Od Smitha a Hayeka ke studiu PPE

31.leden 2016   Vedl rozhovor :  Josef Šíma

O přirozených sklonech k drancování, rozmarech ekonomického hlavního proudu, ekonomické analýze politiky a fundamentálních otázkách při studiu společnosti s profesorem Peterem Boettkem, ředitelem programu Philosophy, Politics, Economics (PPE) na George Mason University.

Pane profesore, často při diskusích o vývoji ekonomického myšlení rozlišujete mezi ekonomickým hlavním proudem (mainstream) a ekonomickou hlavní linií (mainline). Proč?

K tomuto rozlišování mne vlastně vedlo několik věcí. Zaprvé, jako čerstvý doktor ekonomie jsem na začátku své kariéry často slyšel: „Postoj, který zastáváte, ale není ekonomickým hlavním proudem!“ Nějak jsem to nedokázal pochopit, jelikož mezi mými profesory byli nositel Nobelovy ceny (Buchanan), zasloužilý člen Americké ekonomické společnosti (Tulluck), druhý vítěz Medaile Johna Batese Clarka (Boulding). Studoval jsem zkrátka u těch, jimž bychom mohli říkat akademická elita, a mé myšlenky pouze odrážely různé prvky jejich myšlení. A řada akcentů v mém myšlení přicházela od dalšího držitele Nobelovy ceny (Hayeka) a dalšího zasloužilého člena Americké ekonomické společnosti (Misese). Navíc jsem v té době učil na Newyorské univerzitě a byl jsem jmenován National Fellow na Hoover Institution při Standfordské univerzitě se zaměřením na válku, revoluci a mír. Jak jsem mohl být mimo hlavní proud? V jistém smyslu byla ta výhrada ale zjevně oprávněná. Pracoval jsem s myšlenkami, které mnohým byly cizí – metodologicky, analyticky a ideologicky. Kdybychom však mohli cestovat v čase a byli schopní se přenést třeba do roku 1800 nebo 1900 a zeptali se lidí, jaké myšlenky zastávají ekonomové, domnívám se, že bychom v odpovědích slyšeli o myšlenkách, jež jsou blíže tomu, co říkám já, než co si myslí mnozí moderní ekonomové. 

Tento myšlenkový experiment jsem měl od 80. let vždy na paměti a jeho význam pouze narůstal, když jsem si uvědomoval podstatu rozkladu keynesiánského konsensu 70. let a rozpadu komunismu na konci 80. let. Neměla by 90. léta být počátkem nové éry přijetí myšlenek Misese a Hayeka, kteří v polovině 20. století byli nejsilnějšími kritiky varujícími před keynesovskou revolucí a vábením socialismu? Mises a Hayek vytvořili vědecké systémy, které se liší v důležitých aspektech i drobných detailech, ale nabízejí společný základní argument, jenž je základem kritiky socialismu, keynesovství a metodologických a analytických omylů moderního ekonomického ­myšlení, které mnohým znemožňují pochopit fundamentální vady těchto přístupů k ekonomickému plánování a ekonomické správě. Dnes ale vidím, že má očekávání z 90. let byla příliš optimistická, což mne přivedlo k zamyšlení, proč se tak stalo. Domnívám se, že se jedná v konečném důsledku o problém chápání metodologických a analytických otázek a že právě tomu je třeba věnovat pozornost. Přestože jsem tedy prvotně ekonom věnující se aplikované politické ekonomii se specializací na komparaci ekonomických systémů a mezinárodní rozvoj, soustředil jsem velkou část svého výzkumu a výuky na dějiny ekonomického myšlení a metodologii. To se pak odráží v mých publikacích v 90. letech a po přelomu století. 

