Paštikáři na cestách

Autor: Václav Rybáček

„Koukejte se pořádně najíst, máme na to celé odpoledne,“ burcuje Marie Škopková ve známé scéně filmu Slunce, seno, erotika na pláži své kolegy, a hned do úst tlačí krajíc s dvoucentimetrovou vrstvou paštiky. Šťouchanec režiséra do v té době obvyklého obrazu Čechů v zahraničí byl pravdivý, ale šlo o logickou reakci spotřebitelů. Nižší ekonomická úroveň a hluboce podhodnocená měna donutily Čechy v zahraničí k askezi, „za ty peníze“.

Z pohledu hospodářského politika lačnícího po co nejvyšším HDP však šlo vlastně o ideální situaci. Prostředky rezidentů získané produktivní činností vesměs v domácí ekonomice se opět „doma“ vracely do oběhu poptávkou na domácím trhu finálních statků, byť poté zkonzumovaných během pobytu v zahraničí. Dovezená spotřeba rezidentů tak byla více méně tvořena službami, které poskytli nerezidenti „paštikářům“ na jejich cestách. České HDP bylo tímto chováním pozitivně ovlivněno.

Postupem času se však konzumace zásob paštik, zavařenin, domácích řízků, různých polotovarů a tvrdnoucího chleba během zahraniční dovolené pomalu stávaly minulostí. Zvýšila se ekonomická úroveň ekonomiky, vzrostly reálné příjmy, v neposlední řadě posílila domácí měna, a to vše situaci Čechů na dovolené postupně vylepšovalo. Dnes je tak terčem reptání Čechů hlavně cena piv, na niž je národ pivařů obzvláště citlivý. Obecná cenová hladina ale již nikde není nestravitelným šokem. A solventní česká klientela přiměla koneckonců nejednoho obchodníka pojmout pár českých slovíček a zjistit si hlavní město.

Staré zvyky ožívají

Nejistá současnost ale staré zvyky oživuje. Zahraniční dovolená platí za luxusnější statek, který si však lidé rádi jednou ročně dopřejí krize nekrize. Ale šetřit se přeci jen snaží, a na čem jiném než na jídle? Dovozy potravin na zahraniční dovolenou dle Asociace českých cestovních kanceláří opět rostou. Dobrá zpráva pro blokově smýšlející domácí hospodářské politiky, horší pro ty zahraniční, spoléhající se na pozitivní efekt cestovního ruchu na domácí výrobu a zaměstnanost. Zřejmě vlivem krizí vynucené opatrnosti Češi opět více směňují „all-inclusive“ za dovolenou v zařízeních umožňujících vlastní vaření, „mobilheimech“ či karavanech. 

Logické reakci nahrává i vstup Chorvatska do EU. Přímořská země je dlouhodobě jasně nejoblíbenější destinace českých dovolenkářů a se vstupem Chorvatů do EU se vytratilo omezení na dovoz potravin, které v Chorvatsku doposud činilo 10 kilogramů na osobu. A jelikož jen loni vycestovalo do Chorvatska přes 800 tisíc občanů ČR, kteří zde stráví minimálně týden, nemusí se s touto změnou ve spotřebním chování jednat o zcela nezanedbatelný efekt. V podstatě jde o přirozenou reakci na nejistou ekonomickou situaci.

Dle posledních dat Češi nejčastěji vyrážejí na dovolenou do zahraničí vlastním dopravním prostředkem, s cestovní kanceláří a na týden. A ve kterých zemích Češi nejvíce utrácí? Výdaje Čechů na cestovní ruch, zahraniční turismus, činily v loňském roce podle údajů platební bilance přes 84 miliard a po poklesu na konci minulého desetiletí obnovily růst. Z teritoriálního hlediska bylo v loňském roce delších cest českých občanů vykonáno nejvíce do Chorvatska, plných 18 %. Za Chorvatskem jsou společně Slovensko a Itálie se 13 procenty. Již se značným odstupem je Řecko (7) a Rakousko s Egyptem (6), který však zřejmě svoji pozici v následujících letech neobhájí vzhledem k výbušné domácí politické situaci.

Dovolená v rukou centrální banky

Se spotřebním chováním Čechů v oblasti turismu může dále zamávat kurzová politika ČNB. Centrální banka ve snaze naplnit svůj vlastní cíl pokukuje po kurzových intervencích a snaze trochu té inflace dovézt, když domácí ekonomika se zdráhá k plnění inflačního cíle přispět. Případné výraznější oslabení kurzu, ať už vlivem slovních či skutečných intervencí, se na cenách zahraničních cest a kupní síle Čechů v zahraničí samozřejmě odrazí. Vzhledem k nejistotám v oblasti reálné ekonomiky a výši kurzu tak není od věci si zahraniční dovolenou letos dopřát a užít. A pokud to příští rok ekonomická realita nedovolí, rozbít stan v některém z tuzemských kempů a zjistit, že „vypnout“ se dá kdekoli.