Soudy změnu zvládnou

20.prosinec 2013   Vedl rozhovor :  Josef Šíma

O nezdařených pokusech rekodifikovat soukromé právo, o novinkách zákona o obchodních korporacích, otázkách posilování odpovědnosti a transparentnosti, problémech dvojkolejnosti právních úprav a schopnosti soudů uvést novou legislativu do praxe s doc. JUDr. Ivanou Štenglovou.

Pokud je mi známo, starý obchodní zákoník neměl výrazné odpůrce. Proč vlastně nový zákon o obchodních korporacích vznikl? Jaká pozitiva přináší? 

Vznik zákona o obchodních korporacích navazuje na vznik nového občanského zákoníku. Obchodní zákoník vznikl až po roce 1989, takže v části upravující obchodní společnosti a družstva vůbec nenavazoval na předlistopadovou legislativu a jeho principy a východiska nebylo podle mého soudu v této části potřeba měnit. V části upravující závazky obchodní zákoník sice vycházel ze zákoníku mezinárodního obchodu, ten ale nebyl typickou socialistickou normou a obsahoval v zásadě standardní úpravu závazkového práva.

Naproti tomu novým kodexem nahrazovaný občanský zákoník pochází z roku 1964 a přes rozsáhlou novelizaci v roce 1991 byl v některých částech velmi poplatný době svého vzniku. Proto byl ještě před rozdělením Československa zpracován v komisi zřízené při úřadu federální vlády a vedené prof. Knapem a prof. Plankem návrh nového občanského zákoníku – po rozdělení Československa se ale v pracích na něm nepokračovalo. 

K dalšímu pokusu o zpracování nového civilního kodexu došlo v gesci Ministerstva spravedlnosti. Komisi zřízenou k tomuto účelu vedl prof. Zoulík, dlouholetý spolupracovník vysoké školy CEVRO Institut a garant studijního oboru právo v obchodních vztazích. Výsledek práce komise byl v roce 1996 publikován v časopisu Právní praxe, dále však práce nepokračovaly.

Nový občanský zákoník, jehož předlohu zpracovali prof. ­Eliáš a doc. Zuklínová, byl tedy vlastně až třetím pokusem o rekodifikaci soukromého práva. Původní záměr rekodifikace vycházel z toho, že dosavadní obchodní zákoník zůstane zachován s tím, že jeho část upravující obchodní závazky bude až na několik smluvních typů týkajících se výhradně podnikatelských vztahů, přesunuta do nového občanského zákoníku. Postupem doby se ale z obchodního zákoníku vyčlenilo vše, kromě úpravy obchodních společností a družstev, a do občanského zákoníku se přesunula i ta část jejich úpravy, která byla využitelná pro všechny právnické osoby. Po tomto hlubokém zásahu šlo již stěží o zákoně hovořit jako o kodexu obchodního práva, proto dostal i nový název. A změnil se i obsah úpravy obchodních společností a družstev, do které byly zapracovány některé prvky známé z angloamerického práva, popřípadě jiných právních řádů, a úprava byla přizpůsobena novému občanskému zákoníku.

Více osobního ručení

K zajímavé změně dochází u společností s ručením omezeným. Nově bude možné zakládat i tzv. korunová „eseróčka“, mizí původně existující garance základního kapitálu a namísto toho se objevuje posílení osobního ručení společníků či členů orgánů. Co tato změna může přinést?

Garanční funkce základního kapitálu je již delší dobu předmětem diskuzí odborníků nejen na české, ale i na evropské úrovni. Sebevyšší základní kapitál totiž nemá valnou vypovídací hodnotu o solventnosti obchodní společnosti. Proto zákon o obchodních korporacích u společnosti s ručením omezeným, pro kterou evropské právo nepředepisuje minimální výši základního kapitálu, přistoupil na stanovení jeho spíše symbolické minimální výše. Co tato změna přinese, ukáže teprve čas. Nemyslím si ale, že by se dosavadní společnosti s ručením omezeným začaly hromadně měnit na společnosti s jednokorunovým či několikakorunovým základním kapitálem – budou se myslím obávat, že by to oslabilo jejich důvěryhodnost. Přitom přínos pro společníky by nebyl velký. Naproti tomu posílení osobního ručení zejména (ale nejen) členů statutárních orgánů může být – především pro věřitele společnosti – velmi významné.

Stávající obchodní společnosti mají volbu, dle které úpravy se budou řídit. Co v tomto ohledu očekáváte, co byste doporučila? Může tato dvojkolejnost přinést nějaké problémy? 

Možnost volby „starého“ a „nového“ práva se týká jen úpravy práv a povinností společníků a ještě jen v tom rozsahu, v jakém není stará úprava v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona o obchodních korporacích, popřípadě občanského zákoníku. Tuto možnost nabízí zákon jako vyjádření zásady, že pravidla hry se nemají měnit v průběhu zápasu. Vstoupili-li dosavadní společníci do společnosti u vědomí určitých práv a povinností, je fér ponechat jim všude tam, kde to je možné, na výběr, zda chtějí, aby jejich dosavadní práva a povinnosti byly zachovány.

Kdybych byla na místě takových společníků, optovala bych zřejmě pro nové právo. Značně to zjednoduší a zpřehlední úpravu pravidel, kterými se společnost řídí. Přitom nová úprava přináší v některých případech společníkům větší možnost volby než úprava předchozí, a je tedy pro ně příjemnější. Z diskuzí a přednášek přitom vím, že řada společností se chystá převzít novou úpravu práv a povinností společníků – dotazy na to, jak nejlépe postupovat při přizpůsobení úpravy, jsou velmi časté.