Vyvrhelové ekonomické vědy

Zadruhé, v první dekádě 21. století jsem opakovaně navštívil Universidad Francisco Marroquin (UFM) v Guatemale. UFM je velmi unikátním místem z mnoha důvodů, ale jeden z nich je v tomto příběhu nejdůležitější. Tato univerzita byla založena a je řízena podnikateli. Podnikatelé – na rozdíl od akademiků – se velmi zaměřují na detaily a univerzitní kampus tomu odpovídá. Kam se podíváte, tam najdete odkaz na vzdělávací misi této univerzity. Když se blížíte ke katedře ekonomie, narazíte na malby všech velkých ekonomů, od klasiků až po moderní autory. Na jedné své návštěvě na UFM jsem se zaměřil na tyto malby. Zkoumal jsem, kdo na nich je, a hlavně kdo na nich není a co asi stálo za rozhodnutím, koho vymalovat, a koho ne. Je tam řada ekonomů, od Adama Smitha po Vernona Smitha, ale není tam Malthus, Marx, Keynes ani Samuelson. Sám Keynes kdysi řekl, že při sepisování své Obecné teorie stavěl na dílech vyvrhelů ekonomické vědy. Co tyto lidi ale spojovalo? Má odpověď je, že jde o způsob, jak chápali a přijímali či odmítali teorém „neviditelné ruky“ při objasňování ekonomických zákonitostí. To je zcela klíčový okamžik. 

Ekonomové hlavní ekonomické linie, počínaje Adamem Smithem, představují množinu základních tvrzení ohledně toho, jak ekonomika funguje a jak její fungování studovat. Ekonomie hlavního proudu je naproti tomu prostým sociologickým označením toho, zda jsou či nejsou vaše názory v daném okamžiku vědecky populární. Ona základní tvrzení ekonomů hlavní linie se dle mne soustřeďují na myšlenku, že člověk analyticky odvozuje teorém „neviditelné ruky“ z postulátu „racionální volby“ skrze „institucionální analýzu“. Hlavní linie ekonomického myšlení, od Adama Smitha po Vernona Smitha, věří, že existují „dobré důvody“ pro pravdivost tvrzení o seberegulaci tržní ekonomiky se správným institucionálním rámcem. Ekonomie „hlavního proudu“ občas tato tvrzení přijímá, jindy je odmítá. Proto tvrdím, že když se hlavní proud výrazně vzdálí od hlavní linie, dochází ke vzniku různých ekonomických škol v rámci ekonomie hlavní linie, jež se snaží ekonomický hlavní proud posunout zpět k základním ekonomickým otázkám a jejich vysvětlení, na kterých hlavní linie stojí. Příkladem není jen rakouská ekonomická škola, ale též ekonomie vlastnických práv, ekonomie veřejné volby, právo-a-ekonomie nebo nová institucionální ekonomie. Myšlenky, jež rozvíjejí všechny tyto myšlenkové směry 20. století, lze ve skutečnosti ve značné míře najít v dílech skotských filozofů století osmnáctého, jako byli Hume nebo Smith, ale též u francouzských liberálů 19. století, jakými byli Bastiat a Say.

Je ještě jeden důležitý důvod, proč se domnívám, že toto dělení je extrémně důležité pro mladého ekonoma. Zavržení něčího názoru z toho důvodu, že nereprezentuje hlavní proud, je způsobem, jak se vyhnout kritickému myšlení. Chci, aby se mladí lidé, kteří se vydají ve stopách Misese a Hayeka, nikdy necítili v rozpacích kvůli tomu, že intelektuálně tíhnou k těmto myšlenkám. Jsou to právě oni, a nikoli moderní technokraté, kdo staví na odkazu Adama Smithe. Musí dobře znát své intelektuální kořeny – neodmítat kritiku a snažit se z ní poučit – ale mít odvahu pustit se bez obav do debat o ekonomických problémech a podstatě ekonomické vědy. Není to intelektuální hra pro nesmělé; věda bolí, když se mýlíte! Chci, aby obzvláště příští generace rakouských ekonomů nebyla příliš nesmělá při obhajování správnosti svých základních metodologických a analytických pozic, a zároveň nechci, aby nabrala podobu arogantního přístupu excentriků, kteří se vyhýbají profesionálnímu kontaktu s ostatními ekonomy. Mluvíme zde o myšlenkách, které jsou příliš důležité na to, aby se z nich stala jen kuriozita na pokraji zájmu ekonomické disciplíny jako takové.

