Mantra redukce počtu zdravotnických lůžek

30.květen 2012 | Autor: Ondřej Mátl

Mantra znamená doslova „pravdivá slova“. Symbolizuje přesvědčení o totožnosti jména a toho, co je tím jménem označeno, proto opakování jména něčeho zpřítomňuje to označované. Tak je to v podstatě i s redukcí počtu lůžek.

Přestože počítání lůžek představuje poměrně zastaralý způsob měření kapacity a výkonnosti systému zdravotní péče, v České republice stále velká část odborné a politické veřejnosti dlouhodobě apeluje na redukci, resp. restrukturalizaci lůžkového fondu.

S redukcí zdravotnických lůžek jsme se setkali již v roce 1996. Tehdy byly stanoveny normativy vybavenosti lůžkovou péčí s cílem dosáhnout 5 akutních lůžek a 2 lůžek následné péče na 1 000 obyvatel. Důsledek byl zánik 6 751 lůžek. Na přelomu let 2011 a 2012 zaznamenáváme další snahu o zrušení deseti tisíc lůžek, která nás bude doprovázet minimálně celý letošní rok. Pojišťovny v tomto ohledu s resortem zdravotnictví podepsaly memorandum o optimalizaci, resp. restrukturalizaci lůžkového fondu a vypověděly lůžkovým zařízením rámcové smlouvy. Došlo ke změně úhradových mechanismů a byla vydána vyhláška o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb a nařízení vlády, kterým se stanoví místní a časová dostupnost zdravotní péče. Všechny tyto kroky mají za cíl dosáhnout redukce lůžek s tím, že v mezinárodním srovnání je jich v České republice nadbytek.

Problematická mezinárodní srovnání

Přitom mezinárodní srovnání lůžkového fondu jsou velmi problematická, protože nemocniční péče je v různých zemích organizována různými způsoby. Přes veškeré snahy mezinárodních organizací (OECD, Eurostat, WHO apod.) se jednotlivé státy totiž stále významně liší ve výkaznictví. Například v Rakousku jsou tradičně akutní lůžka vykazována jako lůžka v nemocnicích s průměrnou délkou pobytu 18 a méně dní, v Belgii pak zase lůžka ve všeobecných nemocnicích, na kterých není poskytována péče chronicky nemocným, geriatrická péče a speciální péče. V některých státech jsou ze statistik dokonce vyloučeny celé segmenty péče, například péče poskytovaná soukromým sektorem, v rámci obrany či vězeňství. Patrně největší problém při srovnávání a výkaznictví pak způsobuje oblast dlouhodobé péče a relace zdravotnictví a sociálních systémů.

Podle dat Světové zdravotnické organizace činí světový průměr 2,9 lůžka na 1 000 obyvatel. Tento ukazatel je přitom nejvyšší v regionu Evropa (6,2) a západním Pacifiku (4,7). V Jižní Americe pak dosahuje 2,4, východním Středomoří 1,2, jihovýchodní Asii 1,1 a nejnižší je přitom dlouhodobě v Africe (0,9 lůžek na 1 000 obyvatel). Průměr zemí OECD dosáhl v roce 2009 celkem 4,9 lůžek na 1 000 obyvatel. V zemích OECD je přitom počet lůžek v přepočtu na obyvatele nejvyšší v Japonsku a také v Jižní Koreji (více než 8 lůžek na 1 000 obyvatel). Jak je patrné z následujícího grafu, Česká republika s 7,1 lůžky na 1 000 obyvatel se pohybuje v horním kvartilu, mezi zeměmi středoevropského prostoru, zásadně tedy ze statistiky nevybočuje.

Residenční zařízení posilují

Z hlediska restrukturalizace lůžek je relevantní srovnání také s kapacitou dlouhodobé péče mimo nemocniční sektor. Následující graf zobrazuje celkový počet lůžek jak v nemocnicích, tak v rezidenčních zařízeních sociálního typu (tzv. institutions). Ty zahrnují jak pobytová zařízení sociální péče, tak ošetřovatelská zařízení (tzv. nursing and residential care facilities), která poskytují vedle péče také dlouhodobé ubytování pro lidi s významným funkčním omezením. Průměr zemí OECD činí 44 lůžek na 1 000 obyvatel starších 65 let v rezidenčních zařízeních sociálního typu a 6 lůžek v nemocnicích. Mnoho zemí OECD přitom v poslední době rozvíjí kapacity rezidenčních zařízení dlouhodobé péče s cílem postarat se o pacienty, jakmile přestanou potřebovat akutní péči v nemocnicích s cílem uvolnit dražší nemocniční lůžka. Počet lůžek dlouhodobé péče v  rezidenčních zařízeních přitom ve většině zemí OECD rostl rychleji než počet lůžek dlouhodobé péče v nemocnicích.

Z grafů je patrná vzájemná provázanost systémů zdravotní a dlouhodobé péče. Například v Japonsku a Koreji, které vykazují nejvyšší počet nemocničních lůžek na 1 000 obyvatel, je vyšší počet lůžek dlouhodobé péče do určité míry kompenzován nižším počtem míst v rezidenčních zařízeních. Oba tyto asijské státy totiž uplatňují politiku tzv. sociálních hospitalizací („social admissions“), tzn. že podstatná část lůžkového fondu je zaměřena na poskytování dlouhodobé péče.

Soustředění se na ukazatel globálního počtu lůžek a jeho mezinárodní srovnávání tak v podstatě nemá smysl. Vzhledem k obtížím s definicí nemocničního lůžka a s ohledem na masivní rozvoj alternativních způsobů poskytování zdravotní péče, které nejsou vázány na pobyt na nemocničním lůžku, totiž ukazatel počtu lůžek vykazuje omezené interpretační schopnosti jak v časovém, tak geografickém, zejména pak mezinárodním srovnání. Významnější je soustředění se na ošetřovatelské kapacity případně spotřebu ošetřovacích dnů. Potřeba zejména dlouhodobé péče se navíc přelévá mezi sektory neformální péče – sociální péče – zdravotní péče (v jejich rámci také segmenty ambulantní a institucionální péče). Opatření (a to včetně změn financování) v jednom sektoru/segmentu tak vyvolají reakci v jiném, a je proto třeba k nim (minimálně k těm formálním) přistupovat společně.