Nová úprava kolektivního investování

20.prosinec 2012 | Autor: Luboš Jemelka

Kvalitu podnikatelského prostředí v České republice ovlivňuje nejen podoba právní úpravy, ale též četnost a rozsah jejích změn. Jedna z poměrně velkých změn čeká v roce 2013 rovněž problematiku kolektivního investování, která by měla být regulována zcela novým zákonem. Na to, co tento zákon přinese a jaké mohou být jeho silné či slabé stránky, bych chtěl poukázat v následujícím textu.

 

Příprava nové právní úpravy

V roce 2013 čeká právní úpravu České republiky opět nemálo změn, řada z nich se dotkne rovněž podnikatelských subjektů. Zatímco některé ­změny přinesou pouze zpřesnění či doplnění současných zákonů, jiné spočívají v přijetí zákonů zcela nových, například též zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Ministerstvem financí je navrhováno přijmout o této problematice úplně nový zákon (zatím nebyl schválen ani vládou, počítá se však s jeho účinností již v průběhu příštího roku), jeho návrh ale nemalou měrou navazuje na jeho právní předchůdce, zejména pak na dosavadní zákon o kolektivním investování. Přestože přináší určité nové skutečnosti, a to věcné i čistě terminologické, nevzniká takříkajíc na zelené louce, ale snaží se pod vlivem evropského práva zmodernizovat úpravu současnou.

Pokud jde o název zákona, zákon o investičních společnostech a investičních fondech, který je navrhován nyní, v České republice již platil, konkrétně v letech 1992 až 2004 (jako zákon č. 248/1992 Sb.), kdy byl v souvislosti se vstupem do Evropské unie nahrazen zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování. Pro tuto materii však samozřejmě není rozhodující pouhé označení zákona, ale jeho věcný obsah, u kterého bych se chtěl blíže pozastavit.

Nový návrh nejenže provádí související směrnice Evropské unie, ale navazuje rovněž na několik nařízení EU a snaží se využít propracovanější úpravy některých evropských států, zejména pak Lucemburska. V návaznosti na to je navrhováno například rozlišování mezi obhospodařováním investičních fondů a jejich administrací, což by zahrnovalo poskytování právních, účetních a daňových služeb, marketing nebo například plnění informační povinnosti fondu. Důležitou skutečností, která má vést k podpoře podnikání v České republice a vůbec k podpoře domácího trhu, pak má být to, že administrátorem musí být (až na výjimky) pouze společnost českého práva.

Větší důraz bude kladen na fondy kvalifikovaných investorů, které budou tvořit samostatnou skupinu fondů s tím, že i ony budou podléhat důslednější regulaci. Naopak omezení dohledu by se týkalo tzv. podlimitních fondů s majetkem do 100 milionů eur, které by nově ani nemusely mít povolení České národní banky, ale byly by pouze registrovány.

Změny by se dotkly též možných právních forem fondů, které by nově mohly mít též podobu akciové společnosti s proměnným základním kapitálem, komanditní společnosti nebo ­například družstva. Navazujícím změnovým zákonem by došlo také ke změně zákona o daních z příjmů v tom, že by se okruh subjektů, jejichž příjmy jsou zdaněny pouze pěti procenty, omezil (na fondy, jejichž akcie nebo podílové listy byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, otevřené podílové fondy, určité zahraniční fondy apod.) s tím, že pro ostatní by platila sazba 19 %.

Možná pozitiva a negativa nové právní úpravy

Nehledě na to, že nová právní úprava je z velké části požadována právem Evropské unie, je pravda, že může přinést i řadu zpřesnění dosavadního právního stavu (viz výše zmíněné doplnění či naopak omezení dohledu ve věcech, kde to je vhodné, změny ve zdanění apod.). Na druhou stranu se však ozývají určité kritiky poukazující na to, že navrhovaná úprava jde zbytečně nad rámec transponovaných směrnic a je přísnější, než po nás EU požaduje. Navíc nelze pominout, že se jedná o předpis mimořádně rozsáhlý, což je nejen na úkor jeho přehlednosti, ale částečně rovněž na úkor smluvní volnosti dotčených osob. To všechno pak s sebou přináší i zvýšenou zátěž pro osoby, které budou s tímto předpisem pracovat.

K tomu je třeba dodat, že ani podrobná právní úprava nemůže přinášet falešný pocit bezpečí. I nadále bude nutný jak dohled ze strany ČNB, tak samozřejmě také opatrnost investorů, které před investičním rizikem neochrání ani sebepodrobnější regulace. Podstatné pak bude, aby tento předpis, v případě že bude přijat, nenásledoval osud dalších předpisů finančního trhu a nebyl předmětem téměř permanentní novelizace, což pochopitelně osobám působícím na tomto trhu neprospívá. O to větší důraz by proto měl být věnován současným pracím na dolaďování textu tohoto zákona, a nám nezbývá než věřit, že jeho text bude pro oblast kolektivního investování přínosem.