Hlavní ekonomická linie se musí stát hlavním proudem myšlení mezi dnešními ekonomy. A všichni, kteří jsme oddáni základním pravdám, které nás naše disciplína učí od dob Adama Smithe po dnešek, musíme být vědecky odpovědní, musíme efektivně komunikovat naše myšlenky, neustávat ve snaze přesvědčit kolegy z branže a ovlivnit příští generaci ekonomů skrze naši výuku. Těmto otázkám se věnuji ve své knihy Living Economics, kterou v roce 2012 vydala UFM spolu s Independent Institute a jež byla přeložena do Španělštiny a Rumunštiny. 

Svět politických privilegií

Zmiňoval jste, že jste studentem Jamese Buchana, který získal Nobelovu cena za to, že otevřel sféru politiky ekonomickému zkoumání. Jeho zásadní knihy však byly sepsány před více než půlstoletím. Mohou nám argumenty z poloviny 20. století říci něco relevantního o politických procesech dnes, v 21. století?

Zůstaňme u mého rozlišení na ekonomickou hlavní linii a hlavní proud. Co lze považovat za nejlepší satirické dílo kdy sepsané ekonomem? Je to Bastiatova Petice, což uznávají lidé napříč ideologickým spektrem. V tomto textu lobují výrobci svíček vládu, aby jim udělila privilegium, jež by je ochránilo proti neférové konkurenci slunce. Když byl Bastiatův argument znám a oceňován, proč se muselo čekat na druhou polovinu 20. století, aby byla znovuobjevena „teorie dobývání renty“? Důvodem bylo metodologické a analytické nepochopení, které ekonomické vědě bránilo tento poznatek využít. Ekonomický hlavní proud zapomněl, co říká ekonomie hlavní linie.

Pak přišli Buchanan s Gordonem Tullockem a znovuoživili představivost ekonomů. Buchanan nám často při hodinách říkával: „Neochotná mysl potřebuje mnohá opakování, aby přijala myšlenku, jež považuje za cizí.“ Proto se domnívám, že stejně jako pro nás, lidi žijící ve 21. století, nic ze svého poselství neztratila Bastiatova Petice, jež byla sepsána ve století devatenáctém, jsou pro nás neustále naprosto relevantní poznatky teorie veřejné volby, která analyzuje demokratické rozhodování. Buchananova ekonomie je v konečném důsledku jen o směně a institucích, v rámci nichž ke směně dochází.

Máme dva přirozené lidské sklony – Adam Smith poukázal na přirozený lidský sklon obchodovat a směňovat a Thomas Hobbes zase na náš sklon znásilňovat, rabovat a ­loupit. Která stránka lidské přirozenosti převáží, záleží na pravidlech společenské hry, v rámci nichž se pohybujeme. ­Důraz na pravidla této hry a strategie, které sledujeme při daných pravidlech, je základem Buchananova metodologického a analytického příspěvku k našemu porozumění politické ekonomii. 

Při své argumentaci hovoříte o ekonomii, politice a politické filozofii. Tyto tři oblasti jsou úzce provázány a často ve světě i v této kombinaci předkládány studentům v rámci vysokoškolských programů. Mnozí upřednostňují takovéto široké vzdělání před úzkou specializací, kterou nabízí většina škol. Vy jste ředitelem programu Filozofie, politika a ekonomie (PPE) na Univerzitě George Masona. V čem spatřujete výhody studia PPE?

