Knihtiskem zabíjíš písaře

Vedl rozhovor: Petr Stiegler

Rozhovor s Alešem Kučerou, generálním ředitelem společnosti Novell pro Českou a Slovenskou republiku. O životě v globální IT firmě, šancích českých firem na světovém trhu, nezbytnosti informačních technologií, ochraně duševních práv a také o e-Governmentu.

Novell je americká globální společnost, takže jako její dlouholetý ředitel máte možnost porovnávat fungování mezinárodní společnosti s těmi českými.

Začíná to od takových základních věcí, jako je komunikace. V rámci globální firmy se všichni samozřejmě mezi sebou baví anglicky, a i když tento jazyk zvládají perfektně, není to jejich rodná řeč. Takže je nutné se vyjadřovat jednoznačně, bez dvojsmyslů a narážek, aby si všichni vzájemně rozuměli. Což se ve firmě, kde všichni hovoří mateřským jazykem, zpravidla neděje. Já jsem díky této zkušenosti vedl zaměstnance českého Novellu, aby komunikovali také tak: jasně a jednoznačně. Možná byste byl překvapen, jak to pro ně bylo těžké a jak to nakonec firemní kultuře a efektivitě prospělo. Na druhou stranu práce v globální firmě vyžaduje značnou kázeň, protože se mnohdy stane, že svého nadřízeného nevidíte tři měsíce. V tom nesmírně pomáhají moderní komunikační prostředky. Já si pamatuji dobu, kdy se objednávky a další věci zasílaly faxem a trvalo to dejme tomu týden, dnes je možné vše díky e-mailům a dalším věcem vyřídit během 24 hodin.

Měl jsem také možnost zažít přerod firmy od mezinárodně obchodovatelné společnosti, kdy jsme byli vystaveni tlaku burzy a velmi pečlivě se sledovaly kvartální výsledky, což trochu komplikovalo dlouhodobější projekty, jejichž výsledky se projeví mnohem později. Dnes již Novell na burze není, má konkrétní vlastníky, a i když je výkonnost požadována úplně stejná, těmto dlouhodobějším projektům to rozhodně prospělo.

Stalo se vám někdy, že naopak onen globální charakter velké IT firmy narazil na specifické české prostředí, kde prostě nefungoval?
Jistě že stalo. Na úvod ale musím říct, že jestli mi něco Novell dal, tak to byl opravdový multikulturalismus, ne jen takový ten, který je dnes mnohdy jen módní záležitostí. Ale je pravdou, že někdy to prostě nefunguje. Úplně první úkol, který jsem dostal, když jsem přišel do Novellu, bylo posoudit reklamu na tehdy nový produkt, který se jmenoval Border manager, tedy jakýsi strážce hranic. Americká reklamní agentura si vybrala pro jeho prezentaci šerifskou hvězdu v typické novellovské barvě, tedy červené. Šerifská hvězda je obvykle šesticípá, to ale příliš evokovalo Davidovu hvězdu, takže ji změnili na pěticípou. Zkráceně řečeno, do Čech měla přijít zhruba v polovině devadesátých let reklama, jejímž hlavním symbolem byla rudá pěticípá hvězda. Tak v tomto případě jsem opravdu musel vysvětlit, že taková kampaň by žádné kladné body nepřinesla.

INTERNETOVÝ TRH POSTRÁDÁ REGIONÁLNÍ HRANICE

Několika českým IT firmám se podařilo prorazit i v mezinárodním měřítku, ale přece jen není takových úspěchů mnoho. Co byste poradil české společnosti, která by chtěla prorazit dejme tomu ve Spojených státech?
To je samozřejmě velmi těžká otázka, kdyby na to existoval jednoduchý recept, asi by to tak dělal každý. Samozřejmě základním předpokladem je mít dobrý produkt, který má naději oslovit zákazníky na daném trhu. Ale jednu radu asi přece jen dát mohu: stejně jako si řada zahraničních firem, které chtějí vstoupit na český trh, najímá lokální, české manažery, aby byli schopni zvládnout specifika trhu i podnikatelského prostředí, najměte si i vy amerického manažera. Usnadní vám to mnoho věcí.

A co říkáte na nové způsoby distribuce, jako je applovský App Store nebo Android market, kde se vývojáři obejdou bez klasické korporátní infrastruktury?
Velké nadnárodní korporace stále představují velkou tržní sílu, rozvoj internetu však umožnil, aby byl silný i jednotlivec. Zuckerberg (zakladatel Facebooku), Paige s Brinnem (zakladatelé Googlu), ti všichni měli na začátku jen pár dolarů, a přesto dokázali vybudovat obrovské firmy. Zmiňovaný App Store nebo Android market v tom šly dál, skutečně stačí mít dobrý nápad, dobrý produkt, a člověk se může úspěšně prosadit. Jen musíme mít na paměti, že na jeden úspěšný program, jako je třeba populární hra Angry Birds, je asi tak sto tisíc jiných, neúspěšných. Konkurence je gigantická a díky internetu je globální . A ne všichni si to dostatečně uvědomují. Příkladem tohoto nepochopení je třeba ministerstvo financí, které se snaží zakázat zahraniční sázkové kanceláře, které fungují na internetu. Není mi jasné, jak to chtějí technicky vynutit.

