Pozdrav z ostrovů

Autor: Jan Průša

Ekonomice Evropské unie se už delší dobu nedaří. Odvěká moudrost by velela hledat možnou nápravu u sebe, místo toho se už tradičně obracíme na druhé. Mimo jiné se čím dál častěji mluví o takzvaných „daňových rájích“.

Přitom termín sám je celkem zavádějící, správnější překlad anglického „tax havens“ by zněl spíše „daňové útočiště“. To by lépe popisovalo skutečnost, že firmy v těchto nenápadných zákoutích světa hledají bezpečí před rozpínavým státem a těmi politiky, jejichž jedinou touhou je přílišně zdaňovat cizí úspěch.

Podnikatelé přitom nejsou jediní, kteří do exotických destinací utíkají před pronásledováním a za stabilitou a jistotou poklidného fungování. Když například v roce 1851 ve Francii Napoleon III. násilím rozehnal parlament a znovunastolil monarchii, musel z vlasti uprchnout sám velký spisovatel Viktor Hugo, v politickém životě zarytý republikán. Své útočiště nejprve našel na ostrově Jersey (1852–1855) a následně přesídlil na nedaleký Guernsey (1855–1870 a poté znovu 1872–1873). Zdá se poněkud paradoxní, že republika, kterou Hugo tehdy odhodlaně bránil, se dnes pokouší jeho někdejší útočiště likvidovat.

Soutěž a komparativní výhoda

Abychom pochopili význam daňových rájů, musíme si připomenout dva ekonomické principy. 

Prvním z nich je soutěž, která pohání hospodářský růst. Právě vzájemné soutěžení nás vede k inovacím, ke snaze vyrábět lepší výrobky a poskytovat lepší služby. Stejně tak i státy mohou soutěžit mezi sebou o přízeň svých občanů a firem. Státní moc má v sobě přirozenou tendenci se zvětšovat, a spolu s ní i daně na zaplacení bobtnajícího státního aparátu. Pokud by neexistovala daňová konkurence ze strany rájů, daně by nám už dávno přerostly přes hlavu. Velmi dobře to ilustruje EU, kde se daně sjednocují směrem nahoru, například pomocí různých minimálních sazeb. Pak nás nemůže překvapit, že přerozdělovacímu režimu EU jsou daňově přátelské státy trnem v oku.

Druhým principem je konkurenční výhoda ostrovních státečků. S malým územím a malou populací je jasné, že tyto ekonomiky by jen těžko mohly vydělat na zemědělské nebo průmyslové výrobě. Proto se podle ekonomické logiky vydaly cestou specializace ve službách, kde mohou snadno konkurovat velkým ekonomikám – například ve špičkovém finančním sektoru ve spojení s příznivým daňovým režimem pro přilákání potřebného kapitálu. Jak ukazuje první graf, finanční služby mohou u daňových rájů představovat třetinu až polovinu jejich hospodářství (hrubého domácího produktu).

Rostoucí význam OFC

Vzhledem k soutěžnímu principu nelze předpokládat, že by se význam daňo­vých rájů v dohledné době povedlo ome­zit. V podstatě by to znamenalo omezení mezinárodních toků investic, což si dnes EU hospodářsky nemůže dovo­lit. Pokud se o to Evropa bude pokoušet, kapitál se jednoduše přesune jinam. Dosud je největším správcem zahraničního kapitálu Švýcarsko s celkem 2,8 miliardy dolarů aktiv. Hned v závěsu se drží Spojené království spolu s Normanskými ostrovy (Jersey a Guernsey) s 1,8 miliardy dolarů aktiv. Tím však Evropa končí – třetí místo drží Karibik a Panama (800 milionů dolarů) a čtvrté místo patří Singapuru, který v roce 2011 překonal hranici 500 milionů a je v současnosti nejrychleji rostoucím finančním centrem světa.

Data ukazují, že daňově výhodné režimy přitahují kapitálu čím dál více. Organizace spojených národů ve své nejnovější Zprávě o světových investicích (World Investment Report) uvádí, že do tzv. zámořských finančních center (offshore financial centres – OFC) přiteklo v roce 2012 celkem téměř 80 miliard amerických dolarů zahraničního kapitálu. Bylo to o asi 10 miliard dolarů méně než v roce 2011. Toto obrovské číslo však představuje přibližně šest procent všech přeshraničních toků investic. Přitom ještě v 90. letech minulého století podíl fluktuoval mezi 1–2 procenty. Hranice 20 miliard dolarů byla překonána v roce 2000 a hranice 60 miliard teprve v roce 2007.

Obdobnou situaci ukazuje i druhý graf pro tři vybrané destinace – Britské panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy a Gibraltar. U všech tří zemí se příliv kapitálu za posledních dvacet let řádově zdesetinásobil. Zdá se tak, že celosvětová finanční krize vyostřila souboj mezi produktivním firemním a neproduktivním státním sektorem. Mnoho firem bojuje o svou ziskovost a je velký rozdíl, pokud na daních platí 50, 20, nebo dokonce pouhých pět procent.

Ostrovy blízké a vzdálené

Na závěr ještě jednou připomeňme princip konkurenční výhody: Stejně jako finanční služby můžeme v daňových útočištích čekat špičkové služby turistické, což přímo vybízí k výletu do těchto destinací. Ne všechny jsou přitom tak daleko, jak se zdají. Například zmíněný ostrov Jersey leží ani ne 30 kilometrů na západ od francouzského pobřeží Normandie, sousedící Guernsey pak asi 50 kilometrů. Oba byly jako součást Normanských ostrovů okupovány německou armádou během II. světové války. Ostrov Man, který se nachází mezi Spojeným královstvím a Irskem, zaujme nejen fanoušky keltské kultury, ale také motorismu se svou každoroční motorkářskou Tourist Trophy, která se v různých formátech jezdí už od roku 1907.

Nutno dodat, že na těchto ostrovech se těžko budete moct spolehnout na přívětivé počasí. Milovníci tepla se tak budou muset vydat na ostrovy vzdálenější – v karibském moři si lze vybrat mezi Britskými Panenskými ostrovy, ostrovy Turks a Caicos, Anguillou a dalšími.