Evropa se může od Indie přiučit

27.červenec 2012 | Vedl rozhovor: Josef Šíma

O nebezpečí politicky motivované integrace, papírovém euru, Evropě viděné z Indie a o řešení základních politických otázek multietnických zemí. Rozhovor s Barunem Mitrou, ekonomickým a politickým analytikem a ředitelem Liberty Institutu z indického Nového Dillí.

Toto číslo CI Time je věnované debatám o Evropě. Jste mezinárodně uznávaným odborníkem na otázky veřejných politik, cestujete po celém světě, komentujete světové dění. Jak se díváte na vývoj v Evropě po pádu Železné opony?

Železná opona byla použita k násilné unifikaci zemí východní Evropy pod hlavičkou socialistické ideologie. Tento experiment se zadrhl, protože socialistická ekonomika, založená na příkazech a zákazech, nebyla schopna zavést lidi do zaslíbené země plné medu a mléka. Neuspokojivá ekonomická realita nedovolovala pokračovat v nastoupené politické vizi.

Ve stejné době se západní Evropa pokusila ekonomicky integrovat a vytvořila společný trh. Úspěch společného trhu a rozklad socialistického systému stimuloval politickou snahu o větší politickou integraci. Nebylo ale snadné přimět všechny země, aby se vzdaly národní suverenity. Proto se ukázalo, že z politických důvodů bude druhou nejlepší variantou zřízení společné evropské měny, eura. Ve světě papírových peněz záleží na odpovědnosti každé vlády, zda přistoupí ke znehodnocení měny. Dle mého názoru byla podceněna skutečnost, že euro je měnou, za kterou nestojí politická autorita. Nikdy v historii k obdobnému pokusu nedošlo. Za deset let se jasně ukázalo, že bez společné politické autority nemá společná měna zajištěnu bezpečnou budoucnost. Jelikož mnohé národní vlády pokračují ve vlastních socio-ekonomických politikách, je nemožné za situace takovéto politické diversity společnou měnu udržet.

Jak tedy z tohoto problému ven?

Krize eura ukázala na meze ekonomické integrace při neexistenci politické unie. Za současných podmínek není zjevně politická unie možná. Nejlepší cestou do budoucna se proto zdá oživit národní měny v ekonomikách se slabým výkonem. A chceme-li zachovat společný trh, musí být zachována konvertibilita měn. Řecko by si tedy mělo ponechat drachmu. Ale ta by měla být volně směnitelná za euro. Takové uspořádání omezí schopnost národních vlád utrácet či provádět inflaci ve snaze vymanit se z hospodářských problémů. Občanům by takové uspořádání navíc dalo možnost zvolit si takovou měnu, jakou si sami přejí. To zároveň pomáhá stabilizovat ekonomiku a vytváří stimul k politické integraci.

Jeden z argumentů pro integraci tvrdí, že bez politické a ekonomické integrace se Evropa zbytečně oslabuje, protože je nepřehledná pro cizince i zahraniční investory. Jak se na tento argument díváte vy?
Spojené státy evropské jsou možné. Zda se tak opravdu stane, je ale na Evropanech samotných. Spojené státy evropské musí odrážet politickou realitu na kontinentu. Lidé, kteří se dívají na Evropu zvenku, budou vždy ochotni a schopni na tuto politickou realitu reagovat, ať už bude Evropa politicky jednotná či nikoli. Vždy se tak koneckonců dělo. Argument, že sjednocená Evropa pomůže cizincům, nás jen odvádí od opravdových problémů, jimž evropské země čelí.

Může se Evropa v něčem přiučit od Indie – ať již v ekonomické, či politické oblasti?

Pro některé Indy je Evropa kontinentem, který by mohl být jedním státem. Indie má zrovna tolik náboženských, jazykových a etnických rozdílů jako Evropa. Zdá se však, že Indie se s politickou národní otázkou dokázala vypořádat. Samozřejmě že v minulosti byly a stále přetrvávají mnohé politické odlišnosti, avšak dnes většina lidí uvnitř i vně Indie politickou integritu, a tedy i ekonomickou jednotu akceptovala.

Po ekonomické integraci a vytvoření společného trhu v Evropě se vkládalo mnoho nadějí do integrace měnové. Věřilo se, že ta nutně povede k větší politické integraci. Události posledních let nám však pouze připomněly, že bez společenského přijetí a politické vůle může být politická integrace ohrožena.

Bylo by ode mne samozřejmě odvážné pokoušet se předpovědět, co se v budoucnu v Evropě stane. V současnosti však stojí evropská zkušenost v protikladu se zkušeností indickou. Indie představuje ohromný potenciál a musí vyřešit mnoho problémů spojených s chudobou a diskriminací. Co se ale týče vyřešení základních politických otázek, udělala Indie oproti Evropě ohromný pokrok a to, čeho dosáhla, lze označit za jeden z nejvíce nedoceněných politických zázraků moderní doby.

Vidíte nějaké nebezpečí, které by mohlo přijít do Indie a dalších, dnes relativně chudých zemí Asie kvůli napodobování evropské cesty k prosperitě?

Lidé žijící v Asii se často dívají na liberální demokracie západní Evropy jako na ideální státy, v nichž jdou ruku v ruce ekonomický rozvoj a státní sociální zabezpečení. Tento názor je obzvláště populární v Indii, kde mnoho lidí nahlíží na skandinávské země jako vzorové příklady sociálního státu.

Je třeba upozornit na dvě věci. Zaprvé, země západní Evropy se umísťují mnohem víše než země z Asie v žebříčcích ekonomické svobody. Sociálně-demokratické státy v Evropě sice uvalují na své občany vyšší daně, ale neomezují drakonicky jejich ekonomické rozhodování. To je v přímém protikladu s většinou rozvojových zemí, kde může být sice nižší zdanění, ale zatížení, jež přinášejí regulace státu, je vysoké, což brání hospodářskému rozvoji těchto zemí.

Na druhou stranu se může v budoucnu stát, že jak Indie a další rozvojové země Asie budou bohatnout, mohou tyto země začít kopírovat sociální politiky západoevropských zemí. Právě toto však může být pro asijské země velký problém. Západoevropské země zbohatly, když jejich populace byla stále mladá, a proto si mohly dovolit mnohé nákladné sociální politiky. Oproti tomu asijské země, obzvláště Čína, začnou stárnout předtím, než zbohatnou.  Nebudou si tedy schopny nákladné sociální programy dovolit. Země Asie by si měly pamatovat, že i mnoho bohatých evropských zemí velmi těžce  zápasí s ohromným břemenem, jež sociální programy přinášejí.  Toto poučení z Evropy a demografické změny v Asii by měly asijské země vést k velké opatrnosti při přebírání evropského přístupu k sociální politice.