Právní překážky při odvolávání vedoucích státních zástupců

29.březen 2012   Autor :  Luboš Jemelka

V souvislosti se zrušením odvolání vrchního státního zástupce JUDr. Vlastimila Rampuly soudem byla znovu otevřena otázka, jakým způsobem a zda vůbec je možné odvolat vedoucí státní zástupce. V následujícím textu se proto pozastavím u toho, jaké dnes existují právní překážky při odvolávání vedoucích státních zástupců a jakým způsobem by je bylo možné do budoucna překonat.

Neúspěchy při odvolávání vedoucích státních zástupců

Podle § 10 odst. 4 zákona o státním zastupitelství platí, že okresního, krajského či vrchního státního zástupce může odvolat z funkce ministr spravedlnosti, pokud závažným způsobem poruší povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce. Nejde-li o odvolání z důvodu porušení povinností při výkonu státní správy státního zastupitelství, činí tak na návrh nadřízeného vedoucího státního zástupce, tedy toho, kdo je oprávněn navrhovat jmenování do funkce, z níž má být vedoucí státní zástupce odvolán (odvolat krajského nebo okresního státního zástupce lze též na návrh nejvyššího státního zástupce).

Toto na první pohled jednoduché ustanovení však v praxi způsobuje, že se vedoucí státní zástupce nedaří odvolávat prakticky vůbec a dosavadní soudní spory pak končí pro odvolávané vždy vítězně. Důvodem jejich úspěchů jsou buď nedostatky v samotném procesu odvolávání, nebo v důvodech, na kterých je odvolání postaveno.

Nejvyšší správní soud se zabýval těmito případy zejména v letech 2009 a 2010 (v případě odvolání okresního státního zástupce v Ústí nad Orlicí, krajského státního zástupce v Ústí nad Labem a vrchního státního zástupce v Olomouci), kdy konstatoval, že rozhodnutí ministra spravedlnosti o odvolání vedoucích státních zástupců jsou rozhodnutími o veřejných subjektivních právech podléhajícími přezkumu v rámci správního soudnictví. Neřešil ale otázku, v jakém procesním režimu ministr spravedlnosti při tomto odvolávání postupuje. Pokud však dovodil, že zde ministr spravedlnosti vystupoval jako orgán moci výkonné rozhodující o právech a povinnostech fyzických osob v oblasti veřejné správy, musí současně platit, že se zde měl podpůrně uplatnit (při absenci jiné procesní úpravy) správní řád. To výslovně potvrdila navazující rozhodnutí Městského soudu v Praze, která zrušila rozhodnutí ministra spravedlnosti z důvodu procesních vad vycházejících právě z toho, že zde ministr nepostupoval v souladu se správním řádem.

S ohledem na tento přístup správních soudů bylo v následujícím případě, kdy byl v červenci 2011 odvolán vrchní státní zástupce v Praze, JUDr. Rampula, toto odvolání již provedeno v režimu správního řízení. Ani to však nestačilo. I když Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 17. února 2012 neshledal u tohoto odvolání žádné nedostatky procesního charakteru, označil za nedostatečné důvody pro odvolání – vytýkané skutky nepovažoval za závažné porušení povinností vedoucího státního zástupce.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že odvolat vedoucího státního zástupce je dnes takřka nadlidský úkol, a i když jsou dodržena všechna procesní ustanovení, nemusí být jednoznačný pohled na to, co je ještě závažným pochybením a co již nikoli.

Možnost změny právní úpravy

Je zřejmé, že výše uvedená situace, kdy se odvolaní vedoucí státní zástupci následně vrací do svých funkcí (v některých případech již nově obsazených), není dlouhodobě udržitelná, a to nejen s ohledem na poslední kauzu na Vrchním státním zastupitelství v Praze, ale i s ohledem na případy, ke kterým může docházet v budoucnu. Tento problém by pochopitelně nevyřešilo například zrušení vrchních státních zastupitelství, ale pouze jasná legislativní změna, která by upřesnila pravidla pro odvolání vedoucích státních zástupců, popřípadě toto řízení přenesla z ministra spravedlnosti na kárný soud, jako je tomu u odvolávání státních zástupců obecně. To ostatně navrhoval sám ministr spravedlnosti již v březnu 2011, nicméně tato novela nenalezla dostatečnou politickou podporu. Doufejme, že nyní, kdy problémy s odvoláváním vedoucích státních zástupců neutichají (ale spíše naopak), tuto podporu nalezne a k výše popsaným sporům by již docházet nemuselo nebo alespoň nikoli v takovém rozsahu.