Drogová mapa světa

22.říjen 2012 | Autor: Petr Sokol

Světový obchod s drogami se vyznačuje z geografického hlediska jedním paradoxem. Dvě z hlavních drog, kokain a heroin, jsou nejvíce konzumovány v Severní Americe, Evropě a Rusku. Produkují se ovšem úplně někde jinde. Každá ze zmíněných drog má své „rodiště“ daleko od míst, kde se dostává k většině konzumentů.

Pro narkomafie proto vzniká problém, jak svůj „produkt“ dostat z políček máku v Asii nebo koky v Jižní Americe na evropské a severoamerické ulice. A platí, že drogy rozsévají smrt a násilí po celé své pouti k uživatelům.

Heroin – kudy do Evropy

Produkce heroinu je soustředěna do dvou center. V současnosti ten méně „výkonný“ tvoří tzv. Zlatý trojúhelník – území na hranicích Thajska, Laosu a Barmy (Myanmaru) v jihovýchodní Asii.

Tradiční opiové centrum světa ovšem od 80. let vytlačuje z trhu tzv. Zlatý půlměsíc, v jehož rámci jasně dominuje Afghánistán (dnes přibližně 90 % světové produkce). Menší produkci heroinu potom vytváří i další dvě země náležející k Zlatému půlměsíci, kterými jsou Írán a Pákistán.

Do roku 1994 se nejvíce surového opia, z kterého se heroin vyrábí, vyprodukovalo v Barmě, od té doby s přestávkou v roce 2001 vévodí žebříčku producentů Afghánistán.

Z něj vedou dvě hlavní drogové cesty. První větev míří na sever do Tádžikistánu, kde je centrem Hornobadachšánská autonomní oblast. V této hornaté části Tádžikistánu vláda po krvavé občanské válce z počátku 90. let nikdy nezískala zpět kontrolu, a místní šéfové ozbrojených band proto řídí téměř nerušeně drogové obchody. Odtud vede heroinová stezka dále přes střední Asii do Ruska. Ruská spotřeba heroinu se už vyrovná objemem té evropské, takže význam transportu přes Střední Asii stále roste.

Jižní cesta afghánského zboží míří, pro někoho možná překvapivě, přes autoritativní Írán do Turecka, na Balkán a k evropským konzumentům.

Oblasti produkce drog jsou většinou spojeny s politickou nestabilitou, v producentských státech často existují separatistická či partyzánská hnutí. Nelze ale jasně konstatovat, zda drogy přitahují nestabilitu, či je tomu naopak. Spíše platí, že se oba jevy vzájemně ovlivňují. Mnohá separatistická a partyzánská hnutí jsou úspěšná díky příjmům z narkoobchodů – šanský separatistický odboj v Barmě (heroin), separatisté v Acehu (marihuana) nebo levicová guerilla FARC v Kolumbii (kokain).

Kokain – přes Karibik nebo Mexiko

Pašování drog má velký vliv také na tranzitní země. Například u kokainu platí, že přepravní trasy se v poslední době změnily. Původní cesta do USA vedla přes Venezuelu a Karibik – hlavně přes Jamajku a Nizozemské Antily. V posledních letech se ovšem hlavní kokainová cesta do Spojených států přesunula na středoamerickou pevninu a vstupní branou do USA se stalo Mexiko, které aktuálně rozervává souboj vlády s drogovou mafií. Pro bývalé i současné tranzitní země platí totéž: narůstá tu kriminalita, zejména počet vražd.

V případě drogové nestability navíc bohužel neplatí, že by mizela s poklesem nelegálního obratu v dané zemi. Jako příklad bývá často uváděna Jamajka. Dřívější klíčové překladiště na cestě z Kolumbie do USA drogově upadlo, jenže kriminalita nepoklesla. Dřívější bossové narkoobchodů se totiž po ústupu jamaj­ské cesty vrátili z New Yorku a a živí se zločinem jiného typu a profitují z místního drogového trhu na rodném ostrově.

Západoafrický mor

Kokain se v drtivé většině produkuje v Kolumbii, Peru a Bolívii z tam pěstované koky. Odtud putuje do USA a Evropy. Na cestě do Evropy vzniklo nedávno nové středisko obchodu v západoafrickém regionu.

Západoafrická kokainová cesta byla poprvé zaznamenána v roce 2004. Region, v němž se nachází celá řada nejméně rozvinutých zemí světa, se stal novou mezistanicí na cestě kokainu z Jižní Ameriky do Evropy. Vznik západoafrického překladiště byl pochopitelně stimulován vývojem, kdy se Evropa stala hlavním kokainovým cílem a přímý transport se dostal pod drobnohled úřadů.

Malopašeráci ze Západní Afriky se díky tomu transformovali v klíčové evropské dodavatele kokainu. Na západoafrickém pobřeží vznikla dvě hlavní centra této kokainové větve: severní, se základnou v Guineji-Bissau a v Guineji, a jižní, v Beninu, přičemž na obou místech hrají důležitou roli pašeráci nigerijského původu.

V Západní Africe zisky z obchodu s drogami výrazně kontrastují se stavem tamních ekonomik. To vede k průniku organizovaného zločinu do nejvyšších pater tamní politiky, a to včetně lídrů ozbrojených sil. Klasickým příkladem tohoto jevu může být Guinea-Bissau, kde obchod s kokainem velmi pravděpodobně jednu dobu řídili šéf armády a velitel námořnictva a spory o obchody vyvrcholily dokonce smrtí prezidenta.

Regionální drogy

Ve světě existují kromě globálních drog, jako jsou kokain či heroin, i typy drog, které jsou regionálně omezené. V Africkém rohu a v nedalekém Jemenu tuto roli hraje khat. Větvičky se zelenými listy, které se žvýkají, se dováží do okolí hlavně z Etiopie, ale obchod s nimi nepřekračuje hranice popsaného regionu. Podobná charakteristika platí pro betel, který se konzumuje v jihovýchodní Asii.