Ruský šok bez terapie

27.duben 2012   Vedl rozhovor :  Josef Šíma

O bezradnosti Michaila Gorbačova a opravdových reformátorech, prezidentu Putinovi, strachu, jenž vládl a dále vládne v Rusku, drancování ruské ekonomiky a marxistech v Bílém domě s profesorem Yuri Maltsevem. Rozhovor s americkým profesorem ekonomie, emigrantem ze Sovětského svazu a bývalým elitním sovětským ekonomem-reformátorem

Dnešní Rusko řeší řadu obtíží na poli ekonomickém i politickém. Vy jste byl osobně účasten otevírání sovětského režimu v polovině 80. let, jež mělo za cíl zabránit ekonomickému i politickému úpadku. Jaké ambice jste jako reformátoři tehdy měli a jak hodnotíte tuto snahu z dnešní perspektivy?

Úpadek a blížící se rozklad Sovětského impéria byl tajemstvím jen pro CIA a západní přívržence socialismu. Mezi reformátory patřili rozliční lidé v čele s „reformovanými komunisty“ na levici a zapřisáhlými antikomunisty na pravici. Někde uprostřed stál Michail Gorbačov, jenž původně zastával názor, že socialistický systém je skvělý, ale že lidé jsou líní, opíjejí se a v rozporu se socialistickými principy hromadí „nezasloužené a nemravné příjmy“. Jeho první „reformou“ byla výzva k „přeměně myšlení lidí“ a druhou kampaň proti pití alkoholu. S Gorbačovovým postojem se v podstatě ztotožňovali i Leonid Abalkin, Abel Aganbegyan a Anatolij Sobčak.

Sobčak byl Putinovým učitelem na Právnické fakultě Leningradské státní univerzity a odstartoval Putinovu kariéru ochránce „ctnostného kapitalismu“ a „řízené demokracie“. Potkal jsem Sobčaka v roce 1990 v American Enterprise Institute ve Washingtonu, kde přednášel vesměs konzervativnímu americkému obecenstvu o smyslu privatizace. Posluchači nemohli věřit, že pan Sobčak přijel ze Sovětského svazu, a nikoli z vládního kabinetu Margaret Thatcherové. Sklidil ovace vstoje, ale v jeho projevu zaznělo něco, nad čím jsem se musel pozastavit.

Cítil jsem se jako hlupák, ale zeptal jsem se Sobčaka, zda se domnívá, že některé sektory by neměly být privatizovány. Jeho odpověď potvrdila mé nejhorší obavy. Nyní cituji ze svých poznámek: „Mnoho věcí, například pekárny, které jsou příliš důležité, aby mohly být předány do soukromých rukou.“ Po přednášce jsem za ním šel a pokorně mu doporučoval, že nejdůležitější věci by měly být privatizovány jako první. Pan Sobčak s manželkou se na mne nepřátelsky podívali a náš rozhovor skončil.

Gorbačov, aniž by o tom věděl či si to přál, dal procesu změny mocný impuls, který ovlivnil budoucí vývoj nejen jeho země, ale i mnoha dalších států a národů zotročených v „říši zla“. Měli bychom uznat jeho zásluhy o urychlení rozkladu socialismu, jelikož odstranil strach ze systému, který jen díky strachu držel pohromadě.

„Reformátoři“ na levici, jako např. Gorbačovův zástupce Jegor Ligačev nebo šéf KGB Viktor Čebrikov, usilovali o návrat stalinismu, protože chápali, že socialismus lze udržet pouze pomocí útlaku a masového vraždění (jako tomu bylo za Lenina, Stalina a Chruščova). A měli naprostou pravdu. Socialismus – bez jakýchkoli ekonomických stimulů – může být provozován pouze na základě teroru a tzv. „ne-ekonomických“ motivací. Což znamená na základě vládního donucení a strachu před smrtí. Chci upozornit na to, že pouze v Sovětském svazu bylo vyvražděno někde mezi 43 a 61 milionem lidí a desítky miliony dalších následovaly v ostatních socialistických zemích.

Na druhou stranu existovali i opravdoví reformátoři, jako Elena Bonnerová a její manžel akademik Andrej Sacharov, Alexandr Solženicyn, Jurij Afanasjev a mnozí další, kteří považovali sovětský režim za zločinný a pokoušeli se odhalit pravou historii Sovětského svazu jako kombinaci zločinů a lží. Po právu socialismus nenáviděli. Obdobný pohled na kriminální podstatu sovětského otrockého systému měli i reformátoři v republikách Sovětského svazu, kteří ukazovali na ničení, jež socialismus přinesl, etnické čistky a genocidu.
 

Putin jako autoritářský vládce

V 90. letech jsme byli svědky, jak bývalé satelity Sovětského impéria – jako např. Česká republika – reformovaly svá hospodářství. To mnohdy doprovázely problémy, nicméně v porovnání se situací v Rusku tyto reformy vypadají jako učebnicový úspěch. Co se v Rusku stalo?