Já si myslím, že si to vlády obecně velmi dobře uvědomují, a proto se také snaží různými způsoby provoz internetu regulovat či do něj nějak zasahovat. V současné době je velmi aktuální debata nad dohodou ­ACTA – co na ni říkáte?
Já pracuji ve firmě, která se živí tím, že prodává produkty duševního vlastnictví, takže samozřejmě jsem proti tomu, aby někdo pirátským způsobem kopíroval náš software. Protože pak přestávají fungovat veškeré ekonomické modely, které počítají s náklady na vývoj software. Nicméně, jsem přesvědčen o tom, že dohoda ACTA je nesmyslná, a dám vám hned příklad: Představte si, že po dálnici pojede zloděj s ukradeným autem plným ukradených věcí. Podle logiky té dohody zavřete ředitele správy dálnic a pak i dálnici samou, protože po ní jezdí zloděj. Ale jak to mohl ten nebohý ředitel dálnic vědět nebo ovlivnit? Největší problém té smlouvy ACTA je, že přesunuje na provozovatele serverů a na providery odpovědnost za obsah, který je sdílen nebo přenášen. Oni ale nejsou schopni s tím technicky nic udělat. Jiný příklad – hovořili jsme o App Store – pokud tam někdo nabídne program, u kterého se později zjistí, že porušuje cizí autorská práva, zavřeme celý App Store? Celý ten problém je svým způsobem soubojem mezi starým a novým. Viděl jsem onehdy jednu anekdotu, která to velmi hezky ilustruje – dva muži, jeden z nich drží tištěnou knihu a druhý mu povídá: Knihtiskem zabíjíš písaře. A měl samozřejmě pravdu – knihtisk skutečně připravil písaře o práci. Stejně tak tvrdím, že musí zmizet model zacházení s intelektuálním vlastnictvím, tak jak ho známe.

Veškeré snahy o regulaci, které představuje i ACTA, v sobě skrývají jedno velké nebezpečí. Internet ve své technické podstatě umožňuje některým vybraným organizacím alespoň nějakou kontrolu, například na obranu před terorismem. Jestliže však budou pokračovat snahy o různá omezení internetu, může se také stát, že vzniknou naprosto paralelní sítě a komunikační kanály, kde budou připojeni opravdoví „bad guys“, a nebudeme mít už žádnou možnost obrany.

LIDÉ MUSÍ DOSTAT ČAS PŘIJMOUT REVOLUČNÍ ZMĚNY

Souboj starého s novým je pro Vás celkem důležitým tématem – vím, že jste se podílel na řadě projektů eGovernmentu, které jsou svým způsobem soubojem tradičního úřadování s tím moderním, elektronickým. Nemáte pocit, že se však poslední dobou tyto aktivity poněkud zpomalily?
Tak to je asi pravda, na druhou stranu vývoj zpravidla neprobíhá v čase úplně lineárně, v jednom období to jde rychleji, potom se tempo zpomalí. Příkladem mohou být datové schránky, kde se ve velmi rychlém čase podařilo přijmout legislativu, vyvinout technické řešení a nasadit ho, ale bylo potřeba dát společnosti čas na to, aby jej přijala. Je zde i otázka, zda by byla společnost vůbec schopna absorbovat nepřetržitý rychlý vývoj, nebo zda potřebuje čas na jeho akomodaci.

Druhou věcí je, že všechny vládní projekty trpí tím, že lidé, kteří jsou za ně odpovědní, se střídají jako apoštolové na orloji. A k tomu trochu cynicky poznamenávám, že u toho orloje máte alespoň jistotu, že potřinácté se objeví stejná postava. Ale vážně – v poslední době probíhají personální změny velmi rychle, sotva mají zodpovědní politici či úředníci šanci s projektem se seznámit, pochopit ho, tak už zase odcházejí. Tato diskontinuita, způsobená demokratickými principy i způsobem jejich uplatňování, realizaci dlouhodobých projektů moc neprospěje. Když se podíváte na státy nebo i firmy, které jsou úspěšné – alespoň v tomto oboru – zpravidla se vyznačují tím, že mají určitou kontinuitu alespoň těch lídrů. V Čechách je zodpovědné za eGovernment ministerstvo vnitra – jen si spočítejte, kolik lidí se v jeho čele vystřídalo za poslední čtyři roky.

A je to samozřejmě i o těch konkrétních lidech – podívejte se, jak byl úspěšný Microsoft, když ho řídil Gates, jak je úspěšný Oracle, když ho řídí Ellison.

I když se svět potácí v ekonomické krizi, IT na tom není vůbec špatně. Podle analytiků společnosti Gartner činil růst investic v odvětví v minulém roce 5,9 %, letos odhadují pouze 3,9 %, ale stále je to růst. Je to podle Vás důsledek skutečně kontinuálního rozvoje, nebo je to trochu bublina, která může skončit stejně jako internetová horečka v letech 1996–2001?
Jednou věcí je, že některá témata jsou skutečně trochu nafukovaná uměle, protože firmy chtějí stále přicházet s novými věcmi. Vzpomínám si na jednu dobu, kdy všichni měli pocit, že si musí koupit CRM. Kdo o tom dneska ví? Nebo cloud – velký výstřelek dnešní doby. My, co jsme starší, si pamatujeme termín hostované služby. Všichni jsou dnes vyzýváni k využívání cloudových služeb, přitom cloud je reálně využitelný jen pro určitou třídu úloh.

Jinou věcí je, že IT dále a dále prorůstá do téměř všech oblastí našeho života, do všech průmyslových odvětví tak, že se bez něj prostě už neobejdeme. Už není cesta, způsob a konec konců ani lidé, abychom to dělali jinak. Jak byste chtěl třeba nahradit miliony digitálních transakcí, které denně proběhnou ve finančním světě?