Volby a kampaně v létě

  Autor :  Marek Buchta

Je spousta možností jak prožít krásné léto. Jen opravdový politický nadšenec by ale za ten správný způsob léta považoval sledování politické kampaně.

Systém jaro – podzim

Od vzniku samostatné České republiky se volby konaly téměř výhradně v zavedených „bezproblémových“ termínech. Na jaře v květnu a červnu a na podzim v říjnu nebo listopadu. Na volby i jim předcházející kampaně byl dostatek času. Zima i letní prázdniny zůstávaly pro volební kampaně řadu let tabu.

„Zimní tabu“ prolomily až nedávné prezidentské volby. Poté, co byl termín prvního kola vyhlášen na 11.–12. ledna, vypukla menší panika. Kdy budou vrcholit kampaně? Jen ne o Vánocích! Možná nejpikantnějším aspektem bylo zjištění, že takzvané spoty ze zákona, vysílané Českou televizí a Českým rozhlasem, bylo potřeba začít vysílat přímo v průběhu svátků. ČT se ožehavému tématu pokusila vyhnout alespoň tím, že je vysílala na méně sledovaném kanálu ČT24 a teprve od 2. ledna na hlavní stanici ČT1. Nutno podotknout, že obavy se ukázaly jako víceméně neopodstatněné. Kampaně proběhly bez větších problémů.

Nejblíže „letnímu“ průběhu měly v nedávné historii plánované, ale posléze neuskutečněné předčasné parlamentní volby v roce 2009. Volby se sice měly konat až 9.–10. října, ale pouhých pět týdnů na „poprázdninovou“ kampaň se většině stran zdálo za tehdejších okolností málo. A tak jsme mohli zaznamenat turné „Léto s Topolem“, včetně házení kamenů na lídra ODS na koupališti v Hustopečích u Brna. Z billboardů na nás pokukovali tu spoře oblečení pánové z ODS, tu dámy z Věcí veřejných.

I prezidentské volby měly ale svůj „letní aspekt“. Prováděcí zákon, který upravil způsob vedení kampaně, byl schválen až na začátku léta 2012. Většině nestranických kandidátů, kteří stáli před nutností nasbírat 50 000 podpisů, tak nezbylo než zahájit kampaň a poslat svoje týmy do rozpálených ulic. Vidět byli zejména Miloš Zeman, Jan Fischer nebo později vyřazený Vladimír Dlouhý se svým „Dlouhým během“.

Horké německé léto

S obdobnou situací mají bohaté zkušenosti v sousedním Německu. V roce 2005 došlo sice za zcela jiných okolností, ale v podobném termínu k pádu vlády kancléře Gerharda Schrödera. Předčasné volby byly vyhlášeny na 18. září 2005. Stranám nezbylo nic jiného, než urychleně zorganizovat letní kampaně. Do zářijového termínu se posléze dostaly volby v roce 2009 a také ty aktuální v letošním roce. Ty jsou navíc ještě doplněny zemskými volbami v Hesensku ve stejném termínu a ještě o týden dříve v Bavorsku. Jaké aktivity si německé strany připravily pro letní měsíce?

V rozdílných pozicích se nacházejí dvě hlavní německé politické síly. CDU až překvapivě těží ze slušného výkonu německého hospodářství a z popularity kancléřky Merkelové. Preference jsou vysoké a strana se tak logicky snaží zejména nic nezkazit. Kampaň byla odstartována 25. června zveřejněním volebního programu. Sestavování takovéhoto dokumentu je pro stranu, která má ambici přilákat až 40 % voličů, hotovou alchymií. Je potřeba dostatečně pochválit vlastní dosavadní činnost, přisypat řadu vzletných frází, přiostřit trochou rétoriky vůči fiskálně nezodpovědným evropským státům i dosladit populistickými sliby pro vlastní cílové skupiny. Z dalších aktivit rozjíždí CDU již několikrát osvědčený tým dobrovolníků teAM Deutschland a znovu obnovuje zdánlivě seriózní portál pro negativní volební informace Volební fakta (www.wahlfakten.de).

