Evropskou krizi neléčí evropská levice

07. duben 2011 | Autor: Petr Sokol

Ekonomická nejistota vede evropské voliče doprava. Ze 27 hlav vlád EU jich k levici náleží jen pět.

Evropou již řadu měsíců obchází strašidlo ekonomické krize a prvoplánový odhad by předpokládal, že ekonomické znejistění povede občany evropských států do náručí těch, kteří jim ve volebních kampaních slibují sociální jistoty. Jenže pohled na evropskou politickou mapu svědčí o opaku. Evropské politické scéně dominuje na všech úrovních pravý střed, který uspěl i v drtivé většině voleb konaných za „časů krize“. To ovlivnilo složení Evropské rady, v níž zasedá 27 hlav vlád z jednotlivých členských států EU. Většinu 14 premiérských křesel má nyní v Radě středopravicová a federalistická Evropská lidová strana (EPP). Pravicovou převahu doplňují dva premiéři náležející k nefederalistickým konzervativcům (Petr Nečas a David Cameron) a pětilístek liberálů, z nichž minimálně čtyři lze označit za politiky stojící napravo od středu, a levicová není ani zbývající finská premiérka Mari Kiviniemi. Jen šest šéfů vlád unijních států patří k levici, přičemž poměr mezi socialisty a komunisty je pět ku jedné.

Pravý střed má navíc i většinu v Evropské komisi, takže z hlavních evropských institucí je vyrovnaná situace jen v evropském parlamentu, kde roli jazýčku na vahách mezi pravicovým a levicovým blokem hrají „přelétaví“ liberálové, což však v praxi vede často k velkokoaličnímu spojení evropských lidovců a socialistů.

Rudá pětka

Ze zemí, kde vysloveně nehrozí aktuální bankrot, vládnou dnes socialisté pouze v Rakousku a Slovinsku. Rakouský socialistický premiér Werner Faymann díky tomu řadí svou zemi mezi pouhou pětici členských zemí EU, které mají aktuálně v čele vlády socialistického politika. Vzhledem k tomu, že Faymanna v tomto klubu doplňují tři premiéři krizí těžce postižených zemí z jihu Unie (Španěl Zapatero, Portugalec Sócrates a Řek Papandreu) a předseda vlády relativně malého Slovinska, je dnes Faymann vlastně evropskou socialistickou jedničkou. V této pozici ho navíc posiluje i fakt, že preference ve Španělsku i Portugalsku nedávají jeho socialistickým premiérským kolegům mnoho šancí na znovuzvolení v nejbližších volbách a v podobné situaci je i Slovinec Borut Pahor.

Socialisté vs. Levá alternativa

Současný stav ovšem nelze určitě pojmenovat jako krizi celé levice. Dobře to lze zdokumentovat na současné politické situaci v Německu. Tam vládne pravo-středová koalice křesťanských demokratů a liberálů. Disponuje sice většinou v národním parlamentu Bundestagu, ale v Německu populární tzv. Sontagsfrage – tedy ve výzkumu veřejného mínění obsahujícím otázku: „Koho byste volili, kdyby byly v neděli volby?“ se koalici už tolik nedaří. Oslabené alianci CDU-CSU kancléřky A. Merkelové ovšem na záda nedýchá její tradiční rival ze sociálnědemokratické SPD, ale nově Zelení. Ekologickou stranu by v Německu aktuálně už volila přibližně čtvrtina respondentů a Zelení díky tomu předběhli i sociální demokraty. Sociální demokraté se utěšují skutečností, že levice má jasnou většinu oproti vládě, ale ve vzduchu je i nové řešení v podobě černo-zelené koalice. Tu si obě strany již vyzkoušely na zemské úrovni v Hamburku a v několika městech.

Neblýská se na lepší časy…

A evropští socialisté se nemohou ani příliš těšit, že by jim jejich premiérskou skupinku rozšířila série parlamentních voleb konaných v roce 2011. V Irsku, Finsku, Estonsku a Polsku jejich lídři nepatří mezi favority a očekává se vítězství některé ze stran pravého středu. Malou nadějí pro levici se jeví Dánsko, kde je boj před podzimními volbami téměř vyrovnaný, s prozatímní malou převahou sociálních demokratů a jejich spojenců.

V zásadě tak platí, že ekonomická krize vede evropské voliče spíše k podpoře politiky úspor, kterou ztělesňují strany pravice a pravého středu. Takový jev určitě rozesmutní ty, kteří rádi zdůrazňují, že demokracie nefunguje…