Prestiž, sláva, turisté. Dluhy.

10.září 2012 | Autor: Jiří Kozák

Každý potenciální kandidát na hostitele olympijských her v rámci podpory svého nápadu slibuje ekonomický prospěch pro město, zem a její občany. Slibuje zlepšení infrastruktury, zvýšený turistický zájem, podporu sportu a ohromnou prestiž. Že mnohdy jde opravdu jen o sliby, se ukáže v okamžiku, kdy se začnou násobit náklady na přípravu.

V roce 1976 hostil kanadský Montreal olympijské hry, které v moderní historii této sportovní události znamenaly mezník. Byl velmi negativní, neboť hry skončily s dluhem téměř 10 miliard dnešní hodnoty dolaru. Ten se Montrealu podařilo splatit až v roce 2006. Komercializace her v 80. letech a rozšíření mediálního pokrytí sice pomohly většímu obratu her, ­přesto se jen málokterému organizátoru podaří uzavřít účetnictví her v černých číslech.

I tak se každé dva roky koná olympijské klání, o které soutěží města celého světa, lobbují za něj hvězdy i politici a při vyhlášení nového organizátora jásají davy.

Smělé plány Londýna

Když byl v červenci 2005 Londýn oznámen jako hostitel olympiády 2012, určitě nečekali představitelé města a britské vlády příchod ekonomické krize o pár let později. Pro zaryté zastánce keynesiánství by možná mohutná výstavba olympijské infrastruktury byla skvělou příležitostí pro stimulaci růstu. Ale Británie po letech žití na dluh pod labouristickou vládou neměla přebytky, ze kterých by mohla cokoliv, natož olympiádu, financovat.

A tak bylo nutno výstavbu realizovat na dluh. V přihlášce Londýn optimisticky napsal, že příprava her bude stát 2,37 miliardy liber. Výsledná cena byla téměř pětkrát vyšší. Už v roce 2007 bylo jasné, že překročí minimálně devět miliard liber. A také začínalo být více než zřejmé, že podíl soukromého sektoru na financování zůstane daleko za očekáváním. Část nákladů uhradil prodej vstupenek a speciální loterie, ale zbytek šel z veřejných peněz. Něco platilo město Londýn, avšak přes polovinu celkových nákladů na sebe vzala vláda.

Ekonomický úspěch Los Angeles 1984 zajistilo organizátorům využití již existujících sportovišť. V Londýně se vše, tedy snad kromě nechtěného dítěte oslav nového tisíciletí – Millenium Dome, stavělo na zelené louce. Jen náklady na sportoviště překročily tři miliardy liber.

Sportoviště budou samozřejmě využita i po hrách. Z olympijské vesnice by mělo vzniknout sedm tisíc nových malometrážních bytů. Co však bude s hlavním olympijským stadionem či mediálním centrem, se neví. Původní plán nabídnout je soukromým investorům naráží na jejich nezájem.

Návštěvník olympiády je jiný turista

Když se konaly hry v roce 2000 v Sydney, očekávali organizátoři zlepšení image města a v následujících letech zečtyřnásobení počtu turistů. Olympiáda opravdu obrazu města pomohla, ale počet přijíždějících turistů se nezměnil. Stejnou zkušenost mají i další olympijská města. Je proto otázkou, zda Londýn, který se dlouhodobě udržuje na špici nejnavštěvovanějších měst, potřebuje tak drahou reklamu.

Londýn ale může v cestovním ruchu potvrdit další olympijskou zkušenost. Tou je nejistý život hoteliérů. Londýnské hotely sice ohlásily v prvním týdnu nárůst ubytovaných o 3,2 %, ale mnoho hotelů dále od her, včetně těch v centru města, pocítilo úbytek hostů. Důvod je při každých hrách stejný – turisté se obávají zhoršených podmínek během her.

Stejně tak trpěly hlavní londýnské turistické atrakce. Katedrála St. Paul’s nebo Britské muzeum zaznamenaly pokles návštěvnosti 35 % oproti stejnému období minulého roku. Obchodníci hlásí pokles tržeb o 40 %. Návštěvník olympiády zkrátka nemá zájem o divadlo, památky či nakupování a drží se blízko olympijského dění.

Vítězí jihovýchodní Londýn

Celkově lze tedy říci, že revitalizace jihovýchodního Londýna olympijskými hrami této tradičně chudší a zanedbané části města prospěla. Zanikly špinavé průmyslové lány, na nich vyrostla sportoviště, přibydou byty, zlepšila se dopravní dostupnost.

Na druhou stranu ale náklady s tím spojené jsou vysoké a peníze mohly být vynaloženy lépe. Obrovská investice se koncentrovala geograficky do jednoho bodu, financování na dluh bude generovat další náklady na jeho správu a následná údržba vybudovaných sportovišť bude také nákladná.

Jedno vítězství si však britská vláda připsat může. Letos na jaře se v souvislosti s vítězstvím Skotské národní strany v lokálních volbách začalo opět intenzivně hovořit o samostatném Skotsku. Rostoucí nadšení sportovních fanoušků pod jednotnou vlajkou Spojeného království s každou medailí však tyto hlasy více a více tlumilo. Alespoň na čas.