Česká republika, Polsko, pobaltské a mnohé další postsocialistické země uspěly při transformaci v důsledku odhodlání obyvatel i vlád. V Rusku došlo k „šoku bez terapie“, jelikož reformy byly špatně připravené a provedené. Ruská vláda a ruské elity nesou zodpovědnost. Zvolily cestu rozkrádání a drancování ruské ekonomiky a přírodních zdrojů. Do Putinova prezidenství mnozí vkládali naděje na rozvoj svobody a prosperity. Bohužel marně. Díky kontrole médií Putin umlčel až na státní televizi všechny s opačným názorem a postupně se posouvá k autoritativní vládě ve všech sférách.

Vladimir Putin vládne Rusku pevnou rukou. Není však v situaci Ruska silný vůdce nejlepším řešením?

Prezident Putin, jehož profesní život je úzce spjat s KGB, kde působil jako karierní špion, učinil bezpochyby svou prioritou znovuobnovení pozice Ruska jako světové mocnosti. Putin vyrůstal ve stalinistické rodině – jeho dědeček byl Stalinův kuchař a jeho otec též sloužil v KGB. Pan Putin je špatnou zprávou pro všechny, a především pro ruský lid. Bylo velmi smutné vidět, že po všech otřesných zločinech KGB byl její hrdý reprezentant zvolen do vůdčí pozice v relativně svobodných volbách v roce 2000, a pak znovu a znovu. Umíte si představit, že by hrdý důstojník SS byl zvolen do funkce byť jen správce psího útulku v odlehlé německé vesnici? Byl by z toho hned celonárodní skandál!

Nereformované Rusko je hrozbou

Může se Rusko něco přiučit ze zkušenosti ostatních postsocialistických zemí ohledně některých klíčových reformních kroků?

Zcela jistě! Občas zaslechnete, že Rusové nevědí, jak reformovat. To je nesmysl. Úspěšné privatizační programy a metody společenské transformace úspěšně proběhly na Tchaj- -wanu i v Jižní Koreji, v Chile i Velké Británii; po rozpadu sovětské říše úspěšně na cestě z otroctví postoupili v Estonsku, Polsku, Slovinsku…

Jaký vývoj Rusko čeká? Může se stát, že se Rusko opět stane hrozbou pro své obyvatelstvo a své sousedy?

Rusko již je hrozbou pro domácí obyvatelstvo i své sousedy. Vzpomeňme zločinnou válku v Čečensku, invazi do Gruzie, provokace vůči Estonsku a ostatním pobaltským zemím, jeho podporu násilných režimů v Sýrii, Íránu, Venezuele, Bělorusku či Severní Koreji.

Vidíte ve Spojených státech v souvislosti s dnešní „krizí kapitalismu“ rostoucí sympatie vůči socialistickým myšlenkám či jakousi socialistickou nostalgii?

Socialismu se na Západě daří velmi dobře a americká realita dnes symbolizuje bezprecedentní útok na ekonomickou i osobní svobodu. Oficiálním důvodem socialistických hospodářských kroků prezidenta Obamy je předpoklad, že Bushova administrativa praktikovala protržní politiky, které vedly k „Velké recesi“.

Prezident Obama je očividně zastáncem plánování centrální vlády. Jeho „záchranné balíčky“ a zvýšené „sociální“ výdaje způsobily, že státní dluh dosáhl úrovně 15,6 trilionu dolarů, kdy 5 trilionů přibylo pod dohledem prezidenta Obamy a další 4 triliony přibudou do listopadových voleb. Jedná se o nejvyšší úroveň a nejrychlejší nárůst dluhu v historii. Prezident Obama s jeho početnými „cary“, poradci a kongresovými demokratickými vůdci Nancy Pelosi a Harry Reidem sledují otevřeně socialistickou agendu a přeměňují americkou ekonomiku dle svých marxistických vizí.

Obama otevřeně podporuje hnutí Occupy Wall Street, které je po právu často přirovnáváno k Rudým čínským gardám, masovým paravojenským společenským hnutím mladých lidí v ČLR, které byly osobně podporovány Maem v roce 1966 během Kulturní revoluce. Miliony lidí během Kulturní revoluce zemřely a pro celou Čínu to byla ohromná katastrofa. Dle starších lídrů hnutí Occupy Wall Street šlo ze strany Maa o úžasný akt guerillové akce v mocenském boji, který si mnozí starší radikálové pamatují z prvních let svého dospívání ve světě politického radikalismu. Mnozí z nich, jako Anita Dunn, bývalá ředitelka komunikace Obamova Bílého domu, tvrdila, že Mao a Matka Tereza jsou „moji dva nejoblíbenější političtí filozofové“.

Mám velké obavy z útoku na osobní svobody. Prezident Obama schválil rozšíření kontroverzních částí Patriot Act, jež měly vypršet. Odposlouchávání federálními orgány je na historicky nejvyšší úrovni a Obamova administrativa navíc dle Zákona o špionáži trestně stíhá lidi upozorňující na nepravosti vládního počínání. Máme-li marxisty v Bílém domě a hrdého agenta KGB v Kremlu, svět je nebezpečně blízko totalitarismu.