Solární pětiletka

28. duben 2011 | Autor: Jan Průša

Podle Energetického regulačního úřadu jich k 1. listopadu 2010 do sítě bylo připojených 11 251 s výkonem téměř 1 000 MWe a solární elektrárny dnes tvoří přes pět procent z instalovaného výkonu necelých 19 GWe.

Podle Energetického regulačního úřadu jich k 1. listopadu 2010 do sítě bylo připojených 11 251 s výkonem téměř 1 000 MWe a solární elektrárny dnes tvoří přes pět procent z instalovaného výkonu necelých 19 GWe. 

 

Tak rychlý nárůst bychom si v tržních podmínkách mohli představit za velmi výjimečných podmínek: pokud se objeví výrazně lepší technologie (např. nástup mobilních telefonů); pokud podnikatelský záměr vyjde vstříc poptávce po produktu, který dosud neexistoval (např. čtečka elektronických knih); nebo pokud podnikatelský záměr dokáže existující produkt poskytnout výrazně levněji za jednotku vnímané kvality (např. Student Agency v autobusové dopravě). Nejúspěšnější případy většinou kombinují více z uvedených možností.

 

 

 

 

Efektivní výroba? Jen s dotacemi.

Z dostupných statistik vyplývá, že sluneční elektrárny nesplňují ani jedno tržní kritérium. Produkují podřadný produkt mnohem dráž pomocí technologie s nižší efektivitou. Stát garantuje producentům solární elektřiny cenu zhruba desetkrát vyšší, než je obvyklá tržní cena (ta momentálně kolísá kolem 50 EUR/MWh). Výrobci oplátkou dodávají elektřinu do sítě nepředvídatelně a nerovnoměrně, čímž zatěžují rozvodnou soustavu a vytvářejí zvýšené nároky na vyrovnávací zdroje s rychlým startem (zejména paroplynové elektrárny).

 

Stát těmito dotacemi sledoval zdánlivě chvályhodný cíl: podpořit ekologičtější zdroje elektřiny, především co se týče emisí CO2. Potom ale měla tato politika být uskutečněna jinak. Existuje trh s emisními povolenkami, který oceňuje emise CO2. Solárním elektrárnám mohlo být přiděleno více povolenek poměrně k nižším emisím CO2. Pokud by výnosy z jejich prodeje pokryly ztrátu z nižší výkonnosti solárních elektráren, jednalo by se o ekologicky efektivní investici.

 

Proč politikové nepřijali řešení na tržní bázi? Nabízí se vysvětlení, že úspory CO2 jednoduše nejsou tak velké, jak je jejich zastánci prezentují. Místo toho parlament zvolil arbitrárně vysokou garantovanou cenu, která v příštím roce vytvoří očekávanou ekonomickou ztrátu 41 miliard korun.

 

Rozhodnutím vlády nakonec neponesou všechny tyto náklady přímo spotřebitelé. Část bude uhrazena ze speciální daně na výrobce. Musíme si však uvědomit, že ekonomické zdroje už byly vyplýtvány. Křemík, který se neefektivně použil v solárních panelech, už nikdo nevrátí zpět na trh, a například výrobci počítačových čipů tak budou čelit vyšším cenám křemíku, než by bývali mohli.

 

Jinými slovy, politika solárních elektráren je od začátku do konce výrazně ztrátová.

 

 

 

Evropský kontext

Případ plýtvání na obnovitelné zdroje energie je důsledkem požadavků z EU. Bylo slyšet hlasy, že české ztráty jsou důsledkem neschopnosti českých politiků, kteří neumí kvalitní bruselské nápady převést do praxe. Jak se však ukazuje, česká zkušenost není ojedinělá a podobné problémy trápí i jiné státy, například Německo a Španělsko.

 

V polovině října varoval Stephan Kohler, ředitel Německé energetické agentury (DENA), před hrozbou kolapsu německé rozvodné sítě kvůli nadměrné výstavbě solárních elektráren. Očekává se, že v Německu přibude v příštích dvou letech kolem 10 GWe ročně, čímž by kapacita stoupla na celkových 30 GWe. Na konci příštího roku by tedy solární kapacita přesáhla instalovaný výkon celé ČR. Kohler však považuje za rozumnou zhruba desetinovou výstavbu a požaduje omezení současných plánů. Vyšší solární kapacita než 30 GWe už by pro síť údajně nebyla zvladatelná.

 

Ve Španělsku zase audit odhalil, že solární elektrárny dodaly v období prosinec 2009 až leden 2010 mezi půlnocí a sedmou ráno celkem 4 500 MWh elektřiny. Při tomto podvodném čerpání dotací byly solární panely pravděpodobně osvětlovány pomocí dieselových agregátů. Vláda sice nabídla amnestii viníkům, kteří se přiznají, ale téměř nikdo této nabídky nevyužil.

 

Vzhledem k obrovské náročnosti na veřejné finance už španělská vláda také snížila garantovanou cenu elektřiny nově postaveným solárním elektrárnám o 45 procent. Kvůli výhrůžkám arbitráží však cenu zatím nezměnila pro existující elektrárny. 

 

 

 

Experimenty budou pokračovat

 

Podobnými arbitrážemi hrozí i majitelé českých solárních elektráren. Čeští daňoví poplatníci a spotřebitelé elektřiny musí doufat, že zvítězí výklad, podle kterého dotace (stejně jako nižší daně) nejsou právně vymahatelné.

 

I tak se ale do budoucna zřejmě dočkáme dalších ztrát. Plány EU na podíl obnovitelných zdrojů energie jsou neúprosné (ČR má v tomto ohledu závazek 13 procent do roku 2020) a na ekonomické faktory se v nich příliš nehledí.