Konec několika slovinských snů

  Autor :  Petr Sokol

Slovinsko bylo dlouhá léta představováno jako „východoevropské Irsko“ – premiant v transformaci a nejúspěšnější země z evropských kandidátů na vstup do EU. Nikdo nepochyboval, že má být přes svůj jugoslávský rodokmen v první vlně rozšíření Unie. Slovinsko také jako první nová členská země již po třech letech unijního členství vstoupilo do eurozóny.

 

Pak se ale začalo projevovat, že skutečnost, že země nikdy neprošla opravdu tvrdou transformací ekonomiky, musí mít své následky. Když voliči odmítli v referendu ekonomické reformy, padla levicová vláda Boruta Pahora a byly vypsány předčasné volby. Jenže ty překvapivě nepřinesly triumf favorizované pravicové opozice kolem bývalého premiéra Janeze Janši, ale vzestup nové „strany“ Pozitivní Slovinsko, kterou teprve dva měsíce před volbami založil nezávislý lublaňský primátor Zoran Jankovič. Fakt, že tento muž bude téměř jistě novým slovinským premiérem, ukazuje další projev stavu, kdy krize kácí jednu vládu za druhou a zejména ve východní polovině starého kontinentu vede ke vzniku nových politických stran.

Levicový Berlusconi? 

Zoran Jankovič může v mnohém připomínat Silvia Berlusconiho, přestože jejich politické názory patří k opačným částem ideologického spektra. Jankovič vstoupil do politiky stejně jako bývalý italský premiér s pověstí nestranického muže, který rozumí ekonomice. Tady ale možné paralely přestávají platit, protože Jankovič nebyl majitelem úspěšného podniku jako Berlusconi, ale ředitelem jedné z největších sítí supermarketů v jihovýchodní Evropě, která nese jméno Mercator a v jejímž čele stál v době, kdy tato společnost byla z velké části vlastněna slovinským státem.

 A navíc platí, že Jankovič nevstoupil do politiky úplně dobrovolně, ale spíše z potřeby pomstít se. V roce 2005 neodcházel z čela slovinských „samoobsluh“ ze své vůle, ale protože ho ­odvolal tehdejší pravicový slovinský premiér Janez Janša – mimochodem tentýž Janša, který byl nyní ve volbách hlavním soupeřem Jankovičovy nové politické síly. Jankovič to lídrovi slovinské pravice nikdy nezapomněl a po vstupu do politiky dělal vše pro to, aby se slovinské pravici nedařilo. V roce 2006 sestavil nezávislou kandidátku a kandidoval s ní na primátora slovinské metropole Lublaně.

1 : 0 pro Jankoviče

V kampani Jankovič zúročil své komunikační dovednosti z dob, kdy fungoval v hospodářské sféře, a výsledek se dostavil v míře, kterou možná ani sám nečekal. V přímé volbě primátora získal již v prvním kole téměř dvě třetiny všech odevzdaných hlasů a ve volbě městských zastupitelů jeho kandidátka obsadila 23 ze 45 křesel a mohla město řídit bez spolupráce s jinou koaliční stranou.

Jankovič se do primátorování pustil s velkou vervou a manažerským přístupem. Prosadil reformu komunálních služeb, ale hlavně se zaměřil na velkou investiční akci, která měla za cíl vybudovat v Lublani chybějící národní fotbalový stadion a krytou multifunkční halu. Oba projekty propojil do velkého komplexu a přidal k nim velký park a nákupní centrum. Při budování areálu se znovu ukázalo, že Jankovič myšlenkově patří k levici, protože akce vedla k rekordnímu zadlužení hlavního města. Jenže Lublaňanům to očividně nevadí, protože Jankovič po čtyřech letech přesvědčivě obhájil primátorské křeslo i většinu v městském zastupitelstvu. To už ale za sebou měl první díl odvety vůči muži, který ho zbavil vedení firmy, již osm let rozvíjel, a snažil se mu komplikovat i primátorování, když zrealizoval plán, z něhož se možná později mohl učit i český ministr financí Kalousek. Tehdejší premiér Janša totiž po Jankovičově nástupu do čela metropole změnil rozdělení daní, které vzalo prostředky Lublani a převedlo je menším obcím na venkově, kde mají Janšovi demokraté voličskou základnu.

V roce 2008 proto Jankovič nepřekvapivě investoval celou svou veřejnou popularitu do podpory levicové opozice, která v parlamentních volbách odstranila i díky mnoha hlasům z tradičně levicové „Jankovičovy“ Lublaně J. Janšu z čela vlády. 

Jak se později ukázalo, slovinské levici, kterou tvořili postkomunisté vystupující pod názvem Sociální demokraté (SD), transformovaný komunistický svaz mládeže neboli Liberální demokracie Slovinska (LDS), od ní odštěpená sociálně-liberální formace „Skutečně“ (slovinsky Zares) a evropsky nejúspěšnější strana důchodců DeSUs, poskytl Jankovič svou podporou možná trochu medvědí službu, protože se levice k moci dostala za časů ekonomické krize. Nový premiér Borut Pahor ještě stačil změnit daňový systém ve prospěch Lublaně, ale pak udeřila ekonomická krize, která zemi se silným státním sektorem velmi výrazně postihla. Pahor se pokusil pře­kročit svůj socialistický stín a zahájil úsporné reformy. Jenže dřívějším blahobytem zhýčkaní Slovinci návrhy odmítli v referendu, které populisticky vyvolal tamní odborový svaz.

Nová levice

Levicová vládní koalice se po prohře v referendu začala drobit a lídr opozice – Jankovičův starý známý – Janša toho využil k vyslovení nedůvěry premiéru Pahorovi. Janša si v následně vypsaných předčasných volbách hodně věřil a dokonce se v zemi na počátku kampaně spekulovalo, zda nebude mít sám parlamentní většinu. Pak sice podpora jeho Slovinské demokratické strany (SDS) lehce poklesla, ale stejně všechny průzkumy věštily její výhru. Jenže do hry znovu vstoupil Jankovič, kterého několik týdnů přemlouvalo mnoho osobností slovinské levicové scény (kromě lídrů levicových politických stran), aby vstoupil do celostátní politiky. Nakonec se Jankovič k tomu kroku rozhoupal a založil kandidátku Pozitivní Slovinsko. V kampani mimo jiné sliboval, že žádné tvrdé reformy dělat nebude, ale stavěl hlavně na své osobní popularitě. Když Janša na něj zkusil „vytáhnout“ nejasné majetkové poměry, zjistilo se, že Janša je na tom v tomto ohledu hůře, a to je navíc vyšetřován za údajnou korupci při nákupu obrněnců od finské firmy Patria za dob svého premiérování (mimochodem Patria porazila ve Slovinsku Steyr). 

Jankovič jako nová tvář proto nakonec korupcí „umazaného“ Janšu ve volbách se svou novou kandidátkou předběhl, a přestože mají on a jemu blízké levicové strany v parlamentu jen 44 z 90 křesel (stejně jako potenciální Janšův blok pravostředových stran), bude téměř jistě premiérem, protože na svou stranu pravděpodobněji získá dva zástupce národnostních menšin. Mimo jiné protože Jankovič je sám napůl Srb. To je mimochodem další převratný moment v letošních volbách. Kdo by totiž čekal před dvaceti lety, že v čele čerstvě nezávislé země může stanout někdo, kdo se narodil v zemi hlavního nepřítele slovinské samostatnosti – v Srbsku.