Kampaně v německých volbách

28.říjen 2013 | Autor: Marek Buchta

Sledování německé volební komunikace je inspirativním zážitkem. Zejména pokud ji porovnáváte s téměř souběžně probíhající kampaní u nás.

Na rozdíl od českých politických stran ty německé pochopily, že volební kampaně byly, jsou a budou běžnou a pravidelně opakovanou součástí jejich činnosti. Že kvalitní kampaň nekoupíte dva měsíce před volbami od reklamní agentury. Že je možné být zajímavý a přitom se vyvarovat různých úletů a podivností. To, že strany ví, jak na to, pochopitelně neznamená, že všichni uspějí. Volby jsou do značné míry hra s uzavřeným součtem, a tak vždy najdeme vítěze i poražené.

Specifika německých volebních kampaní

Kromě již zmíněné dlouhodobé práce mají německé volby několik dalších specifik. Jedním z nich je silná personalizace souboje a z ní vyplývající i silná role lídra kandidátky – kandidáta na kancléře, zejména u velkých stran. Kvalita lídra se tak stává jedním ze základních faktorů volebního klání. To ale platí i pro jiné země, jen na to některé strany občas zapomenou. Hlavní hráči německých voleb – Angela Merkelová (CDU) a Peer Steinbrück (SPD) – se také střetli v zásadní televizní debatě (TV Duel), vysílané souběžně na několika televizních stanicích. Celkem se dívalo 17,6 mil. diváků. Debata přinesla poměrně vyrovnaný výsledek s mírnou převahou Merkelové.

Dlouhodobá práce je důležitá i v dalších oblastech – na internetu, v sociálních sítích a při budování týmů dobrovolníků. Strany mají svoje on-line specialisty a bezhlavé okouzlení novými možnostmi je již za nimi. Hlavním cílem je pochopení fungování a adekvátní využití jednotlivých komunikačních platforem (webové stránky, Facebook, You Tube, blogy, Twitter). Od roku 2005 se v Německu rozvíjí i fenomén zapojení dobrovolníků do kampaně. Zejména teAM Deutschland (CDU) je již stabilní a úspěšnou součástí politické práce.

V oblasti volebních médií je Německo až nečekaně tradiční. Hlavním zdrojem informací jsou pro většinu voličů plakáty a volební billboardy. Jedná se o trochu jiné plochy než u nás – speciální přenosné billboardy a plakáty na sloupech (někdy označované jako „berousky“). Německá města tímto „street furniture“ doslova žijí. Druhým nejsilnějším zdrojem informací jsou televizní spoty. Ve veřejnoprávních stanicích je strany získávají podle proporčního systému a mají i možnost nákupu časů u soukromých provozovatelů.

Zásadní otázkou je, zda zařadit do repertoáru i nějakou agresivnější formu kampaně. Německé kampaně jsou většinou slušné a mírné – někomu se mohou zdát až nudné. Výjimku tvořil v poslední době rok 2005, v němž SPD pod taktovkou G. Schrödera silně agresivní kampaní téměř dotáhla značnou ztrátu v preferencích, a i CDU vedla poměrně razantní kampaň. V roce 2009 a 2013 SPD již zdaleka tak agresivní nebyla. V obou případech chyběl i charizmatický rétor typu Schrödera.

Hvězda jménem „Angie“

Jméno Angely Merkelové je v hodnoceních německých voleb skloňováno zprava i zleva. Nenápadná politička dotáhla svoji stranu k vysokému volebnímu zisku a k již třetímu vítězství v řadě. Tento obdivuhodný úspěch kromě uznání začal budit i opačné reakce. Mnozí ze současných kritiků by si měli připomenout, v jak složité situaci Merkelová stranu převzala, jak obtížné je vůbec pro ženu prosadit se v tomto „mužském světě“ a jak nesnadné bylo vybudovat z východoněmecké Angely tu současnou „Angie“.

CDU měla dlouhodobě vysoké preference (stabilně kolem 40 %) a výhodu ve vysoké popularitě kancléřky Merkelové a v až překvapivě dobrém výkonu německého hospodářství. CDU tak mohla hrát na strunu jistoty a stability a prezentovat Angelu Merkelovou jako nejlepší možnou kandidátku na kancléřku. Volební program dostal název „Gemeinsam erfolgreich“ (Společně úspěšní) a akcentoval témata rodiny, zaměstnanosti, ekonomiky a financí. V dalších vlnách kampaně se CDU již silně soustředila na osobu Merkelové a kampaň završila jednoduchým motivem s její tváří a nápisem „Kancléřka pro Německo“.

Úspěchy CDU na druhé straně přináší problémy jejím koaličním partnerům. V letech 2005–2009 to byla SPD (velká koalice) a v letech 2009–2013 FDP. SPD se svým způsobem z role juniorního partnera v koaličním vládnutí vzpamatovává dodnes. A to ji podobná role s velkou pravděpodobností čeká i nyní. FDP se propadla dokonce pod hranici 5 %.

Role volebního systému

Volební kvorum je v Německu 5 % druhých hlasů nebo alespoň tři přímé mandáty. Tato hranice (Sperrklausel; 5-Prozent-Hürde) sehrála v aktuálních volbách značnou roli. Hned dvě strany totiž skončily těsně pod ní – tradiční FDP s 4,8 % a nová AfD s 4,7 %. Téměř 10 % hlasů bylo ztraceno s velmi malou odchylkou. Např. v sousedním Rakousku je kvorum 4 %, a to by znamenalo velkou změnu ve výsledku voleb.

Do kampaní se promítá také jiný fenomén německého volebního systému – dva hlasy. Voliči mají možnost přidělit jeden hlas osobnosti v obvodu, druhý straně. Toto tradiční téma německých voleb se rozehrává zejména mezi CDU a FDP. FDP získávala množství druhých hlasů (Zweitstimmen) od voličů CDU, která to dříve částečně tolerovala. Po drtivé porážce v zemských volbách v Bavorsku (FDP získala pouze 3,3 % hlasů), které se konaly jen týden před parlamentními volbami, zahájila FDP urgentní závěrečnou kampaň o druhé hlasy. CDU si to ale tentokrát nechtěla nechat líbit a Angela Merkelová požádala své voliče o oba hlasy. To sice vedlo ke skvělému výsledku CDU, ale současně k pádu FDP pod pět procent a ztrátě koaličního partnera.

Euroskeptická alternativa

Politické prostředí v Německu je stabilní, a tak není zvykem, že by se výrazně prosadila nějaká nová strana. Letos se to povedlo euroskeptické Alternativě pro Německo (Alternative für Deutschland), vedené ekonomem a univerzitním profesorem Berndem Luckem. Kampaň pod názvem „Mut zur 

Wahrheit“ (Odvaha k pravdě) přinesla úzké téma, vymezené negativním pohledem na současnou podobu evropské integrace a fungování společné měny. Povedlo se jim dokonale odlišit – všechny ostatní hlavní strany jsou proevropské. Strana také prezentuje i u nás tak populární „občanskou politiku“, jako jistou formu oddechu od „profesionálních“ politiků. Udržet podobnou stranu nebývá jednoduché. Nicméně v květnu příštího roku budou evropské volby, což by mohla být pro AfD jedinečná příležitost.