Reforma univerzitního vzdělání ve Spojeném království

29.leden 2013 | Autor: Jan Průša

Financování britských univerzit nedávno prošlo rozsáhlou reformou. Na podzim 2012 nastoupili první studenti, na které se vztahují nová pravidla. Proti změnám ostře protestovaly jak část studentů, tak část vyučujících.

Odpor pokračuje i po spuštění nového systému. Vznikla dokonce Rada na obranu britských univerzit (CDBU), skupina asi 70 profesorů, kteří chtějí organizovaně prosazovat zrušení reformy. Vzhledem k reakcím si schválené změny zaslouží detailní pozornost.

Studenti mají platit

V roce 1997 byl vzhledem k nedostatku peněz na britských univerzitách zaveden poplatek 1 000 liber ročně. Od roku 2006 si univerzity mohly začít účtovat školné až do výše 3 000 liber a studenti nabyli možnost získat na vzdělání výhodnou státní půjčku. Půjčky byly doplněny přímou pomocí pro talentované a sociálně slabé.

Náklady na univerzitní vzdělání se tak zčásti přesunuly do výdělečného období absolventů. Většinu příjmů univerzit však stále tvořily přímé dotace ze státního rozpočtu: ve školním roce 2008/2009 3,5 miliardy liber (60 % jejich rozpočtu), zatímco na školném se vybralo 2,5 miliardy.
Podzim 2012 je v tomto směru přelomový. Hranice školného se posunula až na 9 000 liber ročně. Podle plánu se mají přímé státní dotace univerzitám snížit na 0,7 miliardy liber (jen asi 13 % jejich rozpočtu). Zbytek má pokrýt školné, byť z většiny vypůjčené od státu. Počítá se, že školné by univerzitám mělo přinést 4,9–5,7 miliardy liber podle toho, jak vysoké školné si nakonec univerzity nastaví.

Lepší motivace studentů i škol

Hlavním principem celé reformy je jednoduchá myšlenka: Místo aby terciární vzdělávání platil přímo státní rozpočet, peníze stát půjčí studentům tak, aby s nimi naložili podle svých představ. Studenti budou mnohem více motivovaní vybírat si odpovědně jak školu, tak obor. Zároveň se za své peníze budou chtít více naučit, a to se odrazí ve studijním úsilí i v důsledném sledování kvality výuky.

Univerzity se pochopitelně budou o studenty muset více snažit. To je povede ke snaze nabízené kurzy co nejvíce zatraktivnit a poskytnout co nejvyšší přidanou hodnotu. Konkurence pro ně znamená větší práci, nemůže tak překvapit, že univerzity proti reformě protestují nejhlasitěji, ačkoliv se objem peněz dostupný školám má po reformě zvýšit.

Sociální aspekty

Celý systém má jasně nastavené parametry. Půjčky absolventi splácí až při překročení ročního platu 21 000 liber (hranice zvýšena oproti předchozím 15 000) a po dobu maximálně 30 let. Případné nesplacené částky jsou odepsány. Britská vláda odhaduje, že se bude muset odepsat zhruba 30 % vypůjčených prostředků. Už tato podmínka zajišťuje sociální ohleduplnost, a k tomu přispívají sociální podpory studentům z rodin, jejichž roční příjmy nedosahují 60 000 liber.

Dopady v prvním roce

Výroční zpráva UCAS, která sleduje přihlášky na britské univerzity, umožňuje hodnotit dopad reformy na první ročník studentů v novém režimu. Podle očekávání se snížily jak počty přihlášených, tak počty přijatých studentů. Ačkoliv by to nahrávalo kritikům reformy, pro dostatečnou vypovídací hodnotu je nutné zvážit údaje za delší období. Obě hodnoty totiž byly pro podzim 2011 rekordní a pokles pouze naznačuje návrat k normálu.

Pokud pomineme zahraniční uchazeče, britské přihlášky poklesly mezi roky 2011 a 2012 o 7,6 % na 544 800. Z nich univerzity registrovaly 407 400 přijatých, tedy o 5,5 % méně. Přitom ještě v roce 2004 se na univerzity hlásilo jen lehce přes 400 000 Britů a přijatých jich bylo méně jak 340 000. Od krize v roce 2008 si mnoho mladých jednoduše vybralo vzdělání jako alternativu k práci. Nový systém financování tento přebytečný nárůst poptávky pouze posouvá k přiměřenějšímu stavu. Tomu odpovídá i fakt, že podíl mladých ve věku 18–19 let, kteří byli přijati, se v roce 2012 dokonce zvýšil, a naopak poklesl počet přijatých ve vyšším věku. Stejně tak se zvýšil podíl přijaté populace ze sociálně znevýhodněných oblastí.

Nepřiměřená kritika

Argumenty proti reformě nejsou vedeny z hlediska dostupnosti vzdělání – ta se totiž pro cílovou skupinu středoškolských absolventů nezměnila. Místo toho se negativní ohlasy soustředí na protest proti myšlence, že studenti budou mnohem více zohledňovat finanční přínosy vzdělání.

Jenže přesně to plýtvající a mnohdy v praxi nepoužitelné vysokoškolské kurzy potřebují. Právě proto by britská reforma mohla sloužit jako výborný příklad pro českého ministra školství.