Můj zájem o filozofii, politiku a ekonomii se zrodil během mých vysokoškolských studií, kdy jsem studoval pod rakouským ekonomem Hansem Sennholzem. Sennholz byl výborný přednášející a vždy nás vedle studia pozitivní ekonomické vědy upozorňoval na problémy sociální etiky a morální problémy, jež souvisejí s debatami o veřejných politikách. Vždy jsem tedy chápal, že politický ekonom musí zvládnout techniku ekonomické analýzy, aby správně rozuměl tomu, jak rozdílné institucionální uspořádání ovlivňuje schopnost lidí zapojit se do výroby a mírové spolupráce. To ale není konec. Správný ekonom musí chápat fundamentální morální a etické problémy, jež jsou spojeny s diskusí o roli vlády ve společnosti.

Ekonomie, ve které zůstala jen technická analýza, což se ve 20. století často stávalo, nám pak bohužel mnohdy dávala stále preciznější odpovědi na méně a méně zásadní otázky. V principu se celá disciplína stávala irelevantní při hledání odpovědí na ty nejdůležitější otázky, jež si historicky vždy kladla.

Smith 20. století

Váš PPE program na GMU má ve svém názvu jméno F. A. Hayeka. Proč je tam právě toto jméno, a ne jiné?

Za své motto jsme si zvolili Hayekovo tvrzení, že dobrým ekonomem nemůže být nikdo, kdo je pouze ekonomem. Hayek je Adamem Smithem 20. století a jeho dílo se klene přes několik disciplín. Pokrývá technickou ekonomii a veřejnou politiku, ale též teoretickou psychologii i filozofickou antropologii. Při tom všem je však Hayek pevně ukotven v hlavní ekonomické linii, takže jeho dílo vytváří jednotný celek. Přesně o to se také snažíme – o šířku, hloubku a analytickou jednotu. 

V minulých letech jste – např. za podpory Fulbrightovy nadace – aktivně pomáhal rozvíjet vzdělávací programy vysoké školy CEVRO Institut. Dnes zaujímáte post ředitele specializace na rakouskou ekonomii v rámci nového mezinárodního magisterského programu PPE, který jako první v ČR škola otevírá. Do Prahy budete každoročně jezdit a vyučovat. Co od tohoto projektu očekáváte?

Zaprvé, miluji Prahu jako krásné město a mám rád její intelektuální kulturu, takže jsem nadšen, že jsem součástí tohoto projektu vysoké školy CEVRO Institut. Na projektu PPE se podílí úžasná skupina lidí z celého světa, kteří mají k myšlence provázání filozofie, politiky a ekonomie blízko. Zadruhé, domnívám se, že tento program není pouze unikátní, co se týče Evropy, ale že bude klíčový při rozvíjení myšlenek ekonomie hlavní linie a politické ekonomie a že přispěje k tomu, že se tyto myšlenky budou dále šířit po světě. CEVRO Institut může i díky novým technologiím oslovovat talentované lidi po celém světě a vybudovat si svou podnikavostí vynikající renomé. 

A zatřetí, jsem samozřejmě potěšen, že při budování programu PPE padlo rozhodnutí zaměřit se na učení rakouské školy. Učení rakouské školy, jemuž dali vzniknout lidé jako Menger, Bohm-Bawerk, Mises, Hayek, Rothbard a Kirzner, se dále vyvíjí a v nové generaci pokračovatelů je několik lidí, kteří toto učení významně rozvíjejí. Náš program na CEVRO Institutu bude zaměřen jak na studium klasiků rakouské školy, tak na její moderní představitele – jako byli Rothbard a Kirzner –, ale též na studium prací, jež vnikly po roce 2000. Vysoké školy často nabízejí zaměření na ekonomii hlavního proudu se všemi technickými nástroji matematického modelování a statistické analýzy. Tento přístup ke studiu ekonomie není nutné zcela odmítat, nicméně náš program na CEVRO Institutu nabídne alternativu, přístup, který propojuje studium ekonomie se studiem politiky, filozofie a práva. Takový přístup vrací rakouskou ekonomii nejen metodologicky a analyticky k jejím kořenům ekonomie hlavní linie, ale též kulturně do střední Evropy, místa, odkud vzešli Menger, Bohm-Bawerk, Wieser, Schumpeter, Mayer, Mises, Machlup, Haberler, Morgenstern a samozřejmě Hayek.