Politici ve světě jednorožců - rozhovor

31.březen 2016   Vedl rozhovor :  Josef Šíma

O naivní víře ve svět bájných jednorožců, který neexistuje, o představách, jež formují naše názory na hospodářskou politiku, průlomové povaze sdílené ekonomiky a opravdové dobrovolnosti s ředitelem PPE programu na Duke University Michaelem Mungerem.

Pane profesore, jedním z Vašich proslulých příkladů, který nám umožňuje přemýšlet realisticky o politických procesech a hospodářské politice, je analogie s jednorožcem. Můžete prosím osvětlit, jak konkrétně nám mohou jednorožci pomoci v chápání politiky?

Problematika jednorožců je v celku obecná. Zastánci trhů, socialisté a vlastně všichni ostatní mají své politiky a také systémy, ve kterých si umějí představit, že tyto politiky mohou dobře fungovat. Ostatně, máme tu dva známé ekonomy pocházející ze zcela odlišných konců ideologického spektra, již bědují nad tímto problémem.

Ludwig von Mises: Jen zřídka se někdo zajímá o společenské problémy, aniž by byl veden touhou prosadit a uzákonit jisté reformy. Dříve než se lidé začnou seznamovat s tím, co nám nabízí věda, mají již většinou jasno, jaké konkrétní reformy chtějí prosadit. Jen pár jedinců má dostatek sil na to, aby byli schopni přijmout poznatek, který jim říká, že jejich reformy jsou nepoužitelné, a vyvodit z toho patřičné důsledky. Většina lidí se raději vzdá svého intelektu, než aby se vzdala svých představ. Lidé se nedokážou vypořádat s tím, že jejich utopie by měla ztroskotat na nezměnitelné podstatě lidské existence. Touží po nějaké jiné realitě, která by se odchylovala od reality tohoto světa. Chtějí se oprostit od světa těch, jejichž pravidla neuznávají. (Epistemologické problémy ekonomie)

Arthur C. Pigou: V každém odvětví, kde je důvod věřit, že sledování vlastního zájmu způsobí jinou alokaci zdrojů, než jaká je v nejlepším zájmu národní dividendy, dostáváme prima facie případ volající po zásahu státu. Jde však stále jen o předběžný závěr, a to do té doby, dokud nezvážíme, jaká vládní agentura by tuto intervenci mohla úspěšně provést. Nestačí postavit do protikladu nedokonalé přizpůsobení neomezovaného soukromého sektoru a nejlepší regulaci, kterou si ekonomové jsou schopni ve svých pracích představit. Nemůžeme totiž očekávat, že jakýkoli státní úřad dosáhne, nebo bude dokonce upřímně chtít dosáhnout tohoto ideálu. Státní úřady totiž čelí problému nedostatku informací, tlaku zájmových skupin a možnosti korupce. Síla vlivu jejich voličů může snadno při rozhodování nabýt vrchu. Tato výtka vůči zásahu státu do podnikání je platná jak v případě regulace soukromých podniků, tak v případě, kdy stát přímo některé služby sám dodává. (The Economics of Welfare) 

Jde o to, že máme jistou představu, čeho konkrétní politika teoreticky může dosáhnout. Když je realita jiná, máme sklon si raději představovat, jak by vše mohlo fungovat, než abychom si dali své představy do souladu s realitou. Zkrátka dáváme přednost jednorožcům, které si představujeme. Takové uvažování pak často vede k mylnému závěru, že bychom měli dělat „něco“.

X je problém. My se rozhodneme dělat „něco“.

Y je „něco“.

Proto se rozhodneme dělat Y.

Pokud ale někdo namítne, že Y neřeší X, tak ti, co věří v jednorožce, podrážděně reagují takto: „To jako chcete, abychom nedělali NIC? Vy prostě nesnášíte [lidi, kteří trpí X] “.

Předpokládejme tedy, že problémem je chudoba. Někdo navrhne zavedení stropu nájemného, tedy regulaci cen bydlení. Je ale známo, že regulované nájemné problém dostupného bydlení zhoršuje. Když to namítnete, zastánci této politiky řeknou: „Vy prostě nesnášíte chudé! Přeci s tím musíme NĚCO dělat!“

Studium PPE (Philosophy, Politics, Economics) nám velmi pomáhá tento problém řešit, jelikož kombinuje důslednou analýzu politik s uznáním etických aspektů dobročinnosti.

Moskytiéry jako rybářské sítě

Mohl byste prosím uvést pár reálných příkladů, ve kterých ekonomové podléhají tomuto způsobu myšlení a vykreslují svět jednorožců?

V USA je to například argument ve prospěch utrácení ohromných sum peněz na „podporu“ ekonomiky, přestože nikdy nebyl prokázán žádný pozitivní dopad takové politiky.

