Důstojnost musí být chráněna

Před několika dny zveřejnila Unie svobody svůj záměr iniciovat novelu trestního zákona a vypustit z něj trestný čin pomluvy. Pomluva podle jejich názoru zasahuje do svobody projevu. Dalším argumentem má být i to, že tento trestný čin je údajně často zneužíván podáváním neodůvodněných trestních oznámení. Vypuštění skutkové podstaty jednoho trestného činu může na první pohled vypadat jako drobná změna. Opak je však pravdou. Jde totiž o principiální zásah, který zasluhuje vážnou diskusi. Spor o to, zda pomluva bude, nebo nebude nadále trestným činem, je totiž též sporem mezi svobodou projevu a ochranou cti a vážnosti každého z nás.

 

Odpovědnost a svoboda

 

Jako pravicový politik se budu vždy zasazovat o co největší rozšíření prostoru pro svobodu každého občana. Přesto jsem přesvědčen, že boj za odstranění skutkové podstaty trestného činu pomluvy z našeho trestního práva není bojem za větší svobodu. Svoboda nemůže existovat bez odpovědnosti. Právě odpovědnost za vyřčené slovo a za případný zásah do práv druhého patří k obecným pravidlům, která musí ctít každý. Kromě právní tradice je nutné hodnotit trestnost pomluvy i z hlediska našeho ústavního pořádku. Článek 10 Listiny základních práv a svobod deklaruje právo každého z nás na zachování osobní cti. Práva zaručená listinou jsou práva, která máme vůči veřejné moci. Veřejná moc musí zajistit jejich naplnění. Je proto logické a správné, že vedle občanskoprávní žaloby na ochranu osobnosti, kterou může podat dotčená osoba sama, je čest a morální integrita chráněna též v zájmu náš všech - trestním právem. Právo vlastnit je také naší svrchovanou soukromou sférou, a přesto považujeme za přirozené, že jeho narušení je předmětem ochrany orgánů veřejné moci. Jinými slovy připadá nám naprosto samozřejmé, že krádež je postihována a trestána, ačkoli máme možnost se bránit sami občanskoprávní žalobou. Čest, vážnost a důstojnost jedince jsou hodnotou, kterou je třeba chránit. Tak jako všichni chceme žít v zemi, kde se nekrade, nepochybně chceme žít v zemi, kde panuje vzájemná úcta a respekt a kde není možno druhého beztrestně napadat a osočovat.

 

Omezení svobody projevu?

 

Zastánci vypuštění pomluvy z trestního zákona argumentují tím, že jeho existence omezuje svobodu projevu. I to je argument, se kterým je třeba polemizovat. Svoboda projevu obsahuje podle naší Listiny základních práv a svobod mnohé - právo zastávat názory, právo přijímat a šířit informace. Právě Evropská úmluva však doplňuje, že ˝výkon těchto práv může podléhat příslušným sankcím, jsou-li stanoveny v zákoně˝. Není tedy na překážku svobodě projevu, jestliže právní řád konkrétního státu považuje pomluvu za trestný čin. Pro úplnost dodávám, že trestnost neoprávněného zásahu do práv jedince má rovněž svoji nepominutelnou preventivní roli. Skutečnost, že trestného činu pomluvy je zneužíváno k podávání trestních oznámení, neobstojí jako argument pro jeho vypuštění z trestního zákona už vůbec. Touto logikou bychom mohli z trestního zákona vypustit trestné činy všechny. Rozhodnutí o tom, zda byl trestný čin spáchán, přísluší soudu. Subjektivní přesvědčení toho, kdo podává trestní oznámení, k tomu opravdu nestačí. Přesto, anebo právě proto si má být každý, kdo je přesvědčen, že jeho osobní práva byla napadena, jistý v tom, že je pod spravedlivou ochranou orgánů veřejné moci. Argumenty uváděné pro podporu vypuštění trestného činu pomluvy proto hodnotím jako nepřesvědčivé a samotný záměr považuji za špatný.