Řecko na německé cestě

30.květen 2012   Autor :  Petr Sokol

Pod tíhou krize demokracie selhává Současné Řecko v mnohém připomíná Německo v 30. letech 20. století, přestože by se asi většina Řeků aktuálně za jakékoli srovnání země s Německem dost hněvala, protože v zemi jsou úsporná opatření spojována hlavně s německou politikou.

Srovnání je přesto na místě: Zemí otřásá hospodářská recese, Řecko není schopné platit své dluhy a ve volbách úspěch slaví hlavně populisté a extremisté. Tradiční demokratický systém má po volbách z 6. května v řeckém parlamentu proti sobě to, čemu se v politologii říká bilaterální opozice. Zleva ho kritizují komunisté, což ale v Řecku není novinkou. Nezvyklá je jejich síla. Naopak poprvé se v těchto volbách do řeckého parlamentu prosadil nelevicový extremistický subjekt Zlaté svítání, který se hlásí ke krajní pravici i k neonacistickým prvkům.

Zlaté svítání je učebnicovým příkladem toho, jak hospodářská krize žene voliče do politických extrémů. Strana bývalého důstojníka a obdivovatele vojenské diktatury, s jejímiž představiteli se mimochodem kdysi seznámil ve vězení, má ve znaku hákový kříž, stylizovaný do tvaru „starořeckého“ znamení. Kandidovat za ni mohou jen „čistokrevní Řekové árijského původu“ a její šéf pozdravil aténské městské zastupitelstvo zdviženou pravicí. Kritizuje kromě zkorumpovaných, vlastizrádných politiků hlavně přistěhovalce. Ty chce deportovat zpátky do země původu a doprovodit to raději zaminováním hranic, aby se nemohli vrátit.

Na levém okraji řeckého parlamentu a politické scény nyní stojí trojice stran s komunistickým rodokmenem. Tradičně silná Komunistická strana Řecka se v 80. letech rozdělila na křídlo poslušné bezvýhradně Sovětskému svazu a na „eurokomunisty“. Tvrdí komunisté si ponechali původní název a jsou dodnes nejradikálnější silou řecké levice. Umírněnější komunisté se nejdříve jmenovali Synaspismos, ale nedávno se rozdělili na radikálnější formaci s názvem Koalice radikální levice (SYRIZA) a nejumírněnější Demokratickou levici (DIMAR). Sedmatřicetiletý lídr strany SYRIZA Alexis Tsipras ji ve volbách dovedl ke druhému místu a splnil dlouho nenaplněný sen komunistické levice předstihnout socialistický PASOK. Tsipras voličům nabízel kromě tvrdého odmítnutí úsporných opatření například znárodnění bank, penze ve výši posledního platu nebo bezplatné stravování pro studenty. V zemi, která je zadlužená po uši, to zní jako špatný vtip, ale pro stranu SYRIZA hlasovalo skoro 17 % voličů…

Co s prémií?

Radikálnější levicové strany se v povolebním období vymlouvají na volební systém. V Řecku se totiž od obnovení demokracie v 70. letech sice volí poměrně, ale nejsilnější strana vždy dostává určitou formu prémie. Aktuálně například platí, že strana, která získá v celořeckém měřítku nejvíce hlasů, získává automaticky 50 křesel v parlamentu jako bonus, zatímco zbylých 250 mandátů si mezi sebe proporčně rozdělí všechny strany, které přesáhnou opět v celostátním měřítku hranici tří procent hlasů. V květnových volbách prémii v podobě 50 křesel získala středopravicová a proevropská konzervativní Nová demokracie (ND), čímž vznikl zablokovaný parlament, protože většinu nemá ani pravice, ani levice, ani „protišetřící“ blok, ani seskupení stran, které chtějí dodržovat úsporné závazky země vůči mezinárodním věřitelům.

Kdyby prémie neplatila, existovaly by v řeckém parlamentu dvě většiny: levicová – složená ze tří protišetřících komunistických stran a proevropských socialistů – a protimemorandová – složená opět z komunistického trojlístku a neonacistického Zlatého svítání nebo populistických Nezávislých Řeků. I tyto dvě většiny by ale byly do značné míry virtuální, protože by se jejich subjekty jen těžko dokázaly spojit. Jednoznačně to platí o protimemorandové koalici, kde by se komunistický trojlístek možná shodl s neonacisty na vypovězení řeckých závazků proti věřitelům, ale už ne na tom, jak má vládnout zemi. Navíc všechny tři komunistické strany odmítají se Zlatým svítáním i jen zasednout za společný jednací stůl.