SPD naopak nedokázala vytěžit z opoziční role tolik, kolik si asi představovala. Markantní je zejména rozdíl mezi popularitou Merkelové a kandidáta SPD na kancléře Peera Steinbrücka. Strana se rozhodla pro model, kdy volební lídr není současně šéfem strany, a jejich situace je varováním pro kohokoli, kdo by u nás v podobném aranžmá uvažoval. Když není jasný šéf, tak to prostě skřípe. Kampaň SPD postrádá silné mobilizační téma, a tak se chytá doslova každého stébla. V poslední době třeba amerického špionážního skandálku a údajné role Merklové v něm. Již od začátku května vyrazil na túru Dialog-Box, zajímavá věžovitá konstrukce s prostorem pro setkávání s občany. Negativní informace soustředí SPD v moderní blogové formě na stránce „Černo-žlutý blog“ (www.schwarzgelblog.de). Tradičně zajímavá je možnost přispět straně na volební billboard s tím, že si sami vyberete termín, motiv i přesné umístění. Novinkou je z amerických kampaní převzatá možnost zapojit se do kampaně „ode dveří ke dveřím (Door to Door, německy tedy Tür zu Tür Wahlkampf).

Koaliční FDP hrozí i pád pod hranici pěti procent. Liberálové ale spoléhají na pozdní rozhodování svých voličů. V lednových zemských volbách v Dolním Sasku jim výzkumy také dávaly slabou naději na dosažení pětiprocentní hranice a FDP nakonec šokovala i sama sebe finálním ziskem 9,9 % hlasů. Také FDP nemá za kandidáta na kancléře (byť v tomto případě pouze teoretického) svého předsedu, ale předsedu poslaneckého klubu Rainera Brüderleho. Ten si ale v půlce června za poněkud nejasných okolností polámal na soukromé akci několik kostí a minimálně první část kampaně tak stráví v posteli.

Stále výše hledí Zelení, kteří se budou co nejvíce snažit zapojit do kampaně podporovatele. Ambiciózním cílem je posunout stranu z pozice „výklenku“ (niche) do pozice reálné plnohodnotné alternativy vůči hlavním stranám. Naopak obhájit dobrý výsledek z roku 2009 bude mít problém levicová Die Linke. Nikam dál se nevyvíjí politika Pirátské strany, a tak alespoň s vděčností živí téma whistleblowera Edwarda Snowdena.

V Bavorsku bude v zemských volbách obhajovat fantastický výsledek z roku 2008 (10,2 %) uskupení Freie Wähler („Svobodní voliči“). Oproti předpokladům ale nevyšla snaha povýšit toto hnutí na celostátní úroveň a zklamala i snaha o vytvoření aliance s Wahlalternative 2013. Z tohoto hnutí vznikla samostatná, v médiích hojně diskutovaná strana jednoho tématu nazvaná AfD (Alternative für Deutschland). Lákavá rétorika proti Euru a proti nezodpovědným státům EU ale zatím nezískala předpokládanou voličskou odezvu. Nicméně donutila CDU alespoň verbálně korigovat svoji politiku v této oblasti.

Mají se české strany bát letní kampaně?

Obavy z nutnosti letní kampaně se aktuálně vynořily po pádu kabinetu Petra Nečase v červnu letošního roku. Rychlá dohoda o předčasných volbách by umožnila jejich konání již v září. Kromě řady jiných aspektů by v případě předčasných voleb byla ve hře i nutnost přípravy rychlé „letní kampaně“. Strany by se tak dostaly do obdobné situace jako ty německé v roce 2005.

Jak ukazují zkušenosti z prezidentských voleb i z Německa, technické problémy vyplývající z netradičního termínu jsou ve většině aspektů řešitelné. Potíže by ale mohly být s urgentním a transparentním zajištěním finančních prostředků a zejména s nutností efektivního a rychlého řízení vnitřních vztahů ve stranách. 

Separátní problém by rychlé volby přinesly pro nová, dosud málo etablovaná uskupení. Čas na dobudování celostátní organizace by zmizel. Hnutím by zbyla jediná, riskantní strategie vyvolání rychlé protestní vlny. S využitím dnešních možností sociálních sítí to není nereálné. Průběh i důsledky takovéhoto postupu jsou však jen velmi těžko odhadnutelné