Britské evropské cvičení

29.březen 2012 | Autor: Jiří Kozák

Výbor pro národní bezpečnostní strategii na začátku března upozornil, že by britská vláda měla z bezpečnostních důvodů připravit plán pro případný úplný či částečný kolaps eura.

Výbor je poradním sborem složeným ze zástupců obou komor parlamentu. Byl ustaven v roce 2008 a jeho hlavním cílem je příprava doporučení vládě v oblasti bezpečnosti. Mimo jiné upozorňuje na další implikace případného krachu projektu společné měny. Nejde jen o banky a průmysl, ale také o zvýšenou ekonomickou migraci a snížené bezpečnostní rozpočty.

Rozdělená koalice

Varování přišlo ve stejné době, kdy se lídři evropské sedmadvacítky v Bruselu sešli nad podpisem kompaktu zajišťujícího přísnější fiskální pravidla pro členy Eurozóny. Ten nepodepsaly pouze dva státy, Česká republika a Velká Británie. Premiéři obou zemí v Bruselu prezentovali negativní postoj svých vlád. A oba doma čelili nesouhlasnému postoji menších koaličních partnerů.

David Cameron už na prosincovém summitu vetoval, aby byl nový dokument přijat na úrovni oficiální smlouvy EU. Zároveň nesouhlasil s využitím orgánů EU (Evropské komise či Soudního dvora) pro kontrolu a vymáhání rozpočtové kázně, kterou nově vzniklá smlouva zavádí. Sklidil tak potlesk velké části vlastní strany, vzbudil ale nevoli ve straně koaličního partnera.

Cameron tak naplno okusil nevýhody koaličního vládnutí, na které v Británii nejsou příliš zvyklí. Za normálních okolností by se zpovídal jen voličům a útočila by na něj opozice. Jenže ne tak po volbách 2010, po kterých vznikla první plnohodnotná nekrizová koaliční vláda v Británii.

Koaliční vládní prohlášení se k evropským otázkám staví celkem rezervovaně. Konstatuje, že Británie musí hrát vedoucí roli v EU, ale zároveň vylučuje jakoukoliv byť jen úvahu o zavedení eura a velmi limituje jakékoliv přesuny pravomocí směrem do Bruselu.

Jde o City

Přesto Cameronův postoj koaliční liberály rozladil. Cameron mohl v Bruselu na fiskální kompakt kývnout. Ostatně Británie, jako i dalších devíti členů EU bez eura, se dohoda zatím netýká. Ani využití orgánů EU kontrolujících sedmnáctku za peníze všech sedmadvaceti by nemuselo být velká katastrofa. Ale Cameron se rozhodl připravit si pozici pro další ochranu obchodování v londýnském City.

V dlouhodobém horizontu se hraje o větší kontrolu a také (a to hlavně) o daň z finančních transakcí. Myšlenku o jejím zavedení v EU prosazuje Francie s Německem. Jenže hlavním ohroženým je právě Londýn, jehož sektor finančních služeb generuje 10 % britského HDP.

Cameronovo vymezování pozic ale nesdílí jeho vicepremiér a šéf liberálů Nick Clegg. Ten tvrdí, že Cameronův tah City k větší jistotě nepomohl a že izolace plynoucí z nepodepsání kompaktu ohrozí ostatní sektory britské ekonomiky. Clegg dokonce šel tak daleko, že britské veto označil za dočasné. Oleje do ohně přilil i evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn: „Pokud chtěla Británie ušetřit bankéře a finanční instituce v City od regulací, tak si stejně nepomůže.“

Ve světle vyjádření evropského komisaře udělal Cameron dobře, když se jal nahlas hájit britské zájmy (ostatně více jak polovina občanů Británie stála za jeho rozhodnutím). Je ale stejně tak pravda, že na boj proti dani z finančních transakcí ještě bude vhodnější doba.

Kompromis a uklidnění

Co se před Vánocemi jevilo jako trhlina vládní koalice, se v lednu uklidnilo. Cameron s Cleggem se dohodli na kompromisu, kterým Británie pře­stala blokovat využití evropských institucí při vymáhání pravidel nového fiskálního kompaktu eurozóny. A Britové ­budou pečlivě sledovat jakoukoliv další snahu o regulaci. Cameron svým ústupkem zajistil klid v koalici, byť vlastní strana protestovala.
Ačkoliv je fiskální kompakt dokumentem evropským, z britského pohledu je možná zajímavější jako domácí politické cvičení. Šéf konzervativní strany ukázal, že se umí postavit francouzsko- -německému spojenectví a rozšiřující se evropské byrokratizaci. Zároveň předvedl, že je schopen přijmout rozhodnutí i proti vůli koaličního partnera.

Lídr menší koaliční strany zase ukázal, že se dokáže vzepřít většímu ko­legovi ve vládě a dokáže jej veřejně ­kritizovat. Připomenul zároveň, že v evropských otázkách má mnohem blíž k labouristům. To je vcelku pragmatické, obzvláště když průzkumy dlouhodobě ukazují na opakování volebního patu z roku 2010.

Jak Cameron, tak i Clegg však hlavně ukázali, že se stále ještě dokáží dohodnout. Koalice vydržela horší věci, třeba referendum o volební reformě či lokální volby, které pro liberály skončily debaklem. Takže fiskální kompakt také zvládne. Jenže jedna věc je klid v koalici a druhá věc je silný britský hlas při vyjednávání. Pro britské zájmy by proto bylo dobré, kdyby postoj vlády byl od samého počátku jednotný a adekvátní.