Volič zatřásl volební mapou. Je tu „druhá republika“?

22.listopad 2013   Autor :  Petr Sokol

Říjnové předčasné volby mohou být za několik let považovány za zásadní přelom v české polistopadové politice. Voliči natolik zatřásli českou politikou, že by dokonce bylo možné začít mluvit o „druhé české republice“ či minimálně o jejím počátku. V řadě zemí světa, a platilo to i pro bývalé Československo, se podle změny režimu nebo dalších klíčových charakteristik politické soutěže počítají jednotlivé číslované republiky. Zadrž ovšem, kdo by chtěl hned začít protestovat, že se u nás režim volbami určitě nezměnil. To je sice pravda, ale podobně jako při vzniku „druhé italské republiky“ v roce 1994 minimálně stranický systém zažil zásadní otřes.

Je sice pravda, že až další vývoj ukáže, zda skutečně vzniká „druhá česká republika“ nebo zda budou letošní volby považovány jen za určitý výkyv, po němž se vše vrátilo do starých kolejí. Na druhou stranu platí, že jsme v mnoha ohledech do „druhé české republiky“ poslední říjnový víkend nakoukli. Jedním z příznaků tohoto jevu je bezpochyby nárůst hlasů pro strany, které současnou podobu české demokratické politiky alespoň v některých závažných rysech odmítají. Zatímco před třemi lety do této skupiny stran patřila snad jen antisystémová dvojice: Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) a pravicově extremistická Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), letos se do široce pojaté skupiny stran požadujících zásadní změnu přidal populistický Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a podnikatelsko-populistické hnutí ANO 2011.

Tlak stoupá

Ve sněmovních volbách v roce 2010 dvě zmíněné strany stojící proti současnému uspořádání státu získaly „jen“ 12,41 %, a i pokud bychom k nim připočetli populistickou Suverenitu Jany Bobošíkové a přímou demokracii deklaratorně prosazující Věci veřejné (VV), zjistíme, že protestní hlas odevzdalo i v takto širokém pojetí jen něco málo přes čtvrtinu voličů (26,96 %).

Letos ovšem do množiny protestních hlasů připadlo rekordních 41,3 % hlasů a starý stranický systém se doslova otřásl v základech. Pro srovnání a jako argument pro tezi, že „první česká republika“ zřejmě končí, poslouží i fakt, že kvarteto dosud zavedených, tradičních stran si letos připsalo 46,9 % hlasů, a je tedy jen o přibližně pět procent silnější než ti, kteří chtějí změnu.

Naštvané okresy

Kromě skokového nárůstu protestních hlasů ovšem můžeme za příznak nástupu „druhé české republiky“ považovat i otřes, který prodělala v tomto volebním klání česká volební mapa.

Baštami protestu sice zůstaly tradiční nespokojené oblasti na severozápadě Čech, ale protestní hlasování se rozlilo i do dalších oblastí. Nejzásadnější proměnou prošel severovýchod Čech. Ten dosud patřil k pravicovým baštám, kde lidé u uren „dávali“ nejlepší venkovské výsledky­ dosavadnímu lídrovi občanské pravice – občanským demokratům –, ale zároveň vždy nadprůměrně hlasovali pro „alternativní pravici“ v podobě Unie svobody či TOP 09. Dobré podpoře se zde na české (myšleno ne-moravské) ­poměry těšila také tradiční KDU-ČSL. V rámci pravo-levého dělení republiky tvořily severovýchodní Čechy jeden z konců pravicového pásu táhnoucího se od Českých Budějovic na jihu přes Prahu až po Náchodsko. Toto pásmo sice i letos přineslo nejvyšší zisky pro ODS a TOP 09, ale zároveň zmizelo pod populistickou vlnou, která zaplavila severovýchod Čech. V tomto koutě České republiky sice ani letos nebodovali „tvrdí“ oponenti režimu (KSČM a DSSS), ale severovýchodní Čechy se staly jednou z výkladních skříní „populistů light“ – tedy ANO 2011 a Úsvitu. Úspěch populistických stran v tomto regionu přitom nelze vysvětlovat jen momentem, který přinesl nejlepší zisky Babišovu hnutí ANO 2011 a který spočíval ve skutečnosti, že babišovci velmi nadprůměrně bodovali v okresech, kde Babišova firma Agrofert vlastní velké podniky, které zaměstnávají vysoký počet lidí. To by mohlo snad vysvětlovat vítězství ANO 2011 v okrese Pardubice, ale těžko vysvětlí podobné triumfy v dosavadních pravicových baštách, jako jsou Jablonecko, Trutnovsko či Hradecko. Podobně je obtížně zdůvodnitelné, proč třetí nejlepší výsledek na úrovni „malých okresů“ (odborně ORP) dosáhlo Okamurovo hnutí Úsvit v krkonošské Jilemnici.

Sever a Jih

Radikalizace severovýchodních Čech je faktem, který navíc vede k situaci, kdy toto dříve „neprotestní území“ geograficky propojuje dvě tradiční bašty politického protestu – severozápadní Čechy se severní Moravou a Slezskem. Díky tomu většina letošních povolebních map připomíná válku Severu s Jihem, protože se republika nejen pomyslně těmito volbami rozdělila na populisticko-protestní Sever a opačně laděný Jih, kde ještě převažují voliči tradičních stran. Samozřejmě stále platí, že například Znojemsko a některé pohraniční oblasti v Jižních Čechách mají také nadprůměrný podíl protestních hlasů, ale v obou případech se jedná o jakési periferní ostrovy, politicky sudetského původu.

Většina na dohled

Protestní hlasy zaznamenaly i geograficky velký nárůst. Zatímco před třemi lety byl rekord širšího souboru protestních stran (KSČM, DSSS, VV, Suverenita) s 37 % zaznamenán v okrese Most, letos již naštvanost zachvátila mnohem více okresů, protože protestní čtyřlístek překročil hranici 40 % v 57 okresech. Na Mostecku, Lounsku, Bruntálsku a Chomutovsku získalo dokonce jen hypotetické souručenství komunistů, babišovců a okamurovců přes 50 % hlasů. Pokud připočteme ještě Vandasovy „dělníky“, překročil zisk protestních stran nadpoloviční většinu ­odevzdaných hlasů také na Jesenicku, ­Českolipsku, v okrese Ústí nad Labem a na Děčínsku a Teplicku.

Přiloženou mapu, která znázorňuje území volební podpory a jeho jádro pro protestní strany, lze proto ve zkratce nazvat jako mapu nespokojenosti v České republice. Tmavší odstín znázorňuje, kde je podpora nejsilnější, světlejší barva pak vystihuje okresy, kde bylo hlasování pro čtveřici „stran změny“ o něco nižší, ale stále ještě výrazně nadprůměrné.

Při pohledu na volební výsledky předčasných voleb proto můžeme z mnoha důvodů parafrázovat Kocábovu písničku o stáří a zanotovat si: „Já jsem Tvá druhá republika, pozvi mne dál!“ Samozřejmě existují varianty dalšího vývoje, kdy se například obě nová populistická hnutí postupně rozpadnou nebo se to větší z nich promění ve standardní pravicovou stranu a „druhá republika“ se konat nebude, ale zatím tomu mnohé nenasvědčuje.