány tak příznivá. Jak v říjnu 2011 na své přednášce v Praze prozradila konzultantka Sara Taylor Fagan, interní výzkumy ukazují možnost jejich vítězství v prezidentském souboji. Sice těsného vítězství, ale stále ještě vítězství. Stačí prý jediné – vybrat vhodného kandidáta. A tady začíná problém. Tedy vlastně „challenge“, neboť slůvko problém se v amerických volebních štábech zásadně nepoužívá.

Pokud se na dostupné výzkumy podíváme blíže, tak v souboji Obama vs. „obecný republikánský kandidát“ mírně vede republikánský kandidát. Po dosazení konkrétních jmen již ale vždy vede Obama. Porovnávat šance jednotlivých kandidátů v první polovině ledna je ale ošidné. Volební maraton tradičně začíná prestižními, ale poměrně nereprezentativními primárkami v Iowě a New Hampshire. Více napoví třeba Jižní Karolína (21. ledna), Florida (31. ledna) a takzvané „super úterý“ (6. března). Do role favorita se sebevědomě postavil neúspěšný kandidát z minulých voleb, bývalý guvernér státu Massachusetts Mitt Romney. Ten strávil uplynulé tři roky sháněním peněz a přípravami na kampaň. Po vítězstvích v Iowě a New Hampshire se jeho vedoucí pozice ještě upevnila. O to více ale začínají vyplouvat na povrch pochyby o jeho schopnostech Obamu porazit. Vynořují se i vzpomínky na neúspěšnou kandidaturu v roce 2008. Kolem Romneyho se objevují sice malebně znějící, ale velmi negativní anglická slůvka jako „flip- -flopper“ (člověk, který mění názory), „phony“ (falešný, neupřímný) nebo cold-hearted (chladný). Tato negativa usilovně šíří jak protivníci z Demokratické strany, tak protikandidáti z vlastní strany.

Kampaně republikánských kandidátů

Začátek kampaně se v republikánských primárkách nese na vlně nebývale intenzivní negativity a vzájemného napadání. Jistá míra negace mezi kandidáty z vlastního tábora tu byla vždy, ale letošní kampaň dostala v tomto ohledu zcela novou dimenzi. Jsou jí takzvané Super PACs, tedy zkráceně a velmi nehezky česky „superpaky“.

PAC je léta používaná zkratka pro „political action committee“, skupiny které shromažďují peníze na podporu jednotlivých kandidátů. PAC mají  limitovanou výši příspěvků a povinnost transparentně zveřejňovat veškeré finanční aktivity. V letech 2008–2010 rozhodly americké soudy ve sporech mezi organizacemi Citizens United, Speechnow.org a Federální volební komisí ve prospěch možnosti neomezeného shromažďování příspěvků na kampaně. Soudy tak rozhodly na základě prvního dodatku americké ústavy s ohledem na svobodu slova. Tak se zrodily superpaky – nezávislé organizace, pro které sice dále platí povinnost transparentnosti finančních operací, ale příspěvky mohou být neomezené.

Superpaky jsou formálně nezávislé a nesmí být oficiálně spojeny s kandidáty. Řadu z nich ale vedou bývalí spolupracovníci a financují je organizace blízké jednotlivým aktérům. Logicky tak vzniká podezření, že jde jen o jinou formu kampaně. Superpaky někoho podporují, daleko častěji jsou ale používány k negativní kampani proti konkurentovi. Kandidáti se tak mohou celkem efektivně vyhnout morálnímu problému s příliš vyhraněnou kritikou (v primárních volbách dokonce v rámci vlastní strany) a soustředit se více na pozitivní kampaň. Na černou práci jsou tu superpaky.

V praxi se o tom hned v Iowě přesvědčil zejména Newt Gingrich. Ten se pasoval do role „hodného hocha“ a ještě v prosinci vedl s pozitivně laděnou kampaní v průzkumech veřejného mínění. Negativní kampaň pro-Romneyho superpaku „Restore our Future“, v hodnotě téměř čtyř milionů dolarů, ho doslova srazila na celkové čtvrté místo s velkým odstupem. Zatímco Gingrich viditelně zuřil a obvinil Romneyho z faktické organizace superpaku, Romney předstíral, že negativní televizní spoty v podstatě ani neviděl. Po další porážce v New Hamp­shire byl i Gingrich donucen přitvrdit rétoriku. Přidal se i podporující superpak „Winning our Future“ s negativním spotem „When Mitt Romney Came to Town“.

Dlouhý a tvrdý souboj vyhovuje Obamovi

Současný prezident Barack Obama se potýká s ekonomickými problémy a s výrazným poklesem svojí popularity. Nic by mu tedy nevyhovovalo více, než co nejdelší a nejtvrdší nerozhodnutá kampaň mezi několika republikánskými kandidáty. Není nad to, když konkurence hází špínu sama na sebe. Zatím jsou otevřeny obě možnosti – pokud bude Romney pokračovat na vítězné vlně, může být rozhodnuto relativně brzy. Otázkou zůstává, jak důvěryhodně se dokážou nyní tvrdě soupeřící republikáni později sjednotit v podpoře konečného vítěze.

Obama ale rozhodně nelení. Zaměřil se zejména na generování prostředků a budování sítě dobrovolníků. Republikáni mají v dobré paměti jeho kampaň z roku 2008 a přiznávají mu, že je v „umění volební kampaně“ předčí. Na rozdíl od relativně pozitivního tónu v minulých volbách se od Obamy letos očekává výrazná míra negativity. Ta se již projevila v kampani organizované – jak jinak – proobamovským superpakem „Priorities USA Action“. Za terč si vybrala zatím nejpravděpodobnějšího soupeře, kterého napadá ve spotu „Reject Romney’s America“ (Odmítněte Romneyho Ameriku).