Hrozí policii další destabilizace?

30.duben 2014 | Autor: Jaroslav Salivar

Mohlo by se zdát, že po dlouhých měsících nestability a absence velení, způsobené dvojvládím (nebo spíše bezvládím) na postu policejního prezidenta, by nyní Policie ČR mohla našlápnout ke stabilnější budoucnosti a mohla by se věnovat problémům, které ji samotnou i občany ČR skutečně trápí (nedostatek policistů v ulicích, růst kriminality, zejména majetkové, problémy ve vyloučených lokalitách a s tím související extremismus).

Jenže než se nový policejní prezident vůbec stačil usadit ve svém křesle, hrozí policii problémy ještě mnohem vážnější, než kterým dosud čelila. Zatímco ministr vnitra slibuje policistům navýšit mzdy o 1,8 miliardy a policii přidat 900 milionů na potřebné investice, realita je taková, že aktuálně platný střednědobý rozpočtový výhled schválený Poslaneckou sněmovnou (hlasy poslanců této vládní koalice včetně současného ministra vnitra) počítá naopak pro rok 2015 s krácením rozpočtu ministerstva vnitra (jehož největší část tvoří právě rozpočet Policie ČR) o cca 2,7 mld. Kč a pro rok 2016 dokonce o 3,5 mld. Kč.

Ministerstvo financí, vedené předsedou ANO Andrejem Babišem, pak dokonce představilo plány na rozpočtové škrty ministerstva vnitra pro rok 2015 ve výši více než třech miliard. A aby měly finance jistotu, že se z takové rány policie už opravdu nevzpamatuje, tak svůj návrh završily radou, jak má policie šetřit. Půl miliardy prý ušetří, pokud zruší krajská ředitelství a o všem nechá rozhodovat policejní prezidium. A po vzoru PČR by je logicky mohl zrušit následně i u HZS. Zapomeňme na to, že funkčnost a efektivita krajského uspořádání HZS od jeho vzniku byla vzorem pro zřízení krajského uspořádání (tj. 14 odpovědných účetních jednotek) i u PČR a dalších složek. Stejné MF zároveň prý navrhuje zbavit služebního poměru u HZS dokumentaristy požárů (což jsou zjišťovatelé příčin požárů – nejunikátnější, nejvzdělanější a nejefektivnější součást státního požárního dozoru), preventisty (zřejmě ti, co ve svém důsledku šetří nejen státu, ale i firmám a všem ostatním nejvíce peněz), telefonisty – pracovníky operačních středisek (zřejmě operační důstojníky, kteří zcela zásadně rozhodují, ­vydávají příkazy a rozkazy, vysílají síly a prostředky), takže se možná dočkáme situace, kdy stejný odborník na bezpečnost z MF navrhne zrušit služební poměr všem ­pracovníkům ve vedení sborů, ať už na GŘ HZS či policejním prezidiu, protože je označí za pouhé úředníky, telefonisty, dokumentaristy či preventisty.

Proti tomu se ministerstvo vnitra a Policie ČR bouří, což je třeba všemi prostředky podpořit. Návrh financí není v historii policie nic nového. Všichni pamatujeme, jak v takovém centralistickém modelu policie před svou reformou započatou v roce 2007 (ne)fungovala. Policie zahnívala ve stavu, kdy vynaložení téměř každé koruny na okrese podléhalo dlouhému schvalovacímu procesu v Praze, a o chodu policie rozhodovali lidé bez odpovědnosti a odpovídali lidé bez pravomocí. V územní struktuře vycházející ještě z dob socialismu měla policie jen minimální kontakt s občany a jejich potřebami. Významně větší počet příslušníků seděl v kancelářích, místo ovlivňování bezpečnostní situace v ulicích. Na potřebě zásadní změny, po které odpovědní policisté sami volali, se shodla celá politická scéna. Za této situace čelila PČR nejnižší důvěře veřejnosti ve své novodobé historii a nespokojenosti i častým odchodům samotných policistů. K čemu se tedy hodlá MF vracet a proč?

S reformou přišla změna. Krajské ředitelství se stalo základní územní jednotkou v policii, ve které se soustředilo rozhodování jak o bezpečnostních otázkách, tak o ekonomických ­záležitostech. V každém kraji byl zřízen jeden odpovědný statutární zástupce, stejně jako u HZS. Do té doby nebyl ani jeden v celé padesátitisícové policii. Ani policejní prezident nebyl odpovědným statutárním zástupcem. Tak nelze řídit stát ani firmu. Krajské uspořádání navíc odráží samosprávné členění státu a bezpečnost i veřejný pořádek se staly společným zájmem policie i volených zástupců, a to i v oblasti finanční podpory policie ze strany krajských i obecních samospráv. Zlepšila se také oblast krizového řízení na strategické i operační úrovni, neboť základní složky integrovaného záchranného systému mají stejné územní členění. 

Decentralizované útvary policie získaly větší ekonomickou nezávislost, ale zejména odpovědnost a samy mohou lépe a pružněji rozhodovat o svých prioritách. Tedy pokud je někdo nad nimi neodpovědnou rozpočtovou politikou nedostane do neřešitelné situace. Velmi negativní trend v tomto směru nastavili už ministři John a Kubice, takže všechny zásadní, rozumné a bezpečnost neohrožující vnitřní rezervy byly vyčerpány. Policejní prezidium se ­nyní má soustředit především na strategické směřování a zajišťování podmínek pro chod policie, nikoliv řešení osobních antipatií jednotlivých důstojníků či řešení neřešitelných ekonomických zadání. Pouze stát se může rozhodnout, jakou činnost bezpečnostních sborů nebude nadále občanům poskytovat, a tedy financovat, pouze politici, kteří takto rozhodnou, musí nést za takové rozhodnutí odpovědnost. Díky optimálnímu počtu decentralizovaných jednotek – 14 krajských ředitelství (dříve zhruba 80 okresních a obvodních ředitelství) – se ­vytvořil prostor pro snížení počtu zaměstnanců zajišťujících ekonomické a administrativní služby policie ve prospěch přímého výkonu služby. Policie se rovněž stala více stabilní, což se ukázalo i při nedávném dvojvládí (bezvládí) na policejním prezidiu, kdy nejvyšší vedení policie bylo paralyzováno, neschopné takřka o čemkoli rozhodnout, ale na každodenním zajišťování bezpečnosti se to díky krajským ředitelstvím zásadním způsobem neprojevilo. Rušit osvědčené a funkční ve prospěch opačného opravdu není dobrý nápad. Rozhodovat o řešení bezpečnostní situace v Ostravě či na Modravě z Prahy skutečně zodpovědně nejde.

S návrhy ministerstva financí tak hrozí návrat k neefektivitě, nepružnému rozhodování, neodpovědnosti, plýtvání, nárůstu počtu administrativních pracovníků na úkor policistů v přímém výkonu služby, zhoršení spolupráce s dalšími základními složkami integrovaného záchranného systému, zmaření řady investic na ochranu bezpečí obyvatelstva, dojde tak ke ztrátě podpory ze strany samospráv, vzdálení se lidem, snížení úrovně bezpečnosti a ochrany občanů před kriminalitou a jejími důsledky. A proti takové destabilizaci policie, ať již je navrhována z pouhé nevědomosti, či dokonce záměrně, je nutné se postavit.