Kroky k větší transparentnosti

Dnes se často hovoří o nutnosti posílit transparentnost, zprůhlednit vlastnickou strukturu, zvýšit informovanost aktérů atd. – přináší nová právní úprava v tomto směru něco nového?

Novinek oproti obchodnímu zákoníku je v tom směru několik. Reakcí na diskuze kolem „anonymních“ akcií je převzetí a rozšíření úpravy tzv. imobilizace akcií na majitele (označovaných jako anonymní akcie). Imobilizace spočívá v tom, že akciová společnost při vydání akcií nepředá akcie akcionářům, ale uloží je do hromadné úschovy u schovatele, kterým může být pouze osoba oprávněná vést samostatnou evidenci investičních nástrojů. Akcionáři přitom nemohou požadovat vydání akcií z hromadné úschovy, ledaže by došlo k jejich změně na akcie na jméno či na zaknihované akcie. 

Ze zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností je rovněž převzata úprava povinnosti akciové společnosti poskytovat veškerá peněžitá plnění ve prospěch vlastníka listinné akcie na jméno výhradně bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený v seznamu akcionářů. Rovněž pokud jde o zvýšení informovanosti společníků, přináší úprava některé novinky, patří sem např. povinnost akciových společností uveřejňovat údaje, které je povinna uvádět na obchodních listinách, a další údaje stanovené zákonem způsobem umožňujícím dálkový přístup, který je pro veřejnost bezplatný, tak, aby informace byly dostupné jednoduchým způsobem po zadání elektronické adresy. Tuto povinnost má i společnost s ručením omezeným, zřídí-li webové stránky.

Máte dlouholetou soudní praxi, a proto se vás nemohu nezeptat, jaké je vaše očekávání ohledně uvedení nové právní úpravy do života. Jak soudy zvládnou tuto zásadní změnu? Jaká rizika či potenciální problémy vidíte v oblasti práce soudů?

Nemám pochybnosti o tom, že soudy změnu zvládnou. Stejně jako musely v roce 1992 zvládnout přechod z hospodářského zákoníku na obchodní (a ta změna byla mnohem zásadnější) a současně i rozsáhlou novelu občanského zákoníku a procesních předpisů. Bude to jistě velmi náročné a asi to na nějakou dobu způsobí určité zpomalení jejich práce. Soudci totiž budou muset současně rozhodovat spory ve věcech řídících se dosavadním právem a spory řídící se právem novým, a v některých případech i zvažovat podle konkrétních okolností případu, zda na určitou kauzu použít úpravu starou či novou.

Jistým problémem nepochybně bude to, že chvíli potrvá, než se právníci i laická veřejnost v nových předpisech zorientují, a to se bude jistě projevovat i v kvalitě smluv a jiných právních jednání, o kterých budou soudci rozhodovat. Další problémy bude určitě působit i to, že dokud nemá právník předpis dokonale zmapovaný a zažitý, nevybavují se mu automaticky souvislosti, které v dobře známé úpravě naskakují – to může přinést pouze praxe. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že již od druhé poloviny loňského roku probíhá velmi rozsáhlá vzdělávací činnost soudců organizovaná Justiční akademií a vedením soudů, takže soudci mají možnost se s novou úpravou seznámit. Vzhledem k jejich pracovnímu vytížení to však pro ně není jednoduché.

Judikatury nepatří do koše

V návaznosti na rozhodovací činnost soudů by mne zajímalo, zda s novými předpisy bude třeba „zahodit“ i veškerou dosavadní judikaturu, nebo zda bude využitelná i nadále.

V celém rozsahu dosavadní judikatura rozhodně využitelná nebude – zásadní koncepční změny nových předpisů a rovněž některé změny dílčí to neumožňují. V současné době se zabývám právě využitelností dosavadní judikatury Nejvyššího soudu v oblasti obchodních korporací a mohu předběžně říci, že využitelná bude nejméně třetina dosavadní judikatury. Značnou práci ale dá v řadě případů nejen posouzení, zda ten či onen judikát použitelný je, ale i zda je použitelný v celém rozsahu a zda nebude nutno zčásti nebo zcela pozměnit argumentaci ve vazbě na novou úpravu.

Ve veřejnosti se často ozývají hlasy, že doba od schválení rekodifikačních předpisů do jejich účinnosti, tzv. legisvakance, byla příliš krátká. Myslíte, že její prodloužení by bylo ve prospěch věci?

Vnímání toho, zda je legisvakance dostatečná či příliš krátká, je velmi individuální. Já sama považuji, pokud jde o samotný zákon o obchodních korporacích a občanský zákoník, legisvakanci trvající více než rok za dosti dlouhou. Upřímně řečeno, i kdyby trvala třeba tři roky, stejně bych se k důkladnému studiu těchto zákonů dostala až tehdy, kdy by pro mne bylo aktuální jejich použití. Ze své na nové předpisy bohaté praxe vím, že i když se člověk seznamuje s předpisy před jejich účinností, nikdy není dokonale připravený předem. Teprve praxe přináší další a další výkladové problémy, které nutí toho, kdo předpis aplikuje, aby se s ním seznamoval do hloubky, uvědomoval si vzájemné souvislosti a rozporná ustanovení a hledal řešení nejasností a případných rozporů. Tento proces nemůže delší legisvakance nahradit. Je ovšem pravda, že velmi krátká byla legisvakance u tzv. doprovodných zákonů, tj. zákonů, které přizpůsobují dosavadní předpisy rekodifikačním předpisům. Ty by si byly delší dobu pro seznámení s nimi rozhodně zasloužily.