Dále pak důvěra v úspěšnost zahraniční pomoci v podobě velkých transferů peněz do rukou zkorumpovaných vůdců a také do velkých stavebních projektů, přestože lidé ve skutečnosti potřebují jen čistou vodu a plastové kbelíky. William Easterly patří mezi autory, kteří ze všech nejlépe ukázali na tohoto jednorožce. Bill Gates, zakladatel Microsoftu, například zaplatil miliony za moskytiéry, jež měly bránit šíření malárie. Následně se však ukázalo, že lidé je raději používali k rybaření, protože právě to je nejvíce tížilo. Jelikož hladověli, bylo jim jedno, že nejsou chráněni před komáry.

Poslední otázka týkající se jednorožců. Napadá Vás, jak při debatách o společenských problémech natrvalo odkázat jednorožce do světa pohádek a legend – do míst, kde mají své místo?

Problémem jsou příliš zjednodušené modely, záměrně nedostatečné zohlednění nezamýšlených dopadů a také komplexnost lidského chování. Rakouská ekonomická škola se s těmito problémy vypořádává nejlépe ze všech přístupů. Je třeba zkrátka dát lidem flexibilitu vytvářet místní a dobrovolná řešení, nikoli spoléhat na zásah státu. Stát má velice málo informací, špatné motivace a není schopen rychle reagovat.

Sdílení je základ trhů

Sdílená ekonomika mění mnoho ekonomických sektorů napříč celým světem. Je to tedy jedna z nejvýznamnějších inovací, která bude mít zásadní a trvalý vliv na naše chápaní ekonomických procesů a způsoby, jak jsou poskytovány zboží a služby, nebo je to jen módní záležitost, jakási kuriozita umožněná pouze díky moderním technologiím, která po čase zmizí bez dlouhodobějších efektů na struktury trhu? 

Úplně poprvé v lidské historii nyní podnikatelé mohou vydělat peníze pouze tím, že prodávají snížení transakčních nákladů. Až doposud byli podnikatelé nuceni vytvářet stále něco nového, nebo lepšího či levnějšího. Dnes ovšem, díky připojení k internetu v kombinaci s chytrými telefony a různými softwarovými aplikacemi, je možné pouze prodávat přístup ke stávajícím produktům, které jsou na „nesprávném místě“. Dnes je možné, aby se někdo v České republice živil programováním softwaru, který mi umožňuje najít v Severní Karolíně místo, kde mohu nakoupit například okurky či najmout zahradníka.

Myšlenka sdílení byla vždy velice populární mezi lidmi levicového přesvědčení a aktivisty v oblasti životního prostředí. Aplikace Uber a Airbnb jsou zase oslavovány zastánci volného trhu, především pro to, jak skvěle ukazují fungování decentralizovaných systémů. Je možné, že bychom se mohli dočkat shody od pravice až po levici – jindy tolik nekompatibilní – v chápání konkurence?

Zastánci trhu se dopustili veliké chyby, když dovolili, aby si myšlenku sdílení přivlastnila levice. Sdílení je přeci prazákladem trhů! Každý obchodník se musí ujistit, že si jeho zákazníci skutečně polepší. Jediná možná cesta k úspěchu je vytvořit pro své zákazníky hodnotu. Poté prodávající spolu se zákazníkem „sdílí“ přebytek vytvořený směnou výrobku nebo služby za peníze. Všichni jsou pak na tom v důsledku směny lépe.

Nová „sdílená ekonomika“ je pouhým rozšířením této myšlenky. Spíše než abychom všichni vlastnili například auto, sekačku na trávu či elektrické nářadí, můžeme tyto věci sdílet a pronajímat. Budeme pak potřebovat daleko méně aut a nářadí, protože budou stále znovu a znovu využívány. Nyní většinu času stojí na svém místě nevyužívané a my musíme platit za jejich uskladnění. Zároveň bude existovat daleko menší spotřeba parkovacích míst, skříní a garáží pro ukládání různého haraburdí, které jen zřídka kdy používáme.

Mohl byste nám prozradit něco málo o vašich současných výzkumných projektech a plánech do budoucna?

Má současná kniha Zítřek 3.0 je stručně shrnuta zde na této webové stránce: http://www.iea.org.uk/blog/tomorrow-30.

Rovněž se dlouhodobě zajímám o problém směny. Kdy je směna skutečně dobrovolná? Je to tolik důležité proto, že u opravdu dobrovolné směny si obě strany polepší. Z toho jasně vyplývá, že stát by tyto transakce neměl nikdy regulovat. Námitka vůči tomuto výroku může ovšem znít, že mnoho směn není „skutečně“ dobrovolných. Proto jsem vyvinul nový analytický koncept zvaný: Euvoluntary exchange. Řeckou předponou „eu“ se rozumí „dobře“ či „opravdu“. V překladu tedy „skutečně dobrovolná směna“. Předpokládám, že na tomto konceptu budu pracovat zhruba dalších deset let!