Schengen pod tlakem – přijdeme o svobodu volného pohybu?

… to jsou jen útržkovité zprávy naznačující, že „se něco děje“ kolem jednoho ze základních principů a práv EU – volného pohybu osob.

 

V záplavě zpráv o šířící se střevní infekci, zapříčiněné zmutovaným kmenem bakterie E. coli a spekulací o tom, zda příčinou nákazy jsou španělské okurky či německé fazole, snahy změnit pravidla pro volný pohyb osob v rámci Schengenského systému po prudkém vzedmutí jitření strachu hrozbou „severoafrické záplavy Evropy“ pomalu utichá a dnes již nevzbuzují téměř žádnou pozornost a prakticky žádné emoce. A to přesto, že se dotýkají praktického života desítek milionů lidí členských zemí dohody o Schengenském prostoru. 

 

Historie:

Schengenský prostor (zkráceně Schengen) je území většiny evropských států, na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou. Za oficiální datum vzniku Schengenu je považován 14.červen 1985, kdy pět zemí (Francie, Německo, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko) podepsaly v hraniční vesnici Schengen smlouvu, ve které se dohodly na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí. 

 

Kontroly na hranicích nebyly zrušeny ihned, neboť tzv. Schengenská dohoda měla spíše deklarativní charakter. Všech pět uvedených zemí proto podepsalo v roce 1990 Schengenskou prováděcí úmluvu, na jejímž základě byly připraveny všechny podmínky nutné pro otevření hranic – zejména zprovoznění Schengenského informačního systému. Samotné pohraniční kontroly byly odstraněny v březnu 1995.

Česká republika se plně zapojila do schengenské spolupráce dne 21.prosince  2007, společně s dalšími 8 „novými“ členskými zeměmi EU.

 

Význam Schengenu:

Schengen lze považovat za úspěšný příklad principu evropské integrace. Jeho úspěšnost je však založena na klíčové (v mnoha oblastech na výhradní) působnosti členských států.  Zjednodušeně řečeno – úspěch Schengenu je založen na podstatě svého vzniku – odspodu – od jednotlivých členských zemí a na podstatě své existence – liniové – mezistátní dohoda s výrazně omezenou rolí Evropské komise! Můžeme-li a dokonce máme-li pochybnosti o kvalitě zajištění jiných základních práv a svobod, na nichž je založena evropská integrace, pak je to právě Schengen, co v každodenním životě představuje naplnění práva na  svobodný pohyb osob.

 

Nicméně, tak jako v řadě jiných případů, i dosažení rovnoprávného postavení České republiky a jejích občanů, nebylo automatické a vůbec ne samozřejmostí.  Je důležité si připomenout, že ačkoli se ČR stala členskou zemí EU 1. května 2004 a měla současně nabýt i práva volného pohybu, trvalo více než 3 a půl roku, než se pro její občany stal volný pohyb přes hranice bez kontrol realitou. Samotný proces vstupu do Schengenu by si zasloužil samostatnou analýzu, nicméně přesahuje rámec tématu. Vzhledem k aktuálním okolnostem však stojí za připomenutí, že získání práva na volný pohyb občanů České republiky byl extrémně politicky náročný proces, v němž pouze díky enormnímu úsilí jedinců, týmů expertů a spolupráce řady členských zemí, jsme v této oblasti stejně plnohodnotnými členy EU jako její tzv. staří členové, a že není rozdílu v právech, povinnostech a svobodách mezi Čechy, Němci, Francouzi, Rakušany apod. Kdyby toho nebylo, čekali bychom všichni ještě dnes na naplnění jednoho ze základních práv – volného pohybu jen proto, že žijeme na východ od Šumavy a na sever od Dyje.

 

Schengen v krizi?!

Jako každý projekt, obzvláště s rozměry, jaké představuje, se i Schengen potýká s řadou problémů:

- nerespektování požadované kvality ochrany vnějších hranic některými členskými státy (Řecko, Itálie)

- snahou různých „bezpečnostních expertů či struktur“ o rozmělňování principu zrušených hraničních kontrol na  vnitřní hranici pouhou změnou formy zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku (tzv. závojové pátrání v příhraničním pásmu a z něho plynoucí známý česko-německý konflikt v podobě kontrol českých vozidel hluboko v německém vnitrozemí, nesoucí charakter šikanování lidí)

- porušování společných pravidel ze strany některých států (např. Francie)

- využívání Schengenu k vnitropolitickým cílům (blokace rozšíření o Bulharsko a Rumunsko, plánované hraniční/příhraniční kontroly v Dánsku)

- návrhy takových změn schengenského evaluačního mechanismu, které ne zcela jistě povedou ke zlepšení provádění schengenského aquis a tedy i zkvalitnění Schengenu jako takového

- přetrvávající nerovnost v postavení starých a nových, velkých a malých včetně principu nedotknutelnosti pro vyvolené (Řecko, Itálie, nově také Francie)

- nekonečný příběh projektu SIS II (opět téma pro samostatnou analýzu o úspěšnosti tzv. evropských projektů, neboť odhady dosud vynaložených nákladů se pohybují mezi 500 – 750 miliony euro)

 

Tyto dlouhodobě neřešené problémy naplno vyhřezly tváří v tvář  severoafrické migrační vlně (Libye, Tunis) v uplynulých týdnech a měsících. Reakcí na aktuální migrační situaci ve Středomoří  byla francouzsko – italská iniciativa (na základě dohody Sarkozy – Berlusconi)  ulehčit možnost obnovit kontroly na vnitřních hranicích a v jejím důsledku zachovat vyšší policejní přítomnosti v příhraničí (viz německé kontroly českých řidičů) apod.

