Amnestie na Slovensku

29.leden 2013   Autor :  Luboš Jemelka

Dvacátým výročím vzniku samostatného státu nebyla odůvodňována amnestie pouze v České republice, ale rovněž na Slovensku. Je proto na místě pozastavit se alespoň krátce u této slovenské amnestie a shrnout, koho se vlastně týká a jak je na Slovensku vnímána.

Obsah slovenské amnestie

Amnestie, kterou při příležitosti 20. výročí vzniku samostatné Slovenské republiky vyhlásil prezident Gašparovič, se týká:
—    trestů odnětí svobody pravomocně uložených přede dnem tohoto rozhodnutí, jejichž výkon je podmínečně odložen,
—    nevykonaných trestů odnětí svobody pravomocně uložených přede dnem tohoto rozhodnutí ve výměře nepřevyšující osmnáct měsíců, pokud byl takový trest uložen mladistvému nebo pachateli ve výkonu trestu s minimálním stupněm ochrany,
—    trestů vyhoštění pravomocně uložených před 1. srpnem 2004 osobám, které jsou nyní občany jiného státu EU nebo Evropského hospodářského prostoru,
—    trestů odnětí svobody pravomocně uložených přede dnem tohoto rozhodnutí za některé vojenské trestné činy.

Ve všech těchto případech bylo stanoveno, že se tresty odpouští a na pachatele se hledí, jako by nebyl odsouzený. Tato amnestie se ovšem nevztahuje na trestné činy s následkem smrti, těžké újmy na zdraví a škody velkého rozsahu (a to bez výjimek) nebo na tresty zanedbání povinné výživy, ohrožování mravní výchovy mládeže, šíření toxikománie, ohrožení pod vlivem návykové látky apod. Zde však existují výjimky, zejména pro osoby starší šedesáti pěti let, těhotné ženy pečující o další dítě mladší patnácti let nebo osamělé osoby pečující o nejméně dvě děti mladší patnácti let.

Jak je vidět, oproti české amnestii je tato „skromnější“, a to nejen proto, že ta česká promíjí například také nepodmíněné tresty uložené osobám, které dosáhnou v letošním roce 75 let, pokud tresty nepřevyšují 10 let (popř. které dosáhnou 70 let, pokud tresty nepřevyšují 3 roky), ale především proto, že nezastavuje žádná pravomocně neukončená trestní stíhání, tedy neobsahuje tzv. abolici.

V minulosti slovenský prezident Gašparovič již jednu amnestii udělil, a to v roce 2004 po nástupu do funkce. Ta se ovšem týkala zejména případů odnětí svobody za trestné činy spáchané z nedbalosti ve výměře nepřevyšující jeden rok, což vedlo k propuštění pouhých dvaceti vězňů. Nejvíce vězňů bylo na Slovensku omilostněno v rámci amnestie z roku 1990, kterou vyhlásil československý prezident Havel. Slovenská nápravná zařízení tehdy opustilo asi 10 tisíc lidí.

Ohlasy slovenské amnestie

Tato amnestie ze dne 2. ledna 2013 vyvolává rozporuplné reakce. I když však má nemálo kritiků, je třeba uvést, že nevyvolává takové negativní ohlasy jako její rozsáhlejší obdoba v Česku (alespoň nebylo zaznamenáno, že by byly kvůli ní z úřadů či škol sundávány obrazy s prezidentem). Je-li totiž na Slovensku kritizován rozsah slovenské amnestie, je poukazováno na Českou republiku, jejíž amnestie (vztahující se na více než 32 tisíc lidí) je řádově větší. Pozitivní efekt amnestie bývá spatřován v tom, že pomáhá Slovensku řešit problém přeplněných věznic. Kapacita věznic se sice ani touto amnestií nijak zásadně neuvolnila, nicméně se podařilo dosáhnout toho, aby byl celkový počet vězňů nižší, než je kapacita věznic (po amnestii klesla kapacita věznic z cca 108 % na 99 %). Opomenuto nebývá ani to, že slovenská amnestie nezastavuje žádná pravomocně neukončená trestní řízení, a nemůže proto znamenat pomyslné zametení některých velkých kauz „pod koberec“. Na druhou stranu zde ale panují obavy ze zvýšené míry kriminality. Současně se vyjadřuje lítost nad promarněným úsilím dostat nyní propuštěné osoby za mříže a v amnestii jako takové je spatřován, dle autora oprávněně, políček do tváře spravedlnosti.