S komunisty různých odstínů by se navíc teoreticky v parlamentu „bez prémie“ mohla na základě odmítání memoranda spojit i populistická pravice, ztělesněná stranou Nezávislí Řekové, kterou založili odpadlíci z Nové demokracie. Ale i zde platí, že jedinou společnou základnou takového spojenectví by bylo odmítání úsporných opatření, na správu země by to však nestačilo.

Složitě by se vytvářela i vláda levicové většiny, protože socialistický PASOK se zatím odmítá zapojit do vypovídání mezinárodních ekonomických závazků. Na druhou strany by pokus o sestavení levicové vlády mohl být velkou zatěžkávací zkouškou vnitřní jednoty strany PASOK. Vábení komunistické levice by jistě části poslanců PASOK znělo velmi libě.

Jenže volební prémie v těchto volbách platila, a proto řeckému parlamentu chybí kompaktní většina. Krátce po volbách se zdálo, že vůdce (post)komunistické strany SYRIZA Tsipras sjednotí komunistický trojlístek, Nezávislé Řeky a Zlaté svítání ve snaze zreformovat volební systém a vyhodit ze zákona padesátimandátovou prémii. Ale již první povolební průzkumy stranické popularity ukázaly, že SYRIZA se vyšplhala do čela tohoto žebříčku a v případných předčasných volbách by se její popularita mohla dostat až k 30 % hlasů. Takový výsledek by jí samozřejmě výrazně přiblížil k vysněné metě 151 křesel, které znamenají většinu v řeckém parlamentu, a proto Tsipras již o změně systému nemluví.

Kampaň opět začala

Bezprostředně po vyhlášení výsledků květnového hlasování fakticky začala kampaň k dalším předčasným volbám. Oba tábory v rámci pokusů o sestavení vlády zdánlivě nepochopitelně vyjednávaly i se stranami, které se nyní do parlamentu nedostaly, protože nepřekročily tříprocentní hranici. Jejich pozice může totiž rozhodnout červnové předčasné volby, protože konzervativcům a socialistům nyní k většině chyběly tři mandáty. Lídr Nové demokracie Samaras vábí liberální odpadlíky ze svých řad, které pod názvem Demokratická aliance vede bývalá konzervativní ministryně zahraničí Dora Bajokanisová a pod hlavičkou strany podporující bussines DRASI bývalý konzervativní ministr financí Stafanos Manos. Kdyby se jeden z těchto subjektů dostal do parlamentu, nebyl by dnes problém sestavit „proevropskou“ vládu. Stejné naděje ale vkládá „nešetřící“ levice do rozhovorů se stranou Sociální pakt, kterou vytvořili pro změnu odpadlíci z PASOK, a se zelenými. Těsně pod hranicí 3 procent skončilo také nacionalisticko-populistické Lidové ortodoxní hnutí LAOS. To sice vzniklo historicky odchodem jednoho z politiků Nové demokracie, ale jeho populismus ho může lehce zavát i k „nešetřícím“ stranám.

Zablokovaná demokracie

Otázkou před druhými předčasnými volbami zůstává, zda něco vyřeší. Hlas lidu se sice může přelít ještě více doleva a ke stranám, které odmítají šetřit, ale ani to neodstraní jeden velký paradox. Drtivá většina Řeků si přeje zůstat v eurozóně a v EU, ale zároveň je proti úsporným opatřením. Podobné zmatení pojmů si u nás pamatujeme z dob dělení federace, kdy velká část Slováků chtěla společný stát, ale zároveň si přála mít „všechno“ slovenské. V takové situaci je obtížné věc řešit hlasováním, což asi potvrdí červnové předčasné volby v Řecku. Lídr evropských zelených Cohn-Bendit již varoval, že Řecku hrozí v této situaci vojenský převrat. Ten by znamenal téměř jisté vyloučení země z EU, ale zatím nic nenaznačuje tomu, že by se něco podobného skutečně mohlo stát.