 

Nebyla by to Evropská komise, kdyby „nečinně“ přihlížela a nepokusila se situaci a její řešení uchopit do vlastních rukou.

 

Řešení, předkládané EK, je prezentováno jako „kompromis“ mezi rozdílnými snahami, jak změnit současná pravidla, na jejichž základě funguje Schengenský prostor. Předkládané tzv. kompromisní řešení  má umožnit obnovení hraničních kontrol na vnitřních hranicích schengenského prostoru v případě

- nepředvídatelného silného migračního tlaku na určitý úsek vnější hranice v důsledku událostí mimo EU,  tedy tam, kde selhala národní odpovědnost  jednotlivého státu, a také nově

- neplnění povinností vyplývajících z členství v Schengenu

 

Nebyla by to Evropská komise, kdyby si nepřidala něco ryze vlastního…

 

Mráz mi běhá po zádech, slyším-li slova eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Cecilii Mastromové: „Kdo teď spravuje Schengen? Jsou to samotné členské státy. My ale potřebujeme, aby to byl Frontex, Evropská komise a možná také nezávislí odborníci“.

Problémy jedněch (Itálie a Francie), neodpovědný přístup druhých (Řecko) je okamžitě využit třetím (Evropská komise), a to k „evropeizaci“ (centralizaci) toho, co až dosud bylo v dominantní působnosti členských zemí. 

 

Jaká má být pozice České republiky!

 

Česká republika má trvat  

- na bezpodmínečném zachování úplného zrušení ochrany vnitřních hranic. Má-li Schengen i nadále existovat jako základní instrument zajišťující volný pohyb osob v rámci EU, nelze jakýmkoli způsobem omezit jeho nejzákladnější princip – překračování vnitřních hranic bez kontrol pro všechny osoby bez ohledu na jejich státní příslušnost 

- na jasné a výlučné odpovědnosti členských států za příslušný úsek vnější schengenské hranice, včetně odpovídající přípravy na řešení předvídatelné migrační vlny. 

 

Česká republika má podpořit 

- revizi systému schengenského hodnocení členských států tak, aby bylo:

a)  možné objektivněji identifikovat nedostatky a umožnit jejich rychlé odstranění 

b) možné jeho rozšíření o možnost hodnotit dodržování pravidla zákazu ochrany vnitřních hranic

- možnost dočasného pozastavení schengenského členství u státu, který neplní povinnosti plynoucí ze schengenského acquis, jako výjimečné sankce, mající především preventivní účinek, ale znamenající reálnou hrozbu postihu toho, kdo nedokáže či nechce nést svoji dílčí odpovědnost vůči ostatním členským státům

 

Česká republika má zásadně odmítnout 

- požadavek na zařazení migrace mezi důvody pro znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích, který by umožňoval obnovovat hraniční kontroly kvůli jakékoli migrační vlně a ve svém důsledku by rušil právo volného pohybu

- uvolnění pravidel pro znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích, které by umožnilo větší využívání tohoto instrumentu dosud vyhrazeného pouze pro vyjímečné situace a na omezenou dobu

- přesun odpovědnosti za dočasné obnovení hraničních kontrol z jednotlivého národního státu na Evropskou komisi

- takovou revizi současné (již nevýhodné) alokace „evropských“ peněz, která bude ve prospěch těch v minulosti nezodpovědných na úkor  odpovědných, tedy porušení pravidel proporcionality mezi jižní a východní vnější hranici

- další posilování postavení agentury Frontex ve smyslu její postupné proměny na „evropskou pohraniční stráž“, která by převzala odpovědnost za zajištění ochrany hranic místo členských států

 

Závěr:

Letošní červen bude pro českou republiku a její občany důležitý hned v několika oblastech. Měl by přinést vyluštění tajenky jaký bude osud vlády a jejích reformních ambicí tváří v tvář tragikomickému třeštění jednoho z koaličních partnerů (VV). 

 

Současně však, bez ohledu na dění u nás, proběhne již 9. června jednání Rady JHA a následně pak 21. června jednání Evropské rady. Výsledek jednání bude zásadní pro další existenci schengenského systému. 

 

Zatím existuje shoda pouze na tom, že Schengen musí být zachován… (ponechávám raději bez komentáře)

 

Není Schengen jako Schengen. Přejme si, aby ostnaté dráty, které kdysi dělily Evropy zůstaly jednou provždy minulostí a nenahradily je jiné, na první pohled sice méně viditelné, přesto však Evropský kontinent rozdělující.