Koncentrace výkonu do metropolí

27.červenec 2012 | Autor: Jiří Kozák

Před pár lety jsme, ač nevědomky, překročili určitou pomyslnou hranici – v celém světě ve městech nyní žije více lidí než na venkově. Tento vývoj je celkem očekávatelný a jen podtrhuje dominanci průmyslového rozvoje světa. Profitují z něj hlavně metropole, má ale i stinné stránky.

Jedním z nejlepších příkladů je metropolitní území japonského Tokia, ve kterém podle Světové banky nyní žije 42 % všech Japonců bydlících ve městech a které produkuje třetinu japonského HDP. V městských oblastech s více jak jedním milionem obyvatel se koncentruje polovina všech Japonců. Naopak na japonském venkově žije zhruba jen 33 % obyvatel. Na začátku sedmdesátých let to byla více jak polovina.

Londýn táhne Británii

Ale nechoďme daleko a podívejme se na jedno evropské město, které je letos v létě v centru světové pozornosti. Mám na mysli Londýn, který je hostitelem letošních olympijských her. Podle mezinárodního měnového fondu je Británie jako celek na třetím místě v Evropě ve velikosti HDP, ale Londýn je mezi městy na prvním. HDP Londýna je pro srovnání skoro třikrát větší než HDP celé České republiky.
Počet obyvatel Londýna rostl pravidelně od roku 1988, a to o zhruba pět procent rychleji než ve zbytku království. Celkem o šestnáct procent. Druhé největší město Birmingham je sedmkrát menší než město hlavní a za stejnou dobu narostlo jen o tři procenta. Londýn má o pět procent obyvatel v produktivním věku víc, než je průměr zbytku Británie.

K tomuto vývoji Londýnu bezpochyby pomohla deregulace finančních trhů zavedená konzervativní vládou Margaret Thatcherové na konci roku 1986. Liberalizace, výhodné časové pásmo uprostřed mezi japonskou a americkou burzou, napojení na evropský hospodářský prostor, stabilní právní prostředí i světový jazyk pomáhají Londýnu udržet se na výsluní světového obchodu.

Hrubá přidaná hodnota (GVA) vyprodukovaná v Londýně na hlavu je dnes o 70 % vyšší než ve zbytku Británie. I to, že produkce Londýna je dvakrát větší než Walesu, Skotska a Severního Irska dohromady, jen potvrzuje dominanci britského hlavního města. Navíc, zatímco GVA vnitřního Londýna v minulém roce rostla, nejchudší části Británie ztrácely.

S nárůstem nových trhů to mají tradiční, hlavně evropská města těžší. Podle studie PWC bude mít Británie do roku 2025 v TOP 100 měst světa dle HDP jen tři města namísto dnešních čtyř. Birmingham a Manchester klesnou na chvost žebříčku a Leeds jej opustí úplně. Jen Londýn si o místo polepší a jeho HDP bude v roce 2025 čtvrté největší za Tokiem, New Yorkem a Los Angeles. A to i navzdory tomu, že Londýn zřejmě vypadne z TOP 100 podle počtu obyvatel.

Dominanci Londýna pomáhá i příchod cizinců do města. Jejich podíl na celkovém obyvatelstvu je zhruba třetinový (stejně jako v New Yorku a zhruba o pět procent více než v Paříži). Pro srovnání, v celé populaci Velké Británie je 11,5 % imigrantů.

Ne všichni z růstu profitují

Ačkoliv má příchod cizinců na ekonomický růst pozitivní vliv, neboť jsou příchozí většinou odborně zdatní a vzdělaní, nese s sebou i jistá negativa. Zatímco nezaměstnaných cizinců v aktivním věku je v Británii jen 1,5 procenta, celková nezaměstnanost se pohybuje ­kolem osmi procent, přičemž samotný Londýn se potýká s desetiprocentní nezaměstnaností.

Paradoxně tak vzrůstajícím problémem pro obrovský Londýn nejsou tolik imigranti samotní, jako spíše rozšiřující se chudinská ghetta, a to zejména v jihovýchodním Londýně. V těchto ghettech vyrůstá celá ztracená generace, ve které je každý čtvrtý ve věku do 24 let nezaměstnaný. Tito lidé nejsou chudí podle světových standardů, alespoň v porovnání se státy Afriky či Jihovýchodní Asie. Jejich chudoba je spíše duševní, bohatě živená relativizací hodnot a nedostatkem vzdělání. Na rozdíl od imigrantů těmto mladým nezaměstnaným chybí chuť k životu a touha prosadit se. Anonymita městských ghett jen přispívá k nedostatku motivace. Frustrace se čas od času projeví, jako při nedávných protestech vysokoškolských studentů. Dav, který měl daleko k vysokoškolákům, začal v rámci protestů rabovat.

V textu byly použity zdroje: Office of National Statistics, OSN, PWC, Světové banky, The Economist.