Visegrádská skupina v Evropské unii: Koncept minulosti, nebo nástroj budoucnosti?

27.březen 2013 | Autor: Michal Kořan

Visegrádská spolupráce (V4) prošla v uplynulých čtyřech letech značným vývojem. Po tápání v období kolem vstupu do EU nalezla V4 v letech 2009 až 2012 smysl své existence. Většina oblastí nově posílené spolupráce má společného jmenovatele: jsou to většinou otázky spjaté s agendou Evropské unie.

 

Přesto existuje nezanedbatelný kritický proud, který vidí dlouhodobý vývoj visegrádské spolupráce pesimisticky. Je to paradoxně právě kvůli fundamentálním rozdílům mezi jednotlivými zeměmi V4 v pohledu na budoucnost EU.

Tato skepse není ničím novým. Provází V4 od samého počátku její existence. V devadesátých letech zvolily visegrádské země sólovou integrační cestu do EU, beze snahy o regionální koordinaci. Princip „závodu-regaty“ byl zachován i ve finálních fázích vyjednávání o vstupu do EU. Když měly státy V4 poprvé možnost jako členské země společně koordinovat svůj postup na půdě Unie (jednalo se o vyjednávání o finanční perspektivě na období 2007 až 2013), na poslední chvíli zoufale selhaly.

Podobné neúspěchy přispěly k tehdy rozšířenému argumentu, že visegrádská regionální spolupráce je v rámci EU zbytečná. V multitematickém unijním prostředí je nutné vytvářet pružné ad hoc koalice, nikoli trvalé koalice regionální, ale Visegrád takové strategii neodpovídá.

Visegrádské úspěchy

Pokud se však s desetiletým odstupem tážeme, jak visegrádský region zareagoval na vícenásobné krize a jiné nepříznivé momenty, které zasáhly Evropu a svět v letech 2008 až 2012, ukáže se zcela odlišná perspektiva. Připomeňme rusko-gruzínský konflikt, rusko-ukrajinskou plynovou krizi, necitlivě provedený „reset“ v americko-ruských vztazích a obecnou redukci amerických ambicí v transatlantických vztazích. K tomu připočtěme globální finanční krizi, následnou krizi eurozóny a institucionální únavu EU, přelévající se i do „únavy z rozšíření“. Přes silně destabilizující potenciál těchto událostí z nich vyšel Visegrád posílen.

Na rusko-gruzínský konflikt reagoval Visegrád zesílením koordinace v politicko-bezpečnostní oblasti, na rusko-ukrajinskou plynovou roztržku prohloubením spolupráce v energetické oblasti, na únavu z rozšíření zvýšením společného důrazu na východní a jihovýchodní dimenzi vnější politiky EU. Státy V4 rovněž bezprecedentně posílily schopnost koordinace či alespoň vzájemného informování při přípravě unijní agendy. V reakci na relativní ústup zájmu Spojených států o Evropu jako celek (a o střední a východní Evropu obzvláště) byla V4 schopna efektivněji hledat nový obsah svého vztahu s Amerikou.

V neposlední řadě V4 v posledních dvou letech výrazně zvýšila snahu překonat mnohaleté překážky bránící kýžené spolupráci v obranné oblasti s cílem lépe zvládnout negativní dopady rozpočtových škrtů a společně budovat či alespoň udržovat své obranné kapacity.

Země V4 se sice neshodují na vhodném řešení současné krize eurozóny, sdílejí však obavu, aby nově vznikající nástroje evropského fiskálního a ekonomického vládnutí nepodkopaly stávající institucionální systém. A v neposlední řadě hrála V4 (i přes rozporuplná a skeptická očekávání) významnou úlohu při vyjednávání nadcházejícího víceletého finančního rámce jako ústřední platforma „skupiny přátel koheze“.

Nelze pominout fakt, že v oblasti budoucího institucionálního uspořádání EU se země V4 neshodují. Kromě toho by bylo možné poukázat na bezpočet dalších oblastí, kde je spolupráce V4 téměř a priori vyloučena. Tyto oprávněné postřehy pak často bývají převtěleny do názoru, že Visegrád nemá budoucnost. Byla by ale chyba V4 znovu odepisovat. Za více než dvacet let spolupráce se země V4 naučily efektivně spolu komunikovat a spolupracovat a vytvořily si k tomu kvazi institucionální koordinační rámec. Visegrádskou spolupráci bychom tudíž měli považovat především za nástroj, který přes nepříliš slibné počátky nabyl léty používání jedinečného a nenahraditelného významu.

Tři úkoly pro Visegrád

Jako každý nástroj ovšem potřebuje být i V4 dále inovována a vylepšována. Z hlediska budoucího působení V4 v rámci EU se nabízejí především tři střednědobé cíle. Tím prvním je zásadní posílení vnitroregionální koheze jako základu pro budoucí makrore­gionální růst. Na česko-polském, slovensko-polském či slovensko-maďarském pomezí leží regiony, v nichž žijí statisíce obyvatel. Tyto oblasti se nacházejí v samém srdci Evropy a oplývají nezanedbatelným růstovým potenciálem. Přesto jde o regiony periferní, se všemi negativními sociálními a ekonomickými důsledky, které to přináší. Z regionálního, přeshraničního a infrastrukturního propojování a z napojení této agendy na unijní programy je proto žádoucí učinit nové velké politické téma Visegrádu.

Druhým cílem by mělo být posílení vzájemné důvěry a solidarity mezi visegrádskými zeměmi a tyto prvky pak přenést zejména do společné podpory kandidátů pro nejrůznější unijní (ale i další multilaterální) instituce. V této oblasti spočívá obrovský, dosud však zcela nevyužívaný potenciál.

V neposlední řadě by mělo dojít k posílení politického rozměru visegrádské spolupráce. Visegrád začal, vyvíjel se a nadále funguje jako fórum založené výhradně na exekutivní složce vládnutí. Pro budoucnost V4 bude nutné zamyslet se nad způsobem, jak posílit legislativní složku, tedy jak docílit rozšíření visegrádské komunikace a koordinace také mezi zástupce národních parlamentů. Za současného institucionálního nastavení EU by podobné rozšíření přispělo k celkovému posílení pozice V4 v Unii, ovšem z dlouhodobého hlediska by se jednalo také o nástroj posílení vnitřní koheze visegrádské skupiny jako takové.

Pokud by byla tato tři doporučení realizována, došlo by ke zvýšení užitečnosti a efektivity V4 jako nástroje. Nadále však platí, že jako každý jiný nástroj je i subregionální spolupráce typu V4 užitečná v některých oblastech, zatímco v jiných by snaha o její využití byla nerozumná. Někomu to snad může připadat jako příliš pragmatický postoj k uskupení, které vznikalo v bohatýrských dobách let 1990 a 1991, zároveň je to však přístup, který V4 uchrání jak od zbytečného pesimismu, tak od přehnaných očekávání.