Německý „supervolební“ rok začíná

29.leden 2013 | Autor: Petr Sokol

Německé politické scéně dominuje i během krize jasně kancléřka Merkelová. Jenže letos se tato první žena v čele spolkové vlády bude muset podrobit volebnímu testu v podobě spolkových voleb.

Populární kancléřce Merkelové chybí spojenci

Popularita Angely Merkelové téměř dvojnásobně přesahuje volební preference její křesťanskodemokratické aliance CDU/CSU, ale ani to není vzhledem k rozdrobenosti ostatních stran se šancí na vstup do Bundestagu výrazný problém. Merkelovou může paradoxně na vrcholu její popularity o třetí kancléřské období připravit absence dostatečně silného koaličního partnera. Současný koaliční partner FDP se potácí pod hranicí pěti procent a ostatní koalici s CDU/CSU (zatím) odmítají.

Nepovedený start

V podstatě od posledních spolkových voleb, kde SPD utrpěla historickou porážku, odešla do opozice a přepustila ve vládě s CDU místo středopravicovým liberálům z FDP, debatovalo se u německých sociálních demokratů o tom, kdo vyzve kancléřku Merkelovou v příštích volbách. Vybíralo se z tzv. „troiky,“ kterou tvořili předseda strany Sigmar Gabriel, lídr SPD v minulých volbách a stávající šéf poslanecké frakce SPD ve Spolkovém sněmu Frank-Walter Steinmeier a bývalý ministr financí a současný poslanec Peer Steinbrück. Oba politici, jejichž jméno začíná na Stein- a kterým se v novinářském žargonu přezdívá v Německu „stones“, se dlouhodobě těšili vyšší popularitě než stranický předseda. Nekončící debatu o tom, kdo bude kancléřčiným vyzyvatelem, utnuli sociální demokraté až minulé září. Steinmeier se kvůli zdraví manželky rozhodl ze souboje vycouvat a Gabriel byl najednou ze zbylé dvojice ten slabší. Lídrem do voleb se proto stal Peer Steinbrück. Ten začal kampaň zostra a vyhlásil, že nepůjde do velké koalice s CDU/CSU. Jenže od té doby vrší jeden nešťastný výrok za druhým, jejichž vrcholem byl jeho požadavek, aby byl zvýšen plat spolkového kancléře. Aktuální výzkumy ukazují, že by až polovina sociálnědemokratických voličů preferovala za kancléře A. Merkelovou…

Žluté psycho

Velmi turbulentní dobu zažívají němečtí liberálové z FDP, kterým se dlouhé měsíce nedaří získat podporu nad hranicí pět procent. Hrozba vypadnutí z budoucího Bundestagu straší celou členskou základnu a v plném proudu je personální debata na téma, kdy má být odvolán předseda strany a ministr hospodářství Philipp Rösler. Tento politik s vietnamskými kořeny se moci v FDP ujal vnitrostranickým pučem, když byla strana nespokojena s vládním vystupováním předcházejícího předsedy Guido Westerwelleho. FDP, která v minulých spolkových volbách získala rekordní výsledek na základě své liberální hospodářské politiky, stojící hlavně na nízkých daních, celé funkční období doplácí na spolupráci s CDU, která se stále více posunuje do středu. Vnitrostranická opozice proto volá po další výměně v čele strany, a už má dokonce vybraného nástupce.

Splasklá oranžová bublina

Jak rychle se na německé politické scéně objevila Pirátská strana, tak rychle nyní nastal její sestup. Piráti ještě loni dobývali jeden zemský sněm za druhým, dokonce jednu chvíli dosáhli v žebříčku volebních preferencí na pozici třetí nejsilnější strany, když na krátký čas s dvojcifernou podporou předehnali i zelené.

Jenže od té doby nastal obrat. Čím více se piráti dostávali na světlo, tím více klesala jejich podpora. Na přelomu roku celoněmecké preference strany dokonce spadly pod hranici pěti procent.

Laboratoř Niedersachsen

V této situaci celé Německo napjatě sledovalo první díl seriálu s názvem „supervolební“ rok, který se odehrával v Dolním Sasku. Země bývá označována za zmenšeninu Spolkové republiky Německo nebo alespoň její západní části. I proto byl zdejší volební souboj velmi napjatě sledován. Volební výsledky měly rozhodnout o osudu dvou mužů, kteří ale ve zdejších zemských volbách nekandidovali: kancléřského kandidáta SPD a šéfa FDP.

Výsledek napověděl, že pro podzimní spolkové volby je vše otevřené. CDU obhájila první místo, ale ztratila přes šest procent hlasů a přišla o post spolkového premiéra, když sociální demokraté se zelenými získali v zemském sněmu většinu jednoho hlasu. CDU ale hlasy ztratila hlavně kvůli tomu, že její voliči „půjčili“ hlasy liberálům, které tak vytáhli ze čtyř procent na deset. Výzkumy ukázaly, že téměř 80 % voličů FDP bylo „vypůjčeno“ od CDU. Piráti i postkomunisté se do zemského sněmu nedostali. I po Dolním Sasku platí, že vstup FDP do Bundestagu je výrazně ohrožen, SPD nemá dobrého lídra a CDU se bude strachovat, zda se jí podaří po očekávaném volebním vítězství vytvořit koalici.