Některé právní otázky spojené s využíváním datových schránek

25.duben 2013 | Autor: Luboš Jemelka

Tento článek se věnuje některým právním otázkám spojeným s využíváním datových schránek a týkajícím se například toho, zda je možné zvolit si jiný způsob doručení, jak nahlížet na případy, kdy má osoba datových schránek více, zda musí být elektronická zpráva zasílaná prostřednictvím datové schránky podepsaná el. podpisem apod. V zájmu bezproblémového používání datových schránek se na tyto otázky snaží autor odpovědět nejen s ohledem na své vlastní praktické zkušenosti, ale zejména s ohledem na přibývající soudní judikaturu k této problematice.

Doručování datovou schránkou osobám

Datové schránky jako takové byly sice zavedeny již v roce 2009, nicméně pohled na některé související právní otázky týkající se tohoto prostředku sloužícího k urychlení a zefektivnění elektronické komunikace se stále vyvíjí. Nebudu zde shrnovat obecnou charakteristiku datových schránek, jejich význam či možný potenciál například též pro soukromoprávní komunikaci (těm se věnoval CI Time již v únoru a prosinci 2011), nicméně pozastavím se u právního pohledu na některé sporné otázky, které v jejich souvislosti postupem doby vyplynuly.

Vzhledem k tomu, že orgány veřejné moci jsou povinny doručovat písemnosti jejich adresátům přednostně do datových schránek, objevovala se již od počátku otázka, zda je možné toto pravidlo prolomit přáním adresáta, aby mu bylo doručováno v podobě listinné. Skutečnost, že to s ohledem na text zákona možné není, potvrdil například rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 90/2010, který uvedl, že adresa pro doručování zvolená účastníkem řízení nemůže vyloučit doručování prostřednictvím datové schránky, má-li adresát datovou schránku zřízenu a zpřístupněnu (přednost před datovou schránkou by mohlo mít pouze osobní předání písemnosti, popřípadě skutečnost, že by toto doručování bylo vyloučeno z povahy věci – například při doručování určité věci). Toto rozhodnutí nicméně potvrzuje rovněž dříve vyslovovaný právní názor, že i když by bylo v rozporu s tím doručeno jiným způsobem než do datové schránky, je rozhodující, zda se písemnost dostala do dispozice adresáta a ten se s ní mohl seznámit. Přestože by zde nesprávně zvolený způsob doručení znemožňoval nástup fikce doručení, převzetí písemností tento nedostatek zhojí.

Stejný závěr by platil i v případě, pokud by měla určitá osoba datových schránek více (například jako advokát, insolventní správce i jako soukromá fyzická osoba) a doručeno jí bylo do té nesprávné. Musí tedy být doručováno do datové schránky vázané na danou činnost, nicméně (byť bez možnosti fikce doručení) by písemnost musela být považována za doručenou ve chvíli, kdy se s ní adresát prokazatelně seznámí (srov. NSS sp. zn. 7 Afs 46/2010).

K možnosti nevyužít datovou schránku může dojít pouze v případě, když si osoba s datovou schránkou zvolí zmocněnce bez této schránky. Pokud se totiž nejedná o úkon, který musí vykonat přímo adresát, standardně se doručují písemnosti pouze zvolenému zástupci a způsob doručení se pak řídí podle něj (srov. NSS sp. zn. 7 Afs 46/2010).

Častým dotazem bývá také to, zda musí být zpráva zasílaná prostřednictvím datové schránky podepsána uznávaným elektronickým podpisem. Odpověď na to dává samotný zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který v § 18 odst. 2 uvádí, že úkon učiněný prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný (platí tedy fikce písemného a podepsaného úkonu – srov. NSS sp. zn. 8 As 89/2011). Datová schránka tedy již sama o sobě garantuje autenticitu odesílatele zprávy, která tak nemusí být znovu potvrzována elektronickým podpisem.

Doručování datovou schránkou orgánům veřejné moci

V neposlední řadě bych se chtěl pozastavit u toho, v jaký okamžik lze písemnost adresovanou orgánu veřejné moci považovat za doručenou. Zda je tomu stejně jako u soukromých osob (okamžikem, kdy se do schránky přihlásí, resp. nejpozději desetidenní fikcí) nebo nikoli. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je podání prostřednictvím datové schránky vůči orgánu veřejné moci učiněno vždy již okamžikem dodání datové zprávy do schránky orgánu veřejné moci. Podle soudu totiž není přijatelné, aby orgán veřejné moci vlastním postupem (zejména svou nečinností) určil okamžik, kdy mu bude podání předáno, a kdy tedy vyvolá odesílatelem zamýšlené důsledky. Vůči orgánu veřejné moci musí být proto písemnost považována za doručenou od okamžiku, kdy ji měl ve své dispoziční sféře, nikoli od okamžiku, kdy se s ní rozhodne pracovat (srov. NSS sp. zn. NSS 9 Afs 28/2010).

Tento přístup považuji za správný a odpovídající zásadám fungování právního státu. Kladně se pak mohu vyjádřit rovněž k výše uvedeným soudním rozhodnutím, která jsou podle mého názoru v souladu s dosavadní praxí i s předchozí odbornou literaturou, která na tyto otázky sama hledala možné odpovědi.