Velká Británie v roce 1979

25.září 2014

Přesuňme se nyní všichni na počátek historie, do doby vzniku světa, do časů, než se Margaret Thatcherová stala premiérkou.

Člověk se ráno probudí, patrně si poslechne státní rozhlas nebo se podívá na státní televizi. V koupelně si vyčistíte zuby a umyjete se státní vodou, kterou ohřívá státní plyn, státní elektřina, státní uhlí nebo státní ropa. K snídani si člověk dá státní vajíčko, uvařené na plynovém sporáku, který vyrobil stát, nebo na státem vyrobeném elektrickém vařiči. Vezmeme do ruky nůž či lžičku ze státní oceli a můžeme se pustit do jídla.

Cestou ze státem vlastněného domu (a 35 procent jich takových bylo) byste se zastavili u schránky, abyste si vyzvedli státem dodávanou poštu, jež má pravděpodobně tři dny zpoždění, a pak už byste mohli nasednout do svého (státem vyrobeného) auta. Při nastupování musíte dávat pozor na odpadky, které na zemi nechali státní popeláři nebo je zapomněli sebrat státní čističi silnic. Poté si to už můžete šinout do své státem placené práce. Jen ještě dovezete děti do jejich státní školy, manželku vyložíte u státní nemocnice a cestou se snažíte na silnici vyhýbat státem vyráběným náklaďákům a autobusům. Pak už jen zaparkovat ve státní garáži. 

Dopoledne strávíte na státním telefonu, třeba abyste si zařídili cestu státními aerolinkami státem vyrobeným letadlem, jež startuje ze státního letiště, na které se dostanete díky službám státních autobusů. Možná si však jen zařizujete výlet státními železnicemi a třeba se na noc zastavíte v jednom ze státem vlastněných hotelů. Nebo možná vyrazíte na výlet státním trajektem na státem postavené lodi ze státem vlastněného přístavu. Tomu se prostě říká volba!

Chci tím říct, že v roce 1979 mohl člověk strávit celý den, aniž by nutně vůbec narazil na produktivní, soukromý sektor ekonomiky. A všechna tato státní odvětví byla neefektivní, všechny jejich služby byly předražené a většina státních podniků prodělávala a požadovala vysoké daně, z nichž by se platily dotace na jejich provoz. A nejen to! Všechny též zvyšovaly náklady soukromých podniků, jelikož nabízely předražené služby cestování, účtovaly předražené ceny za komunikační služby a energie.

Stále sice máme státní poštu a státem vlastněné londýnské metro, ale zbytek již dnes neexistuje. Při pohledu zpět se to zdá jako noční můra, ale takový svět opravdu existoval. Dělo se to a my jsme měli štěstí, že jsme se z tohoto špatného snu probudili.